Vyhláška ministerstva školství a národní osvěty o novém církevním zřízení Českobratrské církve evangelické v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Řádná shromáždění seniorátní konají se jednou za rok, mimořádná podle potřeby.

Konsenior vyzývá před každým shromážděním k volbě poslanců a svolává konvent, při čemž členům oznámí předměty a pořad jednání.

Konvent zahajuje a řídí konsenior, kdyby nemohl, seniorátní kurátor a dále náměstek konseniorův. Pro každé zasedání volí si shromáždění zapisovatele, po pravidle aklamací.

Před započetím jednání se seniorátní shromáždění usnáší o pochybnostech vzniklých stran platnosti voleb a o omluvách členů, kteří se nedostavili, i o povolání náhradníků.

Seniorátní shromáždění se usnáší také o dnu a místě budoucího shromáždění.

Seniorátnímu shromáždění přísluší:

1. rokovati o stavu a potřebách jednotlivých sborů a o práci v nich konané, zvláště co se týká shromáždění chrámových, cvičení mládeže, kázně a mravů, péče o chudé a práce lásky k bližnímu, a to podle zprávy, kterou konsenior na základě zpráv staršovstev všech sborů, různých seniorátních odborů, jakož i svých visitací shromáždění podá;

2. jednati o stavu a potřebách seniorátu podle zprávy konseniorovy i o činnosti jeho vlastní i seniorátního výboru. Zprávy konseniorovy mají býti pokud možno vždy vytištěny a aspoň týden před shromážděním zaslány všem jednotlivým členům;

3. rokovati a usnášeti se o návrzích staršovstev neb seniorátního výboru neb o předlohách zaslaných synodním výborem, ať se týkají záležitostí seniorátních či celé církve českobratrské;

4. jednati a usnášeti se o došlých peticích, o podnětech porad seniorátních a o návrzích učiněných jednotlivými členy, jestliže byly podporovány aspoň čtvrtinou přítomných;

5. jednati o případných stížnostech na faráře, vikáře, starší, na konseniora nebo seniorátní výbor a předkládati usnesení o tom synodnímu výboru. Usnášení i jednání se musí díti bez účasti těch, jichž se týká;

6. rokovati a usnášeti se o mravní i hmotné podpoře snah o zakládání nových sborů a kazatelských stanic, o podpoře práce misijní a vnitromisijní činnosti dobročinné a sociální;

7. usnášeti se o sloučení a zrušení sborů (§§ 23—26);

8. usnášeti se o statutech seniorátních;

9. zkoumati a schvalovati účty seniorátní pokladny i všech fondů seniorátem spravovaných, povolovati náklad na seniorátní výdaje i na podpory osobám nebo sborům nebo důležitým církevním podnikům. K tomu cíli může seniorátní shromáždění ukládati sborům poměrné příspěvky;

10. rozhodovati o prozatímních opatřeních seniorátního výboru;

11. voliti odbory buď dočasné neb stálé ke zvláštním pracím a rozhodovati o zprávách a předlohách těchto odborů;

12. voliti ze sebe výbor seniorátní, totiž konseniora, konseniorova náměstka, seniorátního kurátora a jeho zástupce — a dva náhradníky (jednoho faráře a jednoho staršího), vesměs na šest let. Seniorátní kurátor a jeho zástupce, když jejich úřad jakožto starších pominul a oni nebyli znovu voleni do staršovstva, podrží přes to své mandáty až do příštího seniorátního shromáždění.

Volby konseniora, konseniorova náměstka a seniorátního kurátora i jeho zástupce potřebují schválení synodního výboru;

13. usnášeti se na doporučení nebo nedoporučení podniků neb ústavů nesoucích jméno Českobratrské církve evangelické neb dožadujících se mravní i hmotné pomoci církevní veřejnosti, voliti i zástupce, kterým by byl svěřen dozor na příslušný ústav nebo podnik;

14. voliti poslance do synodu ze svých členů.

Důležité předměty, o kterých má shromáždění jednati, jest dříve odkázati k předběžnému probrání jednomu neb několika odborům voleným z jeho členů. Volby ty se dějí aklamací.

Protokoly o seniorátním shromáždění předkládá konsenior synodnímu výboru k stvrzení. Potom oznámí seniorátní výbor všem sborům učiněná platná usnesení s vyzváním, aby je staršovstva vzala na vědomí, po případě provedla a o tom i zprávu podala výboru seniorátnímu.

Vedle shromáždění seniorátních mají se konati také pravidelné porady starších, kazatelů, církevních učitelů, učitelů náboženství a církevních pracovníků vůbec a svolává je i předsedá jim konsenior, neb komu by on to svěřil. Není-li při svolání výslovně ustanoveno jinak, jsou porady ty přístupny všem členům církve. Mají účel poradný, přípravný a propagační a mohou předkládati své podněty a návrhy seniorátnímu shromáždění.

Seniorátní výbor skládá se z konseniora jako předsedy, konseniorova náměstka, seniorátního kurátora a jeho zástupce. Náhradníci nejsou stálými členy seniorátního výboru; mohou býti zváni k sedění jeho, ale platný hlas mají, když zastupují řádného člena.

Konsenior, náměstek konseniorův, jakož i jeden z náhradníků volí se z farářů, seniorátní kurátor a jeho zástupce i druhý náhradník ze starších, pokud jsou členy konventu.

Konseniorův náměstek zastupuje konseniora, když by toho bylo potřebí, a podle potřeby dělí se s ním o práci v seniorátu; v tomto případě má nárok na odměnu určenou seniorátním výborem.

Seniorátní kurátor zastupuje konseniora v předsedání v seniorátním shromáždění, po případě i v seniorátním výboru; buď on aneb jeho zástupce jest pokladníkem seniorátním, nezvolí-li seniorátní shromáždění pokladníka zvláštního.

Je-li zvolen za člena seniorátního výboru někdo, kdo je již členem výboru synodního, musí se, přijme-li volbu, členství ve výboru synodním vzdáti.

Zemře-li nebo vzdá-li se konsenior nebo náměstek konseniorův nebo seniorátní kurátor, nastoupí na jeho místo příslušný náměstek, náhradník, zástupce.

Seniorátní výbor rozhoduje většinou hlasů, předseda hlasuje rovněž a při rovnosti hlasů rozhoduje. Seniorátní výbor může jednati a usnášeti se i písemně a usnesení jeho vykonává po pravidle konsenior.

Volba konseniora a členů seniorátního výboru potřebuje potvrzení synodního výboru a ten jména zvolených oznámí ministerstvu školství a národní osvěty.

Seniorátnímu výboru přísluší vedle práv a povinností uvedených v jiných oddílech tohoto zřízení:

1. připravovati předlohy pro seniorátní shromáždění, navrhovati odbory pro jeho zasedání, jakož i složení a úkol jejich;

2. vykonávati usnesení seniorátního shromáždění;

3. spravovati seniorátní pokladnu i fondy, předkládati seniorátnímu shromáždění účty k schválení, jakož i po případě rozpočet seniorátní;

4. dohlížeti ke správě církevního, školního a fondového jmění všech jednotlivých sborů, za kteroužto příčinou může seniorátní výbor i osobně ve sborech provésti kontrolu pokladny a hospodářství sborového;

5. zkoumati účty všech sborů a stanic, schvalovati koupě nebo prodeje sborových nemovitostí, posuzovati zamýšlené nové stavby církevní a zasílati posudky o tom synodnímu výboru;

6. posílati synodnímu výboru výpis z účtů jmění seniorátního, jakož i výpisy z účtů všech sborů;

7. schvalovati sborové statuty;

8. dohlížeti na náboženský a církevní život ve sborech a zasahovati v něj, když toho žádá potřeba, buď z vlastního počinu nebo z podnětů vycházejících ze sborů, po případě vyžádati si o příslušné věci posouzení nebo rozhodnutí seniorátního shromáždění;

9. konati řízení disciplinární v první instanci;

10. donucovati sborové orgány zdráhající se vykonati uloženou jim povinnost k poslušnosti, nejprve důtkou, a kdyby ta zůstala bez výsledku, pořádkovou pokutou do výše Kč 100 ve prospěch všeobecného církevního fondu, jakož i tím, že seniorátní výbor dá uloženou povinnost vykonati delegovanými zástupci na účet neposlušného orgánu. Také může seniorátní výbor věc takovou oznámiti konventu a synodnímu výboru;

11. urovnávati sborové rozepře, rozhodovati o námitkách a stížnostech proti volbám starších nebo zastupitelů;

12. v naléhavých případech zastaviti činnost staršovstva a učiniti opatření prozatímní (§ 53);

13. rozhodovati o odloučení obcí nebo částí jejich od jednoho sboru k druhému;

14. podávati posudky o změnách ve složení sborů, o zrušení nebo spojení jich, pak posudky a návrhy o tvoření sborů nových; zřizovati kazatelské stanice podle § 30, 1.;

15. schvalovati usnesení sborového shromáždění o zřízení zastupitelstva a počtu starších;

16. podávati na požádání zprávu seniorátnímu shromáždění nebo synodnímu výboru o všech věcech, týkajících se poměrů sborových i seniorátních, a dáti nahlédnouti do svých spisů.

V konseniorovi se soustřeďuje veškerá působnost seniorátu.

Místem jeho úřadování je sídlo jeho farářské. Volitelný za konseniora jest každý v úřad uvedený a úřadující farář v seniorátě. Konsenior se volí v seniorátním shromáždění na šest let; léta se počítají ode dne, kdy byla volba potvrzena. Dosavadní konsenior může býti volen znovu, ale jen ještě na jedno šestiletí. Potom volitelnost jeho za seniora pomíjí. Kdo dovršil 70. rok věku svého, přestává býti konseniorem.

Volba jest tajná a děje se vždy volebními lístky podle ustanovení § 10.

Při volbě předsedá seniorátní kurátor nebo jeho zástupce. Skrutinium se vykoná hned v seniorátním shromáždění a sepíše se o volbě zvláštní protokol, protokol ten pošle předseda volby synodnímu výboru se žádostí za schválení volby a potvrzení zvoleného. V úřad uvádí konseniora senior aneb konsenior jím delegovaný. Je-li týž konsenior zvolen znovu, uvádění v úřad se nekoná.

Konsenior dostává funkční plat, jehožto výši navrhuje synod a o jehož vyplácení ze státní podpůrné dotace požádá synodní výbor, dokud taková dotace bude.

Seniorátní shromáždění může se usnésti, že má býti konseniorovi dán vikář. Toto usnesení potřebuje schválení synodního výboru. V tom případě volí vikáře seniorátní výbor a o plat se stará seniorát a synodní výbor.

Konseniorovi kromě povinností naznačených v tomto zřízení jinde přísluší:

1. dohlížeti k působení a obcování farářů, kandidátů bohosloví, starších, učitelů a jiných církevních pracovníků v seniorátě, pečovati o jejich další vzdělávání, a to svoláváním porad kazatelů, starších, učitelů a j.; podporovati je v působení jejich, uváděti faráře a vikáře v úřad, dávati jim dovolenou na šest až třicet dnů, požadovati při tom zprávu o zastoupení příslušného faráře a oznámiti udělení dovolené synodnímu výboru, pečovati se staršovstvem o zatímní administraci sboru, je-li farář nemocen, aneb je-li farní úřad uprázdněn; míti v evidenci studující a kandidáty bohosloví, oznamovati jejich jména a podávati o nich a jejich studiích zprávu synodnímu výboru;

2. dohlížeti na náboženskou výchovu mládeže školní i dospívající, míti dozor na veškeré vyučování náboženství;

3. konati visitace nejméně dvakrát za funkční období v každém sboru, o visitaci podávati zprávu seniorátnímu shromáždění a synodnímu výboru;

4. zkoumati a potvrzovati volby jáhnů, učitelů církevních škol a učitelů náboženství;

5. pečovati o dobrý pořádek a bezpečné uschování seniorátního archivu, jakož i o řádné odevzdání jeho konseniorovi novému. Umřel-li konsenior, přezkoumá archiv konseniorův náměstek v přítomnosti seniorátního kurátora neb jeho zástupce a s jeho pomocí doplní inventární seznam a převezme archiv ve svou odpovědnost;

6. podávati na požádání zprávu synodnímu výboru nebo synodnímu předsedovi o záležitostech seniorátu, i jest konsenior povinen opatřiti si k tomu potřebné informace.

V.

Správa celé Českobratrské církve evangelické náleží synodu, synodnímu výboru a seniorovi.

Členy synodu jsou:

1. členové synodního výboru;

2. konsenioři a seniorátní kurátoři;

3. poslanci volení seniorátními konventy, a to z každého seniorátu po třech farářích a třech starších;

4. zástupce Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze;

5. nejstarší ředitel církevních škol středních a jeden zástupce církevních škol národních, volený z definitivních učitelů těchto škol, pokud neklesne počet škol pod tři.

Členové synodu vykonávají slib, který jim při zahájení předloží předseda, tohoto znění: „Slibuji před Bohem, že ve své činnosti na synodu dbátí budu svědomitě blaha Českobratrské církve evangelické tak, aby rostla všelijak v Toho, kterýž jest hlava, totiž v Krista.“

Synod se svolává každý druhý rok. Místem zasedání je zpravidla Praha, ale synod se může vždy pro příště usnésti o místě, jakož i o době zasedání synodu budoucího.

V případech naléhavých může synodní výbor svolati synod mimořádný. Oznámení o svolání synodu učiní synodní výbor. Jména zvolených s adresami musí býti zaslána synodnímu výboru hned po jejich zvolení. Synodní výbor pak nejméně 14 dní před zasedáním synodu zašle pozvání poslancům a připojí k tomu hlavní předlohy synodní.

Synod zahajuje senior; není-li seniora, tedy synodní kurátor nebo náměstek seniorův. Není-li seniora aneb dopadne-li právě jeho období, vykoná se hned při počátku synodu nová volba. Když je senior hned uveden v úřad, předsedá synodu on.

Krom něho si zvolí synod ještě dva místopředsedy, kteří zastupují seniora a střídají se s ním v předsednictví.

Vedle povinností a práv uvedených na jiných místech tohoto zřízení přísluší synodu zejména:

1. usnášeti se o církevním zákonodárství, zejména o církevním zřízení podle návrhů ostatních církevních orgánů i návrhů synodního výboru. Jsou-li návrhy synodního výboru větší důležitosti, musí býti dříve zaslány všem sborům a seniorátům k projednání;

2. pečovati o církevní a náboženský život, rozhodovati o otázkách církevního učení, o církevním vyznání, o řádu bohoslužebném, o církevní kázni, řádu disciplinárním a o znění reversu pro kazatele;

3. usnášeti se o poměru Českobratrské církve evangelické k jiným církvím a náboženským společnostem, zejména o bližším spojení neb i sloučení s nimi;

4. usnášeti se o stanovách ústavů pensijních, nemocenské pokladny farářské, ústřední pokladny církevní, o misii vnitřní i zahraniční, o zřizování obecných církevních ústavů výchovných, vzdělávacích neb humanitních;

5. usnášeti se o příspěvcích sborů na výdaje církevní správy a jiných všeobecných potřeb církevních;

6. stanoviti jednací řád pro synod i jednotný jednací řád pro všecka církevní zastupitelstva, řád o službě duchovenské, řády studijní a zkušební, řád pro kancelář synodního výboru;

7. rokovati a usnášeti se o zprávách a návrzích synodního výboru, zkoumati a schvalovati účty, které synodní výbor podává ze jmění fondů a nadání správě jeho svěřených, rozhodovati o stížnostech na synodní výbor;

8. schvalovati církevní zpěvníky, náboženské učebnice, agendy, upraviti předpisy o církevním přijímání nových členů k církvi přistupujících;

9. projednávati význačné otázky církevního a náboženského života ve veřejných seděních;

10. voliti z členů synodu, kteří dosáhli 30 let věku, na šest let seniora, jeho náměstka, synodního kurátora a tři ostatní členy synodního výboru a tři náhradníky;

11. usnášeti se o všech těch věcech, které nebyly předvídány a tímto zřízením přiděleny nebyly jiným církevním orgánům.

K platnému usnášení o věcech uvedených v § 94, 1., 2., a o spojení neb sloučení Českobratrské církve evangelické s jinou církví se vyhledává, aby se hlasování zúčastnily nejméně dvě třetiny členů synodu a z nich pro návrh byly dvě třetiny hlasů.

Synod může i nečleny synodu pozvati, aby se účastnili jednání s hlasem poradním.

Synodní výbor se skládá ze seniora, jeho náměstka, synodního kurátora, tří dalších členů a tří náhradníků jejich.

Senior a jeho náměstek, jakož i další jeden člen synodního výboru a jeden náhradník volí se z farářů církve Českobratrské; synodní kurátor a další dva členové a dva náhradníci jejich z nefarářských členů synodu.

Členy synodního výboru nesmějí zároveň býti manžel a manželka, rodiče a děti, bratři a sestry, tchán a tchyně a zeť nebo snacha.

Je-li zvolen někdo, kdo je členem seniorátního výboru, musí se vzdáti, než přijme volbu, členství ve výboru seniorátním.

Všichni členové synodního výboru jsou voleni na šest let a mohou býti po uplynutí zvoleni znovu na jedno období.

Při volbě seniora předsedá synodní kurátor aneb jeho zástupce a spisuje se o ní zvláštní protokol.

Členové synodního výboru se uvádějí v úřad takto: Při zvláštním sedění, konaném po pravidle v neděli podle řádu bohoslužebného, a to nejlépe hned po volbě, jest nejprve uveden v úřad nově zvolený senior, a to buď odstupujícím seniorem, nebo není-li to pro jakoukoli příčinu možné, nejstarším farářem, členem synodu. Jemu přísluší, aby po krátkém proslovu svém a jednoho k tomu zvoleného člena z počtu starších přijal jménem synodu od seniora slib a jej slavnostně jménem celé církve seniorem prohlásil.

Ostatní nově zvolení členové synodního výboru dávají svůj slib v ruce seniora, buď právě v témže sedění aneb již z dřívějška instalovaného. I to se děje při slavnostním sedění synodu.

Nově zvoleného seniora a členy synodního výboru oznámí předseda onoho sedění synodního, při kterém byli zvoleni, ministerstvu školství a národní osvěty ke schválení podle § 7 základních a přechodných ustanovení (č. 625 Sbírky zákonů a nařízení z r. 1919).

Nebude-li pro jakékoli příčiny možno vykonati instalaci hned při sedění synodu, určí synod sám čas a místo této funkce.

Synodní výbor má právo usnésti se na svém zvláštním jednacím řádu, podle něhož má veškerá jeho činnost býti vykonávána; může trvale svěřiti část své působnosti, která mu je tímto zřízením vyměřena, seniorovi, aneb pro různé úkoly zříditi ze sebe odbory, nebo práci rozděliti mezi své jednotlivé členy, jak ukáže potřeba a zkušenost; může zříditi za své odpovědnosti pro určitý úkol odbory i z nečlenů synodního výboru a vyžádati si odborné posudky od kterýchkoli osob důvěry hodných a hraditi vydání tím vzniklé ze všeobecného fondu církevního.

Synodní výbor může jednati i hlasovati také písemně.

Synodnímu výboru předsedá senior. Není-li jednacím řádem synodního výboru ustanoveno jinak, rozděluje práci sobě i ostatním členům. Seniora zastupuje, je-li potřebí, jeho náměstek, po případě synodní kurátor. Zemřel-li senior, ujme se náměstek veškerých jeho prací a povinností až do dne nové volby a požívá celého funkčního platu.

Kdyby některý člen synodního výboru zemřel nebo se vzdal členství, nastoupí za něj k vyzvání předsedovu náhradník, který obdržel nejvíce hlasů, a to za faráře farář, za jiného člena náhradník jiný. Náhradník zastoupí i člena synodního výboru, když by byl tento člen povolán zastupovati buď seniora neb jeho náměstka aneb synodního kurátora.

Úředním sídlem synodního výboru je Praha, kdež je stálá ústřední kancelář církevní.

Úředním sídlem seniorovým je místo jeho farního bydliště. Schůze synodního výboru se konají po pravidle v Praze.

Seniorovi a členům synodního výboru přísluší po čas jejich úřadování funkční plat, jehož výši navrhuje synod, i náhrada za vykonané cesty úřední.

Synodnímu výboru přísluší vedle povinností vytčených jinde v tomto zřízení:

1. přihlížeti k učení, bohoslužbě, řádu a kázni Českobratrské církve evangelické, pak aby se vše dálo podle zásad evangelia Kristova, a napomáhati vůbec k tomu, aby církevní život zdárně prospíval po stránce duchovní i hospodářské;

2. pečovati o řádné vzdělání kazatelů a jiných potřebných dělníků církevních, účastniti se při zkouškách jejich, udělovati jim právo ke kázání, vydávati jim dekrety volitelnosti;

3. zkoumati volby farářů, vikářů, konseniorů a jiných členů seniorátního výboru a potvrzovati je;

4. dohlížeti k úřadování konseniorů a podporovati je i faráře v jejich působnosti; udělovati dovolenou konseniorům, farářům a vikářům na dobu delší než 30 dní;

5. ustanoviti obecný řád pro správu jmění církevního ve všech sborech církevních;

6. zkoumati a schvalovati výkazy a účty sborové i seniorátní. Výkazy a účty tyto, přezkoumané, pokud se týče schválené seniorátním shromážděním, mají mu býti každoročně od seniorátních výborů zasílány nejdéle do konce října roku následujícího;

7. spravovati jmění, fondy a nadace církevní, pokud správa jejich nenáleží sborům nebo seniorátům, a předkládati účty o nich synodu;

8. vybízeti k vykonání církevní sbírky chrámové na účely církevní a dobročinné a povolovati sbírky mezi členy Českobratrské církve evangelické, jež by se konaly uznanými církevními organisacemi;

9. pečovati o zachování i rozmnožení jmění a fondů i nadání sloužících církevní a náboženské práci, jakož i napomáhati k tomu, aby platy kazatelů a jiných dělníků církevních byly dostatečné, aby byly založeny a rozhojněny fondy pensijní, aby byly vystavěny potřebné kostely i jiné církevní budovy;

10. rozhodovati o zřízení nových sborů (§ 26) a potvrzovati zrušení nebo sloučení sborů;

11. usnášeti se v jednáních disciplinárních podle ustanovení příslušného řádu, dávati napomenutí nebo důtku nižším orgánům církevním dobrý řád přestupujícím;

12. zastupovati celou církev proti státu, hájiti její svobodu, její práva a zájmy vůbec; předkládati žádosti a návrhy o udělení a rozdělení státní dotace pro církev evangelickou;

13. zastupovati církev před církvemi zahraničními a prostředkovati styky s nimi;

14. zříditi ústřední kancelář církevní, jmenovati úředníky a sluhy její, navrhovati a prozatím i ustanoviti jejich platy;

15. vydávati sbírku obecních církevních nařízení a usnesení i jiných zpráv a oznámení, schematismus církevní, spravovati archiv, pečovati o spisování současných dějin církevních a míti v patrnosti tisk a literaturu církevní. Synodnímu výboru má býti zasíláno po exempláři všech tiskopisů vydaných církevními orgány, a to hned po uveřejnění;

16. svolávati synod, předkládati mu vlastní zprávu o stavu církve, jakož i všecky návrhy své i ty, které došly z církve, a předkládati k projednání význačné otázky církevního a náboženského života ve veřejných shromážděních;

17. vykonávati usnesení synodu a pečovati o zachovávání jich i celého církevního zřízení;

18. vydávati potřebné výklady k provádění církevního zřízení, po případě nařízení o správě církevní s platností prozatímní až do příštího synodu; prozatímně schvalovati a doporučovati knihy užívané při bohoslužbě a vyučování náboženství;

19. navrhovati sborům kandidáty pro volbu faráře (§ 73).

Senior zaujímá přední místo mezi konseniory a faráři jako první mezi rovnými. Jemu přísluší:

1. odevzdávati místnosti věnované shromážděním bohoslužebným jejich účelům;

2. ordinovati duchovní správce; k oběma těmto funkcím může delegovati příslušné konseniory;

3. uváděti v úřad konseniory;

4. osobně navštěvovati sbory, seznamovati se s jejich poměry a životem, utvrzovati je povzbuzováním a napomínáním ve víře, lásce a naději;

5. na venek zastupovati celou církev ve jménu synodního výboru;

6. předsedati synodu;

7. předsedati synodnímu výboru a vykonávati jeho usnesení.

Seniora zastupuje v těchto povinnostech jeho náměstek a podle potřeby se s ním dělí o práci jemu přináležející.

VI.

Církevní školu lze zříditi v souhlasu se státními zákony školními a povolávati na ni učitele. Předpisy školních zákonů státních, týkající se plánů vyučovacích a látky učebné — kromě náboženského vyučování — platí i pro církevní školy. O tom, jak se má vyučovati náboženství, rozhoduje církev svými orgány.

Knih učebných smí se ve škole církevní užívati jen takových, které byly k vyučování školnímu připuštěny od státních úřadů. Volba jich přísluší sboru učitelskému se souhlasem staršovstva, po případě školního výboru.

Obecné a občanské školy církevní jsou bez újmy dozorčího práva státního podrobeny v církevních a náboženských věcech dozoru příslušného staršovstva a výboru seniorátního a synodního.

Za udělení práva veřejnosti církevní škole žádá staršovstvo (školní výbor), jestliže škola vyhovuje všem podmínkám, kterých vyžadují zákony školní.

Za definitivního učitele na církevní škole, předpokládajíc zákonnou učitelskou způsobilost, povolán může býti jen člen Českobratrské církve evangelické. Za učitele prozatímního může výjimečně, z nedostatku učitele českobratrského, ustanoven býti i člen jiné církve.

Definitivní učitelé jsou voleni hlasovným shromážděním (zastupitelstvem), prozatímní staršovstvem (školním výborem). Předpisy o volbě staršovstev (eventuelně zastupitelstev) platí i o volbě učitelů definitivních (§ 43).

Učitele na obecných a občanských školách církevních potvrzuje seniorátní výbor, dorozuměv se s příslušným školním úřadem státním. Prohlásí-li tento úřad, že není námitky proti potvrzení, nebo nedojde-li do 30 dní po dodání oznámení žádná odpověď, může se potvrzení vysloviti.

Místo definitivního učitele se uprázdní:

1. učitelovým úmrtím;

2. dobrovolným složením úřadu. Úřad lze složiti jen ke konci školního roku po tříměsíční výpovědi; ale seniorátní výbor může z důležité příčiny svoliti k tomu, aby se učitel vzdal úřadu i během školního roku;

3. vystoupením z církve Českobratrské;

4. pravoplatným disciplinárním nálezem znějícím na propuštění ze služby;

5. když jest učitel k své žádosti dán na odpočinek.

Místo učitelů prozatímních se uprázdní, kromě možnosti stanovené v předešlých odstavcích, také po tříměsíční výpovědi, kterou jim dáti může staršovstvo.

1. Při zřizování církevních ústavů pro vzdělání učitelů předloženy buďtež stanovy a učební osnova k prozkoumání synodnímu výboru, a jeho prostřednictvím bude požádáno ministerstvo za schválení.

2. Dostane-li ústav právo veřejnosti, jest potřebí, aby před vyžádáním církevního potvrzení pro ředitele a učitele od synodního výboru zjednáno bylo potvrzení jich od příslušného zemského školního úřadu; zkoušku dospělosti konati jest za řízení zástupce tohoto školního úřadu; bez jeho přisvědčení nemůže býti dáno vysvědčení zralosti.

3. Tytéž předpisy platí i pro zřízení jiné církevní střední školy.

4. Církevní dozor nad středními školami církevními vykonává synodní výbor.

Církevním orgánům náleží o to pečovati, aby se českobratrským žákům evangelickým na veřejných školách dostávalo vyučování náboženství.

Pokud je na těchto školách vyučování náboženství povinně nebo nepovinně zavedeno, přísluší konseniorovi, aby se schválením státních úřadů školních učinil potřebné opatření k vyučování tomu, po případě i spojením několika žákovských oddělení v jedno aneb sloučením žáků z několika sousedních škol na jedno místo vyučování.

Za učitele náboženství může býti ustanoven jen ten, koho některý konsenior uznal za způsobilého k tomu, a na ústavech středních jen ti, kdož od synodního výboru dostali vysvědčení kandidátů bohosloví po první bohoslovecké zkoušce aneb zvláštní vysvědčení způsobilosti k tomuto vyučování.

Způsobilost k náboženskému vyučování žáků obecných a občanských škol prokáže se zkouškou před konseniorem aneb jeho zástupcem; způsobilost k vyučování na střední škole, nemá-li uchazeč vysvědčení o vykonané zkoušce kandidátní, zkouškou před synodním výborem nebo komisí od něho ustanovenou.

Církevní dozor k vyučování náboženství má příslušný farář, na školách středních konsenior a vrchní dozor synodní výbor (senior).

Stanoviti předpisy o studiu bohosloveckém, počtu let a předmětech studijních, předběžném vzdělání studujících i o zkouškách jejich náleží synodu. Totéž platí o vzdělání jáhnů a o jejich zkouškách.

VII.

Předpisy dané v §§ 45 a 48 pro staršovstvo stran správy jmění a péče o zachování jeho i odpovědnosti zúčastněných osob platí při správě jmění i pro všecky ostatní církevní orgány.

Dozor nad správou církevního jmění, jakož i rozhodovati v rozepřích náleží nejvyšším orgánům církevní správy.

Takové fondy a ústavy církevní, na příklad pensijní aneb fondy sloužící výdajům administrace církevní a jiné, které se zakládají podle usnesení církevních korporací povolaných k tomu podle zřízení církevního a při kterých správa fondů ústavních vyhrazena je těmto orgánům církevním podle zřízení církevního k tomu povolaným, nepotřebují zvláštního schválení státního.

Kdyby některý církevní ústav přestal trvati, náleží rozhodnutí o dalším používání majetku toho ústavu příslušnému církevnímu orgánu, není-li nadací listinou aneb stanovami ustanoveno jinak. Rozhodnutí to však podléhá schválení nejblíže vyššího orgánu církevní správy. Kdyby příslušný církevní orgán pro jakoukoli příčinu neučinil rozhodnutí, připadne správa pozůstalého jmění a rozhodnutí o jeho používání, jde-li o ústav farního neb filiálního neb školního sboru, seniorátnímu výboru, jinak výboru synodnímu. Při tom jest však hleděti k případnému novému užití tohoto ústavu a k tomu, aby se výnosu jmění použilo k účelům blízkým těm, pro které byl ústav zřízen.

Českobratrská církev evangelická má všeobecný církevní fond, z něhož se zapravují potřeby obecné administrace církevní, zejména:

1. náklady synodů, synodních zpráv a předloh;

2. náklady spisů vydávaných synodním výborem;

3. náklady vzešlé disciplinárním jednáním podle rozumu disciplinárního řádu;

4. jiné výlohy obecné církevní správy.

Všeobecný církevní fond se shromažďuje:

1. z výnosu všeobecné církevní sbírky chrámové, kterou synodní výbor každoročně rozpisuje;

2. z výtěžku spisů vydaných synodním výborem;

3. z příspěvků sborů, které synod aneb podle jeho usnesení synodní výbor na sbory rozvrhne, a to příspěvků jednak stálých, jednad občasných, potřebných pro větší náklady církevní;

4. z podpor, které byly synodním výborem pro tento fond vyžádány ze státní dotace evangelické, zejména z interkalarií.

Všeobecný církevní fond spravuje synodní výbor a podává z něho účty každému synodu, synod udílí správnímu výboru absolutorium.

Pokud se dostává Českobratrské církvi evangelické roční státní paušální dotace, bude o vynakládání jejím činiti příslušnému ministerstvu návrhy synodní výbor.

Návrhy ty se mohou vztahovati zejména na tyto účely církevní: Na funkční platy konseniorů nebo i jejich vikářů, na administraci a výdaje ústřední správy církevní, na všeobecný fond církevní, na podpory farním, filiálním a školním sborům k upravení služného farářů, vikářů a učitelů, na podpory pensistů, vdov a sirotků, na podpory jich ve zvláště těžkých případech nedostatku, na subvence k vydržování církví, na zapravení dluhů a staveb, na podpory pro nemajetné studující bohosloví.

Za povolení těchto podpor musí žádati jednak staršovstva sborů, jednak seniorátní výbor, po případě i synodní výbor.

Žádosti staršovstev, doprovozené přehledem a posudkem konseniorů, jakož i žádosti seniorátních výborů posílány buďtež prostřednictvím synodního výboru.