Vyhláška ministerstva kultury České socialistické republiky, kterou se provádí zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči

(1) Vymezení ochranného pásma obsahuje určení předmětu ochrany, důvod vymezení, popis hranice ochranného pásma, kopii pozemkové mapy se zákresem průběhu hranic ochranného pásma a stanovení podmínek pro činnosti v ochranném pásmu.

(2) Vymezení ochranného pásma obecní úřad obce s rozšířenou působností oznámí odborné organizaci, příslušným orgánům územního plánování5a) a příslušnému stavebnímu úřadu.

(k § 20 zákona)

(1) Žádost o předchozí souhlas k vývozu kulturní památky se předkládá ministerstvu kultury a musí obsahovat všechny základní znaky kulturní památky vylučující její záměnu, zejména popis s fotografií, druh a název, rozměry, současný stav, údaje o provedených opravách nebo restaurování, účel, pro který se žádá o předchozí souhlas s vývozem, doba, na kterou se kulturní památka vyváží, a způsob jejího užití v zahraničí.

(2) Součástí žádosti je předepsaný formulář uvedený v příloze č. 1, který se předkládá ve čtyřech vyhotoveních. K žádosti musí být připojen též písemný souhlas vlastníka kulturní památky s vývozem a jeho účelem. V případě udělení souhlasu ministerstvo kultury formuláře potvrdí a tři vyhotovení vrátí žadateli. Žadatel si jeden potvrzený formulář ponechá, jeden odevzdá celnici, která zboží propouští do volného (vázaného) oběhu v cizině, a jeden doprovází kulturní památku do ciziny.

(3) Ministerstvo kultury může v rozhodnutí o předchozím souhlasu k vývozu kulturní památky do zahraničí stanovit požadavky na ochranu kulturní památky.

(4) Po návratu kulturní památky ze zahraničí prověří odborná organizace na požádání ministerstva kultury identitu a stav kulturní památky a podá o tom ministerstvu kultury zprávu.

(k § 23 odst. 4 zákona)

(1) Dojde-li k archeologickému nálezu uvedenému v § 23 odst. 2 zákona, zvláště při zemních a výkopových pracích, nálezce uplatní písemně nejpozději do jednoho roku od nálezu u krajského úřadu vyplacení odměny za archeologický nález.

(2) V písemné žádosti o přiznání odměny musí nálezce uvést místo, datum a nálezové okolnosti.

(3) U nálezu z drahých kovů si krajský úřad vyžádá zkoušku u Puncovního úřadu. U nálezů z jiných cenných materiálů (např. jantar, drahé kameny) si vyžádá ocenění u znalce ceny v příslušném oboru. V ostatních případech si krajský úřad vyžádá určení kulturně historické hodnoty archeologického nálezu (např. nepoškozené nádoby, souboru nádob, mincí ap.) Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky nebo Národním muzeem.

(4) Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vzniknou v souvislosti s nálezem (např. jízdné, telefonické, popřípadě telegrafické oznámení a další). Tyto náklady musí prokázat.

(k § 27 zákona)

(1) Předmětem ústředního dozoru památkové inspekce (dále jen „inspekce“) jsou činnosti spojené s ochranou, obnovou a společenským uplatněním kulturních památek.

(2) V rámci ústředního dozoru nad komplexní péčí o kulturní památku se inspekce zaměřuje zejména:

a) na hodnocení, využívání a zpřístupňování kulturních památek,

b) na stav evidence, ochrany a správy kulturních památek,

c) na dodržování podmínek ochrany kulturních památek, kvality a hospodárnosti projektových, stavebních, stavebně restaurátorských prací při přípravě a realizaci obnovy kulturních památek,

d) na uplatňování celospolečenských zájmů při obnově a využívání kulturních památek.

(3) Inspekce dozírá, jak vlastník kulturních památek plní uložená rozhodnutí, popřípadě jiná opatření orgánů státní památkové péče, zda provádí obnovu kulturních památek v souladu s jejich kulturním významem a památkovou hodnotou a zda dbá společenské účelnosti a hospodárnosti.

(4) Inspekce zhodnocuje poznatky získané při provádění ústředního dozoru v oboru státní památkové péče a využívá jich při zpracování odborně metodických a ekonomických rozborů současného stavu státní památkové péče a k zabezpečení jejího dalšího perspektivního rozvoje.

(5) Inspekce dozírá, zda odborná organizace poskytuje orgánům státní památkové péče, krajům a obcím potřebnou odbornou pomoc při rozhodování, popřípadě vydávání jiných opatření, která se týkají kulturních památek.

(k § 31 zákona)

Konzervátor státní památkové péče (dále jen „konzervátor“) plní tyto úkoly:

a) v rámci sledování stavu kulturních památek zjišťuje, zda a jak je prováděna jejich údržba a zda jsou vhodně využívány,

b) sleduje, zda je obnova kulturní památky prováděna v souladu s požadavky státní památkové péče,

c) navrhuje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností potřebná opatření při zjištění bezprostředního ohrožení kulturní památky nebo zjištění nedostatků,

d) z vlastního podnětu nebo na vyzvání obecního úřadu obce s rozšířenou působností podává zprávu o stavu kulturních památek,

e) podílí se na propagaci kulturních památek mezi občany a mezi mládeží, zejména spoluprací s kulturními zařízeními, přednáškami, popřípadě publikační činností,

f) z pověření obecního úřadu obce s rozšířenou působností se účastní jednání k řešení otázek na úseku státní památkové péče a o výsledku jednání mu podává zprávu,

g) sleduje a usměrňuje činnost zpravodajů státní památkové péče (dále jen „zpravodaj“) a dbá, aby se průběžně seznamovali s důležitými otázkami památkové péče daného území,

h) plní další úkoly, kterými ho obecní úřad obce s rozšířenou působností pověřil.

Zpravodaj plní tyto úkoly:

a) sleduje stav kulturních památek ve vymezeném obvodu, péči o ně a o jejich využití, podává konzervátoru zprávy o stavu kulturních památek ve vymezeném územním obvodu, v případě bezprostředního ohrožení kulturní památky informuje přímo obecní úřad obce s rozšířenou působností,

b) napomáhá konzervátoru v propagaci kulturních památek mezi občany a mezi mládeží.

(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností vybaví konzervátora a zpravodaje osvědčením, které je opravňuje vykonávat svěřené úkoly.

(2) Funkce konzervátora a zpravodaje je čestná; obec s rozšířenou působností jim hradí cestovní výdaje a některé další náhrady, které jim vzniknou při plnění jejich úkolů.21)

Zrušují se:

1. Vyhláška č. 239/1959 Ú. l., o vývozu kulturních památek a předmětů muzejní hodnoty, pokud se vztahuje na kulturní památky.

2. Vyhláška č. 117/1959 Ú. l., o národních kulturních památkách.

3. Vyhláška č. 181/1959 Ú. l., o památkových rezervacích.

4. Směrnice ministerstva kultury ČSR čj. 18.374/72-VI/1 ze dne 28. prosince 1972 o zřizování a činnosti stavebně restaurátorských hutí a skupin, reg. částka 1/1973 Sb.

5. Úřední sdělení ministerstva kultury ČSR o prohlášení Jabkenické obory, okr. Mladá Boleslav, za chráněnou kulturní památku, publ. částka 25/1956 Ú. l.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1988.

Ministr:

Doc. Ing. Kymlička CSc. v. r.

Příloha k vyhlášce č. 66/1988 Sb.

2) § 3, 20 až 22 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 262/1992 Sb., zákona č. 83/1998 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb.

Vyhláška č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci.

3) Zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách.

5) Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 120/2000 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb.

Vyhláška č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 179/1998 Sb., vyhlášky č. 113/2000 Sb. a vyhlášky č. 163/2001 Sb.

5a) § 12 písm. a) a b) zákona č. 50/1976 Sb., ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb.

6) Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

10) § 76 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb.

13) Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 159/1991 Sb.

14) Např. Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón podle usnesení vlády ze dne 25. 3. 1992 č. 209, Program záchrany architektonického dědictví podle usnesení vlády ze dne 22. 2. 1995 č. 110 nebo Program restaurování movitých kulturních památek podle usnesení vlády ze dne 16. 7. 1997 č. 426.

15) Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 321/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 258/1994 Sb., zákona č. 133/1995 Sb., zákona č. 151/1997 Sb. a zákona č. 208/1997 Sb.

16) Například zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 493/2000 Sb., zákona č. 141/2001 Sb., zákona č. 187/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 202/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb.

17) § 20 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 162/1980 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

18) Tyto organizace postupují v souladu se „Směrnicemi pro poskytování a čerpání neinvestičních dotací ze státního rozpočtu v období po roce 1985“ (uveřejněno ve Finančním zpravodaji č. 7–8/1985, reg. v částce 26/1985 Sb.). U těchto organizací se pod pojmem příspěvek poskytovaný podle této vyhlášky rozumí dotace ve smyslu citovaných směrnic.

19) Vyhláška č. 5/1987 Sb.