Zákon ČNR o Nejvyšším kontrolním úřadě České republiky

Prezident, viceprezident, členové Rady a pracovníci Nejvyššího kontrolního úřadu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvědí při své činnosti a které tvoří státní, hospodářské a služební tajemství, a o skutečnostech, jimiž by mohly být dotčeny třetí osoby. Tato povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení funkce nebo pracovního poměru. O zproštění této povinnosti rozhoduje prezident; jestliže má být této povinnosti zproštěn prezident, rozhoduje o tom Česká národní rada.

Kontrolované subjekty a jejich pracovníci jsou podle požadavků Nejvyššího kontrolního úřadu a jeho kontrolních pracovníků povinni vytvořit podmínky k provedení kontroly, a to

a) umožnit vstup do objektů a na pozemky, pokud souvisejí s předmětem kontroly,

b) poskytnout materiální a technické zabezpečení nezbytné pro výkon kontroly,

c) zajistit nezbytnou součinnost svých pracovníků, jejichž účast je při kontrole nutná,

d) ve stanovených lhůtách předložit účetní doklady a další písemnosti bez rozdílu stupně jejich utajení, poskytnout informace a předložit data na paměťových médiích prostředků výpočetní techniky, mající vztah ke kontrolovaným skutečnostem,

e) zdržet se jednání, které by mohlo vést ke zmaření účelu kontroly,

f) předložit ve stanovené lhůtě písemnou zprávu o opatřeních, která mají vést k odstranění zjištěných závad, jakož i zprávu o výsledcích jejich plnění.

(1) Kontrolu nesmějí provádět kontrolní pracovníci, u nichž lze mít se zřetelem na jejich poměr k předmětu kontroly nebo na vztah ke kontrolovaným subjektům a jejich pracovníkům pochybnosti o nepodjatosti.

(2) Pokud kontrolovaný subjekt vznese námitku o podjatosti kontrolního pracovníka, může tento až do rozhodnutí o její důvodnosti činit při kontrole pouze úkony, které nesnesou odkladu.

(3) O námitkách podjatosti rozhodne prezident nebo pověřený člen Rady bez zbytečného odkladu.

(4) Na řízení o těchto námitkách se nevztahují obecné předpisy o správním řízení; proti rozhodnutí o podjatosti nelze podat odvolání.

(1) Nejvyšší kontrolní úřad může:

a) pracovníkům kontrolovaných subjektů, kteří Nejvyššímu kontrolnímu úřadu a jeho kontrolním pracovníkům ztěžují výkon kontroly tím, že ve stanovené přiměřené lhůtě nevytvoří potřebné podmínky pro výkon kontroly nebo neposkytnou na požádání potřebnou součinnost podle § 24 tohoto zákona, uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kčs,

b) kontrolovaným subjektům, které nepředloží ve stanovené lhůtě písemné zprávy podle § 24 písm. f) tohoto zákona, uložit pokutu až do výše 500 000 Kčs.

(2) Pořádková pokuta může být uložena i opakovaně, nebyla-li taková povinnost splněna ani v nově stanovené lhůtě; pro toto řízení platí předpisy o správním řízení.

(3) Úhrn pořádkových pokut uložených podle odstavce 2 nesmí přesáhnout částku 200 000 Kčs.

(4) O uložení pořádkové pokuty rozhoduje kontrolní pracovník zmocněný k tomu prezidentem. O rozkladu proti uložení pořádkové pokuty rozhoduje prezident; při tomto rozhodování postupuje Nejvyšší kontrolní úřad jako ústřední orgán státní správy.

(5) Pořádkové pokuty a pokuty jsou příjmem státního rozpočtu České republiky.

Škody, způsobené kontrolovaným subjektům kontrolními pracovníky a činností Nejvyššího kontrolního úřadu hradí stát.

Prezident má právo účastnit se schůzí České národní rady a všech jejích orgánů a schůzí vlády České republiky; požádá-li o slovo, bude mu uděleno.

Provádí-li u téhož kontrolovaného subjektu kontrolní činnost současně více kontrolních orgánů, jsou tyto orgány povinny vzájemně spolupracovat a postupovat tak, aby co nejvíce šetřily práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných subjektů.

Vláda, orgány státní správy a další orgány České republiky jsou povinny poskytnout na vyžádání Nejvyššího kontrolního úřadu vysvětlení vztahující se ke skutečnostem zjišťovaným při kontrole.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1992.

Burešová v. r.

Pithart v. r.