Zákon o výkonu trestu odnětí svobody

(1) Odsouzený je povinen nahradit náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým zaviněním způsobil, že tyto náklady se nemohly uhradit srážkami z jeho pracovní odměny (§ 29 odst. 2).

(2) Podle odstavce 1 hradí odsouzený náklady výkonu trestu i po dobu léčebně preventivní péče, která byla potřebná, protože si úmyslně způsobil nebo jinému dovolil způsobit mu újmu na zdraví nebo bez závažných důvodů se odmítl podrobit lékařskému zákroku, ke kterému dal podnět anebo předcházející souhlas. V těchto případech je odsouzený povinen nahradit i zvýšené náklady ochrany a dopravy do zdravotnických zařízení.

(3) Rozhodnutí o náhradě podle odstavců 1 a 2 vydá ředitel věznice. Způsob určení náhrady nákladů ochrany a dopravy a nákladů předvedení a postup při jejich náhradě upraví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Úhrnná výše náhrady nákladů jednoho předvedení však nemůže být vyšší než 1000 Kč; toto omezení se nevztahuje na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s neúspěšným návrhem odsouzeného na povolení obnovy řízení.

(1) Výkon rozhodnutí, kterým se uložila povinnost nahradit škodu (§ 32) a náklady výkonu trestu, náklady ochrany a dopravy a náklady předvedení (§ 65), uskutečňuje srážkami ze mzdy8) nebo přikázáním pohledávky podle zvláštních předpisů ta organizační složka Vězeňské služby, která pohledávku spravuje.

(2) Podle odstavce 1 se postupuje i při náhradě nákladů spojených s výkonem vazby.9)

(1) Ustanovení tohoto zákona se užije též na výkon trestů, jež byly pravomocně uloženy před účinností tohoto zákona.

(2) Ustanovení oddílu 4 tohoto zákona se přiměřeně užije i na výkon kázeňských trestů uložených před účinností tohoto zákona.

Ustanovení § 32 a 33 o odpovědnosti za škodu se užije též na případy, kdy ke škodě došlo před účinností tohoto zákona, ledaže o náhradě škody již bylo pravomocně rozhodnuto.

Ministerstvo spravedlnosti vydá vyhláškou řád výkonu trestu, v němž stanoví pravidla diferenciace výkonu trestu v jednotlivých typech věznic a zásady pro zabezpečení vnitřního pořádku ve věznicích. Ministr spravedlnosti se zmocňuje dávat souhlas k ověřování nových, od tohoto zákona odchylných metod nápravně výchovné činnosti, a to pokud uplatnění takových metod znamená pro odsouzené zmírnění omezení jejich občanských práv.

Během výkonu trestu lze též vykonávat soudem uložené ochranné léčení; bližší podmínky a způsob výkonu ochranného léčení stanoví ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem zdravotnictví.

Zrušuje se zákon č. 40/1958 Sb., o úpravě důchodů některých odsouzených osob; důchody, které byly podle tohoto zákona nebo dřívějších obdobných předpisů upraveny, nebo na něž nárok zanikl, popřípadě jejichž výplata byla zastavena v důsledku odsouzení podle dřívějších předpisů, mohou národní výbory zvýšit, popřípadě přiznat až do plné zákonné výměry. Jde-li o důchody ze sociálního zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů, vykonávají působnost národních výborů uvedenou v předchozí větě orgány ministerstev národní obrany a vnitra.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1965.

Novotný v. r.

Laštovička v. r.

Lenárt v. r.

1) § 250l až 250s občanského soudního řádu.

2) § 116 občanského zákoníku.

2a) § 89 odst. 13 trestního zákona.

3) § 135 odst. 2 písm. a), b), c), f) zákoníku práce.

4) § 97 odst. 1 až 3 zákoníku práce.

5) § 187, 205a a 205b zákoníku práce.

6) § 190 až 203 zákoníku práce.

7) § 204 a 205 zákoníku práce.

7a) § 17 odst. 1 zákona ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky.

8) § 71 až 80 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

9) § 152 odst. 1 písm. a) trestního řádu.