§ 229 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) – Listiny…

Stručně

Paragraf 229 zákona 64/1956 stanoví, jak se při hlavním líčení předkládají a prokazují listinné a věcné důkazy, aby se s nimi mohly seznámit strany řízení a případně i svědci a znalci.

Co to znamená v praxi

• Listinné důkazy se čtou a ukazují: Listiny, které slouží jako důkaz (např. smlouvy, protokoly, znalecké posudky), se musí při hlavním líčení přečíst nahlas. Strany (obžalovaný, prokurátor) do nich navíc musí mít možnost nahlédnout. Pokud je to potřeba, mohou do nich nahlédnout i svědci a znalci.
• Věcné důkazy se předkládají: Jiné věcné důkazy (např. zbraně, nástroje, předměty doličné) se nepřečtou, ale předloží se stranám. I zde platí, že pokud je to nutné, předloží se i svědkům a znalcům.
• Zajištění seznámení s důkazy: Cílem je zajistit, aby se všichni relevantní účastníci řízení mohli s důkazy řádně seznámit a vyjádřit se k nim.

Na co si dát pozor

• Rozdíl mezi listinami a věcmi: Je důležité rozlišovat mezi listinnými důkazy (které se čtou a ukazují) a věcnými důkazy (které se pouze předkládají).
• Možnost nahlédnutí/předložení svědkům a znalcům: Nahlédnutí do listin nebo předložení věcných důkazů svědkům a znalcům není vždy povinné, ale provádí se, "je-li toho třeba". To znamená, že soud posoudí, zda je to pro objasnění věci nutné.