§ 1 plánovací zákon – Orgány plánovací služby.

(1) K zajištění řízení veškeré hospodářské činnosti státem na základě jednotného hospodářského plánu se zřizuje státní úřad plánovací se sídlem v Praze jako ústřední orgán pro věci hospodářského plánování a pro koordinaci v hospodářských věcech, jakož i pro přípravu opatření a rozhodnutí předsedy vlády v hospodářských věcech (§ 88, odst. 1, druhá věta ústavy).

(2) Věcmi hospodářskými se rozumějí zejména věci výroby, oběhu a spotřeby statků i služeb včetně dopravy a služeb sociálních (péče sociální, zdravotní a kulturní a výchovné), věci finanční, věci cenové, jakož i věci mezd, platů a důchodů vůbec.

(3) Hospodářské plánování se provádí se zřetelem k celému území státu i k jeho částem a zahrnuje též plánování územní.

(4) Státnímu úřadu plánovacímu přísluší zejména:

a) připravovat návrhy hospodářských plánů a předkládat je vládě;

b) sledovat a kontrolovat provádění hospodářských plánů, dbát o správné rozměry (proporce) v rozvoji jednotlivých úseků a odvětví národního hospodářství a navrhovat opatření k odstranění vznikajících nerovnoměrností, zjišťovat reservy a nevyužité kapacity (možnosti) a podle zjištěných výsledků navrhovat účelná opatření;

c) zkoumat jednotlivé otázky hospodářství ve státě a otázky rozvoje výrobních sil v jeho oblastech a vypracovávat návrhy na jejich řešení, jakož i usměrňovat plánování výstavby krajů, měst a obcí;

d) usměrňovat a řídit, pokud jde o plánovací methodu a techniku, plánovací službu ve všech úsecích hospodářského plánování, zahrnujíc v to statistiku a podnikové početnictví;

e) soustavně sledovat rozvoj hospodářských poměrů na území státu i za hranicemi;

f) sledovat a usměrňovat výzkum podle potřeb hospodářského plánování.