§ 123 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) – Znalečné
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 64/1956 Sb. · § 123 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 123 zákona 64/1956 stanoví, že znalec má nárok na úhradu nezbytných výdajů a přiměřenou odměnu za svou práci, přičemž výši této odměny určuje ten, kdo znalce přibral, nebo předseda senátu, a proti tomuto rozhodnutí je možné podat stížnost s odkladným účinkem.
§ 123 Znalečné
(1) Znalec má nárok na náhradu nutných výdajů a přiměřenou odměnu (znalečné).
(2) Výši znalečného určí ten, kdo znalce přibral, a v řízení před soudem předseda senátu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Oddíl čtvrtý
Paragraf 123 zákona 64/1956 stanoví, že znalec má nárok na úhradu nezbytných výdajů a přiměřenou odměnu za svou práci, přičemž výši této odměny určuje ten, kdo znalce přibral, nebo předseda senátu, a proti tomuto rozhodnutí je možné podat stížnost s odkladným účinkem.
Co to znamená v praxi
Znalec, který je přibrán do trestního řízení, má právo na proplacení nákladů, které mu vznikly v souvislosti s vypracováním posudku (např. cestovné, náklady na materiál), a také na finanční odměnu za svou práci.
O výši této odměny a náhrad rozhoduje buď orgán, který znalce přibral (např. policie, státní zástupce), nebo v soudním řízení předseda senátu.
Pokud znalec nesouhlasí s určenou výší odměny nebo náhrad, může proti tomuto rozhodnutí podat stížnost.
Podání stížnosti má odkladný účinek, což znamená, že rozhodnutí o znalečném se do doby vyřízení stížnosti nestane pravomocným a vykonatelným.
Na co si dát pozor
Znalec by si měl být vědom svého práva na znalečné a v případě nesouhlasu s jeho výší využít možnost podání stížnosti.
Orgán, který znalce přibírá, nebo předseda senátu musí rozhodnout o výši znalečného a toto rozhodnutí musí být znalci sděleno, aby mohl případně podat stížnost.