§ 171 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) – PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 64/1956 Sb. · § 171 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 171 zákona č. 64/1956 Sb. stanoví, že správa nápravného zařízení může rozhodnout o povinnosti vězně uhradit náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody, a to pouze za dobu, kdy vězeň svým zaviněním znemožnil úhradu těchto nákladů z jeho pracovní odměny.
§ 171 PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
Rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody a o jejich výši vydá správa nápravného zařízení jen za dobu, po kterou vězeň svým zaviněním způsobil, že náklady výkonu trestu nemohly být uhrazeny z jeho pracovní odměny. O takové zavinění jde tehdy, když je zapotřebí takového střežení vězně, že mu nemůže být poskytnuta pracovní příležitost, nebo když vězeň bezdůvodně odpírá pracovat.
ČÁST DRUHÁ
HLAVA DEVÁTÁ
Oddíl prvý
Paragraf 171 zákona č. 64/1956 Sb. stanoví, že správa nápravného zařízení může rozhodnout o povinnosti vězně uhradit náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody, a to pouze za dobu, kdy vězeň svým zaviněním znemožnil úhradu těchto nákladů z jeho pracovní odměny.
Co to znamená v praxi
Vězeň je povinen hradit náklady výkonu trestu odnětí svobody pouze v případě, že si sám zavinil, že tyto náklady nemohly být pokryty z jeho výdělku.
Zavinění vězně je definováno dvěma konkrétními situacemi: buď je nutné takové střežení vězně, že mu nemůže být přidělena práce, nebo vězeň bezdůvodně odmítá pracovat.
Rozhodnutí o této povinnosti a výši nákladů vydává správa nápravného zařízení.
Na co si dát pozor
Povinnost hradit náklady nevzniká automaticky, ale pouze při splnění specifických podmínek zavinění vězně.
Bezdůvodné odmítání práce je jedním z důvodů, proč může být vězeň povinen hradit náklady.
Pokud vězni nemůže být poskytnuta pracovní příležitost z důvodu zvýšeného střežení, které je způsobeno jeho chováním, je to rovněž považováno za jeho zavinění.