§ 1 Zákon o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení – Náhrada škody za pracovní úrazy.
Zákon o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení · 58/1956 Sb. · § 1 · Bankovnictví, pojišťovnictví a finanční trh
Stručně: Paragraf 1 zákona č. 58/1956 Sb. stanoví, že za škodu na zdraví nebo smrt zaměstnance způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání odpovídá provozovatel, v jehož provozu k události došlo.
§ 1 Náhrada škody za pracovní úrazy.
Byla-li zaměstnanci způsobena škoda na zdraví nebo smrt úrazem, který se přihodil v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměstnání, nebo nemocí z povolání, odpovídají za tuto škodu ty podniky, ústavy, družstva nebo ostatní socialistické organisace anebo ty jiné podniky a osoby, v jejichž provozu (závodu) k ní došlo (dále jen „provozovatel“).
Paragraf 1 zákona č. 58/1956 Sb. stanoví, že za škodu na zdraví nebo smrt zaměstnance způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání odpovídá provozovatel, v jehož provozu k události došlo.
Co to znamená v praxi
Pokud se zaměstnanci stane úraz nebo onemocní nemocí z povolání, která má souvislost s jeho prací, má právo na náhradu škody.
Odpovědnost za tuto škodu nese podnik, ústav, družstvo nebo jiná organizace, v jejímž provozu k úrazu nebo nemoci došlo.
Zákon jasně definuje, kdo je v takovém případě považován za „provozovatele“ a nese odpovědnost.
Na co si dát pozor
Klíčové je, aby úraz nebo nemoc byly v „přímé souvislosti s výkonem zaměstnání“.
Odpovědnost provozovatele je objektivní, což znamená, že se z ní může zprostit pouze za podmínek uvedených v § 2.
Paragraf 3 řeší situaci, kdy k poškození přispělo i zavinění zaměstnance.