Paragraf 312 zákona 64/1956 stanoví, že mladistvý smí být vzat do vazby pouze tehdy, pokud nelze účelu vazby dosáhnout jiným způsobem.
Co to znamená v praxi
Vazba mladistvého je považována za krajní opatření, k němuž se přistupuje jen v nezbytných případech.
Před rozhodnutím o vazbě je nutné zvážit, zda existují mírnější alternativy, které by zajistily stejný účel (např. dohled, slib, záruka).
Soudní orgány musí vždy posoudit, zda je vazba skutečně jediným možným řešením pro dosažení daného účelu (např. zabránění útěku, ovlivňování svědků nebo pokračování v trestné činnosti).
Na co si dát pozor
Princip subsidiarity vazby je u mladistvých zdůrazněn, což znamená, že je třeba vždy hledat méně invazivní opatření.
Rozhodnutí o vazbě mladistvého musí být pečlivě odůvodněno a musí z něj vyplývat, proč nebylo možné dosáhnout účelu vazby jinak.