§ 17a zákon, kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb. – Upuštění od potrestání

Soud může upustit od potrestání, jestliže jde o trestný čin menšího významu a pachatel jinak vede řádný život pracujícího člověka; upustí-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.“

3. V § 18 odst. 2 se škrtá písmeno a).

4. § 19 odst. 1 zní:

„(1) Při výměře trestu přihlédne soud k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, zejména s hlediska způsobu provedení trestného činu, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.“

5. V § 21 písm. a) se slova „který je blízký nepříčetnosti“ nahrazují slovy „zmenšené příčetnosti“.

6. § 22 odst. 2 až 4 zní:

„(2) Odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, kterého se dopustil dříve, než byl v první stolici vyhlášen odsuzující rozsudek o jiném jeho trestném činu, uloží trest dodatkový, jímž doplní trest dříve uložený tak, jako by šlo o trest úhrnný podle odstavce 1. Další trest však soud neuloží, má-li za to, že trest dříve uložený je dostatečný; i v tomto případě rozhodne znovu o podmíněném odsouzení (§ 26).

(3) Jestliže předchozím rozsudkem bylo uloženo nápravné opatření a soud ukládající dodatkový trest neuloží další nápravné opatření, zruší původně uložené nápravné opatření a stanoví přiměřený trest za oba trestné činy jako trest úhrnný podle odstavce 1.

(4) Ustanovení o dodatkovém trestu se neužije, jestliže se, pokud jde o předchozí odsouzení, na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.“

7. § 24 odst. 1 zní:

„(1) Soud podmíněně odloží výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta, má-li vzhledem k předchozímu životu pachatele a k okolnostem případu důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.“

8. § 25 odst. 1 věta prvá zní: „Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až tři léta; odloží-li však výkon trestu odnětí svobody převyšujícího jeden rok, stanoví zkušební dobu na dvě až pět let.“

K § 25 se připojuje odstavec 3, který zní:

„(3) Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, se započítává do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené podle § 26.“

9. § 27 odst. 1 na konci se doplňuje další větou, která zní:

„Vysloví-li soud, že se podmíněně odsouzený osvědčil, rozhodne zároveň, zda se vykoná zbytek neodpykaného trestu zákazu činnosti a zákazu pobytu; náhradní trest odnětí svobody za nedobytný trest peněžitý se v tomto případě nevykoná.“

10. § 29 odst. 2 a 4 se zrušují. V odst. 3 se škrtá věta prvá za středníkem a věta druhá a označení tohoto odstavce se mění na odstavec 2.

11. V § 30 odst. 1 se slova „závažnost polehčujících okolností“ nahrazují slovy „stupeň nebezpečnosti činu pro společnost“.

12. K § 31 se připojuje odstavec 2, který zní:

„(2) Trest odnětí svobody uložený pachateli za trestný čin, kterého se dopustil předtím, než byl na něm vykonán jiný trest odnětí svobody, nesmí spolu s tímto trestem, a byl-li takový trest již částečně vykonán, spolu s jeho zbytkem, činit více než pětadvacet let.“

13. § 36 včetně nadpisu se zrušuje.

14. § 37 zní:

„(1) Místo trestu odnětí svobody, který by nepřevyšoval šest měsíců, uloží soud pachateli nápravné opatření na jeden měsíc až jeden rok, má-li za to, že k dosažení účelu trestu postačí tento trest.

(2) Nápravné opatření nelze uložit

a) vojáku v činné službě,

b) příslušníku vojensky organisovaného nebo jiného sboru, jehož příslušníci podléhají podle zvláštních zákonů ustanovením o trestných činech vojenských, v činné službě,

c) válečnému zajatci, nebo

d) jsou-li tu jiné okolnosti, které brání výkonu tohoto trestu.“

15. § 42 včetně nadpisu se zrušuje.

16. § 43 zní:

„Soud vysloví ztrátu čestných práv občanských, odsuzuje-li pachatele k trestu smrti. Vzhledem k závažnosti činu a zavržitelnosti pohnutek může soud ztrátu čestných práv občanských vyslovit též, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta.“

17. § 44 zní:

„(1) Ztráta čestných práv občanských záleží v tom, že odsouzený ztrácí

a) právo volební,

b) právo zastávat funkci soudce a soudce z lidu,

c) vědecké a umělecké hodnosti,

d) československá vyznamenání a čestná uznání, právo nosit cizozemská vyznamenání a právo užívat cizozemských čestných titulů.

(2) Soud může vyslovit ztrátu všech práv uvedených v odstavci 1 nebo jen některého z nich.

(3) Ztráta práv uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) trvá po dobu, pokud nebyl trest odnětí svobody odpykán nebo prominut anebo jeho výkon promlčen; soud však může stanovit, že tato ztráta trvá ještě po odpykání trestu odnětí svobody, a to až po dobu pěti let. Ztráta práv uvedených v písm. c) a d) je vždy trvalá.“

18. § 46 odst. 1 až 3 zní:

„(1) Soud vysloví ztrátu vojenské hodnosti, ukládá-li trest vyloučení z vojska.

(2) Vzhledem k závažnosti činu a zavržitelnosti pohnutek může soud vyslovit ztrátu vojenské hodnosti, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta.

(3) Vojenský soud a vojenské kolegium nejvyššího soudu mohou vyslovit ztrátu vojenské hodnosti též, jestliže to vzhledem k spáchanému trestnému činu vyžadují zájmy služby.“

Označení dosavadního odstavce 2 se mění na odstavec 4.

19. § 47 odst. 1 až 3 zní:

„(1) Soud může vzhledem k povaze a závažnosti činu a poměrům pachatele vyslovit propadnutí jmění, odsuzuje-li pachatele k trestu smrti nebo za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta.

(2) Propadnutí jmění postihuje pachatelovo jmění celé nebo tu jeho část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k ukojení životních potřeb pachatele nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je pachatel podle zákona povinen pečovat.

(3) Výrokem o propadnutí jmění zaniká zákonné společenství majetkové.“

Označení dosavadního odstavce 3 se mění na odstavec 4.

20. § 48 odst. 1 zní:

„(1) Spolu s trestem odnětí svobody může soud uložit též trest peněžitý, projevil-li pachatel úmyslným trestným činem nepřátelství k lidově demokratickému řádu nebo spáchal-li trestný čin ze ziskuchtivosti. Trest peněžitý se neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Vedle trestu propadnutí jmění trest peněžitý uložit nelze.“

§ 48 odst. 2 věta druhá zní: „Trest peněžitý se vyměří částkou od 100 Kčs do 50.000 Kčs.“

21. V § 51 odst. 1 a 2 se škrtají slova „dočasně nebo navždy“ a v odstavci 2 se škrtá písmeno c).

§ 51 odst. 3 věta před středníkem zní:

„Zákaz uvedený v odstavci 1 nebo 2 stanoví soud na jeden rok až deset let.“

22. V § 53 se škrtají slova „dočasně nebo navždy“.

K § 53 se připojuje odstavec 2, který zní:

„(2) Zákaz uvedený v odstavci 1 stanoví soud na tři až deset let; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.“

23. V § 55 odst. 1 se slova „zpravidla prohlásí“ nahrazují slovy „může prohlásit“.

24. § 58 zní:

„Soud může upustit od potrestání u mladistvého též,

a) nemohl-li mladistvý z omluvitelného důvodu plně rozpoznat, že jeho jednání je pro společnost nebezpečné,

b) jde-li o trestný čin menšího významu, nebo

c) má-li soud za to, že ochranná výchova, kterou zároveň nařizuje, splní účel trestu.“

25. V § 59 se škrtá písmeno b).

26. § 61 odst. 1 zní:

„(1) Soud může u mladistvého vyslovit podmíněné odsouzení, nepřevyšuje-li uložený trest odnětí svobody tři léta. Zkušební dobu stanoví na jeden rok až tři léta.“

27. V § 64 odst. 1 se slova „sdružování proti republice (§§ 79 a 80), sabotáže (§§ 84 a 85),“ nahrazují slovy „podvracení republiky (§ 79a), teroru (§ 80a), záškodnictví (§ 84), sabotáže (§ 85),“ a slova „spolčení k útoku na ústavního činitele (§ 107), ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135,“ se škrtají.

28. Za § 64 se vkládá § 64a, který včetně nadpisu zní: