Zákon o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky

(1) Cizinci, jehož pobyt na území Československé socialistické republiky není žádoucí, zejména proto, že porušil československé zákony a ostatní předpisy, může být další pobyt zakázán.

(2) O zákazu pobytu rozhodují orgány zmocněné ministerstvem vnitra.

(3) Cizinec, jemuž byl pobyt zakázán, je povinen opustit území Československé socialistické republiky; k tomu účelu může mu být určena přiměřená lhůta.

(4) Cizinec, který se zdržuje na území Československé socialistické republiky neoprávněně, může být vyhoštěn. Do provedení vyhoštění je cizinec povinen se zdržovat na místě, které mu určí orgány ministerstva vnitra.

(1) Cizinec je povinen hlásit počátek, změnu a ukončení pobytu na území Československé socialistické republiky příslušnému orgánu ministerstva vnitra.

(2) Ubytovatel je povinen dbát, aby cizinec splnil povinnost hlášení pobytu, popřípadě sám oznámit jeho pobyt příslušnému orgánu ministerstva vnitra.

Cizinci zdržující se na území Československé socialistické republiky jsou povinni zachovávat československé zákony a ostatní předpisy.

Ministerstvo vnitra vydá v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí podrobné předpisy k provedení tohoto zákona.

Povolení k pobytu udělená cizincům podle zákona č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům, se považují za udělená podle tohoto zákona.

(1) Ustanovení § 2, § 3 a § 4 tohoto zákona se nevztahují na cizince požívající v Československé socialistické republice diplomatických a konzulárních výsad a imunit a na cizince jim na roveň postavené.

(2) Zrušují se ustanovení § 13 až § 21 zákona č. 52/1949 Sb.

(3) Název zákona č. 52/1949 Sb. ve znění pozdějších předpisů se mění a zní „Zákon o hlášení obyvatelstva“.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1965.

Novotný v. r.

Laštovička v. r.

Lenárt v. r.