Zákon o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose

O náhradě za předměty poškozené nebo zničené při desinfekci platí obdobně ustanovení §§ 26 a 27 zákona ze dne 20. března 1948, č. 60 Sb., o potírání nemocí přenosných na lidi.

(1) Osobám zaměstnaným v poradnách, léčebných a ošetřovacích ústavech a ambulatoriích pro osoby nemocné tuberkulosou, přísluší po dobu jejich zaměstnání v takovém ústavu nebo zařízení infekční přídavek. Výši infekčního přídavku určí vláda nařízením.

(2) Stal-li se zaměstnanec uvedený v odstavci 1 při výkonu svého povolání dočasně neschopným práce pro onemocnění tuberkulosou nebo pro poruchu na zdraví způsobenou roentgenovými paprsky, poskytne mu zaměstnavatel po dobu takové neschopnosti jako náhradu pracovního výdělku doplněk k dávkám sociálního pojištění, a to nejvýše do částky jeho posledního pracovního důchodu, pokud mu podle jiných předpisů nepřísluší nárok na plný služební plat (mzdu). Po dobu takové neschopnosti nesmí býti zaměstnanec propuštěn z důvodů uvedených v § 21 zákona ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb., o soukromých zaměstnancích.

(3) Zaměstnanci uvedenému v odstavci 1, který při výkonu svého povolání onemocněl tuberkulosou nebo utrpěl poruchu na zdraví roentgenovými paprsky a jest proto, ač byl uznán schopným práce, nucen přejíti do jiného zaměstnání, poskytne zaměstnavatel jednorázovou náhradu za škodu utrpěnou na zdraví, a to i tehdy, když se jeho pracovní důchod přechodem do jiného zaměstnání nesníží. Pro výši jednorázové náhrady jsou rozhodné stupeň invalidity a výše posledního pracovního důchodu poškozeného zaměstnance. Podrobnosti o poskytnutí náhrady a její výši určí vláda nařízením.

(4) Stal-li se zaměstnanec uvedený v odstavci 1 trvale neschopným výdělku, poněvadž při výkonu svého povolání onemocněl tuberkulosou nebo utrpěl poruchu na zdraví roentgenovými paprsky, přísluší mu 50 % přídavek k odpočivnému platu (invalidnímu důchodu); zemřel-li následkem těchto onemocnění, přísluší jeho oprávněným pozůstalým tento přídavek k zaopatřovacímu platu (vdovskému nebo sirotčímu důchodu).

Všechny osoby účastné při provádění tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho, jsou bez újmy ohlašovací povinnosti podle ustanovení §§ 1 až 3 povinny zachovávati naprostou mlčenlivost o onemocnění tuberkulosou. Porušením tajemství není, upozorní-li orgány poradny na tuto okolnost osoby, které jsou ve styku nebo přicházejí do styku s osobami nemocnými nakažlivou nebo z nakažlivosti podezřelou tuberkulosou. Úřední písemnosti, které se pořizují při provádění tohoto zákona, pokud obsahují údaje o tuberkulosních osobách, jsou důvěrné.

Ustanovení §§ 21 a 22 se vztahují na zaměstnance státu a svazků zájmové a územní samosprávy, jejich ústavů, podniků a fondů, jakož i ústavů, podniků a fondů jimi spravovaných jen potud, pokud přiznání výhod plynoucích z ustanovení § 21 a povinnosti uložené v § 22 nejsou upraveny zvláštními zákonnými předpisy nebo předpisy vydanými na jejich podkladě nebo podle obdoby uvedených předpisů.

(1) Žádosti o poskytnutí peněžité nebo věcné podpory podle § 16 a podání, jimiž se uplatňují nároky podle §§ 17 až 21, jsou osvobozeny od poplatků.

(2) Poskytnutí peněžité nebo věcné podpory podle § 16 jest osvobozeno od daně darovací.

Ústav národního zdraví je povinen upozorniti osoby hlášené jako nemocné nebo z nemoci podezřelé na práva a povinnosti plynoucí jim z ustanovení tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho.

(1) Okresní národní výbor potrestá pro správní přestupek, pokud nejde o čin přísněji trestný, pokutou do 10.000 Kčs nebo trestem na svobodě do 1 měsíce toho, kdo

1. nesplní ohlašovací povinnost, uloženou mu podle ustanovení §§ 1 až 3,

2. jedná proti ustanovením §§ 6 a 22 nebo

3. se nepodrobí ochranným opatřením nařízeným podle ustanovení §§ 7 až 14.

(2) Byla-li podle odstavce 1 uložena pokuta, vyměří okresní národní výbor podle míry zavinění pro případ nedobytnosti náhradní trest na svobodě do 1 měsíce.

Vláda vydá nařízením podrobné předpisy k provedení tohoto zákona, a to zejména §§ 12, 13, 16, 19 a 21.

(1) Pokud ministr (ministerstvo) zdravotnictví všeobecně upraví podle předcházejících ustanovení některou věc, učiní tak pro Slovensko po vyjádření pověřence (pověřenectva) zdravotnictví, který se po případě dohodne se zúčastněnými pověřenci (pověřenectvy). Vyjádření musí býti podáno v přiměřené lhůtě podle povahy věci.

(2) Ministr (ministerstvo) zdravotnictví vykonává svou působnost podle tohoto zákona na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušného pověřence (pověřenectva), který se při tom řídí směrnicemi a rozhodnutími vydanými ministrem (ministerstvem) zdravotnictví.

(3) Vyhlášky ministra (ministerstva) zdravotnictví v Úředním listě republiky Československé ve věcech upravených tímto zákonem uveřejní pověřenec (pověřenectvo) zdravotnictví též v Úradnom vestníku.

Činiti opatření podle tohoto zákona v oboru vojenské správy náleží orgánům státní zdravotní správy za součinnosti vojenských zdravotních orgánů podle směrnic, které vydá ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem národní obrany.

(1) Platnost (použivatelnost) předpisů odporujících ustanovením tohoto zákona, se zrušuje.

(2) Nedotčena zůstávají ustanovení § 108, odst. 2 a § 124, odst. 2, písm. m) zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách (železničního zákona).

Tento zákon nabývá účinnosti třicátého dne po vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Dr. Beneš v. r.

Zápotocký v. r.

Plojhar v. r.