Vyhláška ministerstva školství a národní osvěty o novém církevním zřízení Českobratrské církve evangelické v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Místo definitivního učitele se uprázdní:

1. učitelovým úmrtím;

2. dobrovolným složením úřadu. Úřad lze složiti jen ke konci školního roku po tříměsíční výpovědi; ale seniorátní výbor může z důležité příčiny svoliti k tomu, aby se učitel vzdal úřadu i během školního roku;

3. vystoupením z církve Českobratrské;

4. pravoplatným disciplinárním nálezem znějícím na propuštění ze služby;

5. když jest učitel k své žádosti dán na odpočinek.

Místo učitelů prozatímních se uprázdní, kromě možnosti stanovené v předešlých odstavcích, také po tříměsíční výpovědi, kterou jim dáti může staršovstvo.

1. Při zřizování církevních ústavů pro vzdělání učitelů předloženy buďtež stanovy a učební osnova k prozkoumání synodnímu výboru, a jeho prostřednictvím bude požádáno ministerstvo za schválení.

2. Dostane-li ústav právo veřejnosti, jest potřebí, aby před vyžádáním církevního potvrzení pro ředitele a učitele od synodního výboru zjednáno bylo potvrzení jich od příslušného zemského školního úřadu; zkoušku dospělosti konati jest za řízení zástupce tohoto školního úřadu; bez jeho přisvědčení nemůže býti dáno vysvědčení zralosti.

3. Tytéž předpisy platí i pro zřízení jiné církevní střední školy.

4. Církevní dozor nad středními školami církevními vykonává synodní výbor.

Církevním orgánům náleží o to pečovati, aby se českobratrským žákům evangelickým na veřejných školách dostávalo vyučování náboženství.

Pokud je na těchto školách vyučování náboženství povinně nebo nepovinně zavedeno, přísluší konseniorovi, aby se schválením státních úřadů školních učinil potřebné opatření k vyučování tomu, po případě i spojením několika žákovských oddělení v jedno aneb sloučením žáků z několika sousedních škol na jedno místo vyučování.

Za učitele náboženství může býti ustanoven jen ten, koho některý konsenior uznal za způsobilého k tomu, a na ústavech středních jen ti, kdož od synodního výboru dostali vysvědčení kandidátů bohosloví po první bohoslovecké zkoušce aneb zvláštní vysvědčení způsobilosti k tomuto vyučování.

Způsobilost k náboženskému vyučování žáků obecných a občanských škol prokáže se zkouškou před konseniorem aneb jeho zástupcem; způsobilost k vyučování na střední škole, nemá-li uchazeč vysvědčení o vykonané zkoušce kandidátní, zkouškou před synodním výborem nebo komisí od něho ustanovenou.

Církevní dozor k vyučování náboženství má příslušný farář, na školách středních konsenior a vrchní dozor synodní výbor (senior).

Stanoviti předpisy o studiu bohosloveckém, počtu let a předmětech studijních, předběžném vzdělání studujících i o zkouškách jejich náleží synodu. Totéž platí o vzdělání jáhnů a o jejich zkouškách.

VII.

Předpisy dané v §§ 45 a 48 pro staršovstvo stran správy jmění a péče o zachování jeho i odpovědnosti zúčastněných osob platí při správě jmění i pro všecky ostatní církevní orgány.

Dozor nad správou církevního jmění, jakož i rozhodovati v rozepřích náleží nejvyšším orgánům církevní správy.

Takové fondy a ústavy církevní, na příklad pensijní aneb fondy sloužící výdajům administrace církevní a jiné, které se zakládají podle usnesení církevních korporací povolaných k tomu podle zřízení církevního a při kterých správa fondů ústavních vyhrazena je těmto orgánům církevním podle zřízení církevního k tomu povolaným, nepotřebují zvláštního schválení státního.

Kdyby některý církevní ústav přestal trvati, náleží rozhodnutí o dalším používání majetku toho ústavu příslušnému církevnímu orgánu, není-li nadací listinou aneb stanovami ustanoveno jinak. Rozhodnutí to však podléhá schválení nejblíže vyššího orgánu církevní správy. Kdyby příslušný církevní orgán pro jakoukoli příčinu neučinil rozhodnutí, připadne správa pozůstalého jmění a rozhodnutí o jeho používání, jde-li o ústav farního neb filiálního neb školního sboru, seniorátnímu výboru, jinak výboru synodnímu. Při tom jest však hleděti k případnému novému užití tohoto ústavu a k tomu, aby se výnosu jmění použilo k účelům blízkým těm, pro které byl ústav zřízen.

Českobratrská církev evangelická má všeobecný církevní fond, z něhož se zapravují potřeby obecné administrace církevní, zejména:

1. náklady synodů, synodních zpráv a předloh;

2. náklady spisů vydávaných synodním výborem;

3. náklady vzešlé disciplinárním jednáním podle rozumu disciplinárního řádu;

4. jiné výlohy obecné církevní správy.

Všeobecný církevní fond se shromažďuje:

1. z výnosu všeobecné církevní sbírky chrámové, kterou synodní výbor každoročně rozpisuje;

2. z výtěžku spisů vydaných synodním výborem;

3. z příspěvků sborů, které synod aneb podle jeho usnesení synodní výbor na sbory rozvrhne, a to příspěvků jednak stálých, jednad občasných, potřebných pro větší náklady církevní;

4. z podpor, které byly synodním výborem pro tento fond vyžádány ze státní dotace evangelické, zejména z interkalarií.

Všeobecný církevní fond spravuje synodní výbor a podává z něho účty každému synodu, synod udílí správnímu výboru absolutorium.

Pokud se dostává Českobratrské církvi evangelické roční státní paušální dotace, bude o vynakládání jejím činiti příslušnému ministerstvu návrhy synodní výbor.

Návrhy ty se mohou vztahovati zejména na tyto účely církevní: Na funkční platy konseniorů nebo i jejich vikářů, na administraci a výdaje ústřední správy církevní, na všeobecný fond církevní, na podpory farním, filiálním a školním sborům k upravení služného farářů, vikářů a učitelů, na podpory pensistů, vdov a sirotků, na podpory jich ve zvláště těžkých případech nedostatku, na subvence k vydržování církví, na zapravení dluhů a staveb, na podpory pro nemajetné studující bohosloví.

Za povolení těchto podpor musí žádati jednak staršovstva sborů, jednak seniorátní výbor, po případě i synodní výbor.

Žádosti staršovstev, doprovozené přehledem a posudkem konseniorů, jakož i žádosti seniorátních výborů posílány buďtež prostřednictvím synodního výboru.