68/1979 Sb. · 59 paragrafů
Povolení k provozování silniční dopravy se udělí, jen jestliže
a) žadatel má způsobilost k řádnému a bezpečnému provozování dopravy;
b) stav pozemních komunikací, na nichž má být provozována pravidelná autobusová doprava, umožňuje z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu její provozování v požadovaném rozsahu.
(1) Povolení se uděluje pro jeden přepravní výkon nebo pro omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí u povolení k dopravě osob silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu nejvýše šest měsíců, u povolení pro dopravu nebezpečných věcí nejvýše jeden rok, v ostatních případech nejvýše deset let. V povolení se stanoví věcný rozsah oprávnění; mohou v něm být stanoveny další podmínky týkající se provozování dopravy, zejména zahájení provozu, rozsahu dopravy, jejího omezení na určitá roční období, balení a označení nebezpečných věcí apod.
(2) Povolení k provozování silniční dopravy opravňuje provozovatele jen k provádění dopravy v územním obvodu určeném povolujícím orgánem a přepravních výkonů, které v tomto územním obvodu začínají nebo končí.
(3) Povolení k nepravidelné hromadné dopravě osob se vztahuje, pokud v něm není stanoveno jinak, jen na dopravu účastníků, pro něž byla objednána.
(1) Příslušný orgán státní správy odejme povolení k silniční dopravě, jestliže pominuly předpoklady, za kterých bylo uděleno.
(2) Příslušný orgán státní správy může povolení odejmout, jestliže
a) bylo uděleno na podkladě nesprávných údajů uvedených provozovatelem dopravy nebo jeho zmocněncem,
b) provozovatel dopravy opětovně nebo po delší dobu neplní nebo porušuje své povinnosti uložené mu právním předpisem nebo podmínkami stanovenými v povolení.
(3) Oprávnění k provozování silniční dopravy zaniká
a) provedením povoleného počtu přepravních výkonů,
b) uplynutím doby, na kterou bylo povolení uděleno,
c) zánikem organizace nebo úmrtím občana oprávněných k provozování dopravy,
d) odnětím povolení podle odstavců 1 a 2,
e) dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí orgánu státní správy, jímž byl vysloven souhlas s oznámením provozovatele dopravy o trvalém zastavení provozu.
(1) Městskou hromadnou dopravu osob provozovanou autobusy (dále jen „městská autobusová doprava“) jsou oprávněny provozovat organizace městské hromadné dopravy v rozsahu stanoveném ve zřizovací listině. Jiné organizace mohou provozovat městskou autobusovou dopravu, jen udělí-li k tomu povolení příslušný městský národní výbor, v Praze Národní výbor hlavního města Prahy, v Bratislavě Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy, a v rozsahu stanoveném v povolení.
(2) Prodloužení nebo zavedení linek městské autobusové dopravy mimo území města je možné, jen udělí-li k tomu povolení příslušný okresní národní výbor.
Orgánem státní správy,
a) jemuž se podle § 16 odst. 1 písm. a) oznamuje zahájení provozu, popřípadě důvody, pro které nebylo možno ke stanovenému dni zahájit provoz buď vůbec, nebo ve stanoveném rozsahu,
b) který podle § 16 odst. 1 písm. b) dává souhlas k zastavení, omezení, rozšíření nebo jiné podstatné změně provozu,
c) který podle § 18 odst. 2 schvaluje jízdní řád pravidelné autobusové dopravy,
d) který podle § 20 stanoví umístění zastávky pravidelné autobusové dopravy na pozemní komunikaci,
je v městské autobusové dopravě městský národní výbor, v Praze Národní výbor hlavního města Prahy a v Bratislavě Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy; jízdní řád linek městské autobusové dopravy procházejících územním obvodem jiného místního (městského) národního výboru schvaluje příslušný národní výbor po projednání s dotčeným národním výborem.
(1) Mezinárodní silniční doprava je doprava osob a věcí silničními vozidly, při níž místo výchozí a místo cílové leží na území dvou různých států.
(2) Ustanovení platná pro vnitrostátní silniční dopravu platí i pro mezinárodní silniční dopravu s odchylkami uvedenými v § 37 až 39, a pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.
(1) Organizace československé státní automobilové dopravy mohou provozovat bez povolení mezinárodní silniční dopravu osob a věcí pro cizí i vlastní potřeby.
(2) Ostatní českoslovenští provozovatelé silniční dopravy mohou provádět mezinárodní silniční dopravu bez povolení v tomto rozsahu:
a) nehromadnou osobní dopravu pro vlastní potřeby,
b) ojedinělou nebo příležitostnou nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby, občané však jen bez nároku na odměnu,
c) provozovatelé oprávnění k provozování vnitrostátní taxislužby nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby,
d) orgány Revolučního odborového hnutí nepravidelnou hromadnou osobní dopravu v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím předpisem.
(3) Mezinárodní silniční dopravu, na kterou se nevztahují ustanovení odstavců 1 a 2, mohou českoslovenští provozovatelé silniční dopravy provádět jen na povolení orgánu státní správy.
(1) Zahraniční provozovatel silniční dopravy může uskutečnit dopravu do místa ležícího na území Československé socialistické republiky a z takového místa do místa ležícího mimo území Československé socialistické republiky, jakož i přes území Československé socialistické republiky (tranzitní doprava) po předchozím povolení orgánu státní správy.
(2) Povolení se nevyžaduje
a) pro nehromadnou osobní dopravu pro vlastní potřeby (individuální doprava),
b) na základě vzájemnosti pro nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby, pokud je prováděna oprávněným provozovatelem veřejné dopravy,
c) pro nepravidelnou hromadnou osobní dopravu, jsou-li při téže jízdě dopravovány tytéž osoby zpět do výchozího státu,
d) pro vjezd a výjezd vozidel, jimiž se neuskutečňuje doprava osob nebo věcí.
(3) Na zahraniční provozovatele silniční dopravy se nevztahují ustanovení § 5 a 6; zahraniční provozovatelé jsou však povinni poskytnout československým orgánům statistické údaje podle zvláštních předpisů.15)
(1) Povolení předepsané v § 37 odst. 3 a § 38 odst. 1 uděluje ústřední orgán republiky nebo krajský národní výbor jím pověřený.
(2) Povolení se uděluje zpravidla k provedení jednoho přepravního výkonu; může být uděleno i pro omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí nejvýše jeden rok.
(3) Doklad o povolení k mezinárodní silniční dopravě musí mít osádka vozidla u sebe a na požádání příslušného orgánu státní správy jej předložit.
(4) Orgány celní správy na hraničních přechodech kontrolují, zda osádka vozidla zahraničního provozovatele má předepsané povolení k mezinárodní silniční dopravě, a nemá-li osádka toto povolení, nepovolí vjezd vozidla na území Československé socialistické republiky; v odůvodněných případech mohou vydat náhradní povolení. Jde-li o vozidlo československého provozovatele, jsou orgány celní správy na hraničních přechodech oprávněny kontrolovat, zda osádka vozidla má povolení k mezinárodní silniční dopravě, nebo jde-li o dopravu, ke které není předepsáno povolení, nebo je-li povolení starší než 6 měsíců, zda má doklad o technické prohlídce vozidla předepsané prováděcím předpisem; nemá-li osádka vozidla předepsané povolení, popřípadě doklad o technické prohlídce vozidla, může orgán celní správy v odůvodněných případech povolit výjezd vozidla z území Československé socialistické republiky a základní data o vozidle a jeho provozovateli oznámí bez prodlení písemně ústřednímu orgánu republiky.
(1) Pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána, smějí pouze na povolení udělené ústředním orgánem republiky provozovat silniční dopravu
a) českoslovenští provozovatelé silniční dopravy mezi dvěma místy ležícími na území téhož cizího státu,
b) zahraniční provozovatelé silniční dopravy mezi dvěma místy ležícími na území Československé socialistické republiky; přitom jsou povinni dodržovat československé právní předpisy o silniční dopravě.
(2) Povolení se nevyžaduje pro nehromadnou dopravu osob pro vlastní potřeby, a jde-li o ojedinělou nebo příležitostnou dopravu, též pro cizí potřeby.
(1) Provozovatelé vnitrostátního zasílatelství jsou povinni uspořádat poskytování zasílatelských služeb tak, aby společensky odůvodněné požadavky osob a organizací na tyto služby byly řádně a plynule uspokojovány.
(2) Provozovatel vnitrostátního zasílatelství je povinen sestavit podrobné podmínky, za kterých bude zasílatelské služby poskytovat (dále jen „zasílatelské podmínky“) a podle těchto podmínek zasílatelskou činnost vykonávat.
(3) Zasílatelské podmínky schvaluje
a) federální ministerstvo dopravy organizacím, které provozují celostátní dráhy, plavebním podnikům řízeným federálním ministerstvem dopravy, československým leteckým dopravcům a organizaci řízené federálním ministerstvem dopravy obstarávající vnitrostátní kontejnerovou dopravu;
b) krajský národní výbor, v jehož územním obvodu má provozovatel své sídlo, organizacím československé státní automobilové dopravy a ostatním provozovatelům vnitrostátního zasílatelství.
(4) Schvalování zasílatelských podmínek se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.
Organizace, které provozují vnitrostátní zasílatelství na povolení, jsou povinny
a) oznámit krajskému národnímu výboru zahájení zasílatelské činnosti nebo sdělit důvody, proč nebyla činnost zahájena ke stanovenému dni nebo ve stanoveném rozsahu,
b) vyžádat si k zastavení zasílatelské činnosti (přechodnému nebo trvalému) nebo k jejímu omezení souhlas krajského národního výboru.
(1) Organizace československé státní automobilové dopravy, organizace, které provozují celostátní dráhy, plavební podniky řízené federálním ministerstvem dopravy, českoslovenští letečtí dopravci a organizace řízená federálním ministerstvem dopravy, která obstarává vnitrostátní kontejnerovou dopravu, jsou oprávněni vykonávat vnitrostátní zasílatelství bez povolení; organizace oprávněné k provozování mezinárodního zasílatelství jsou oprávněny provozovat bez povolení vnitrostátní zasílatelství pro zahraniční právní subjekty, a jde-li o obstarání vnitrostátní dopravy, která navazuje na dopravu mezinárodní nebo na kterou navazuje mezinárodní doprava, též pro československé organizace a občany.
(2) Jiná socialistická organizace je oprávněna provozovat vnitrostátní zasílatelství, jen obdrží-li k tomu povolení krajského národního výboru, v jehož územním obvodu má své sídlo.
(3) Povolení k provozování vnitrostátního zasílatelství může být omezeno časově nebo jen na některé druhy zasílatelských výkonů, popřípadě jen na určitý územní obvod.
(4) Prováděcí předpis může stanovit, ve kterých případech není k vykonávání zasílatelské činnosti povolení třeba.
(1) Příslušný orgán státní správy odejme povolení k provozování vnitrostátního zasílatelství, jestliže pominuly předpoklady, za kterých bylo uděleno.
(2) Příslušný orgán státní správy může odejmout povolení k provozování vnitrostátního zasílatelství, jestliže
a) bylo uděleno na podkladě nesprávných údajů učiněných provozovatelem nebo jeho zmocněncem,
b) provozovatel opětovně nebo po delší dobu neplní nebo porušuje své povinnosti uložené mu právním předpisem nebo podmínkami stanovenými v povolení.
(3) Oprávnění k provozování vnitrostátního zasílatelství zaniká
a) uplynutím doby, na kterou bylo uděleno,
b) zánikem oprávněné organizace,
c) odnětím povolení podle odstavců 1 a 2,
d) dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí orgánu státní správy, jímž byl vysloven souhlas s oznámením provozovatele o trvalém zastavení zasílatelské činnosti.
(1) Sazby za výkony ve vnitrostátním zasílatelství jsou uvedeny v zasílatelském ceníku.
(2) Pro tvorbu a schválení zasílatelského ceníku platí zvláštní předpisy. 16) Schválený zasílatelský ceník vyhlašuje federální ministerstvo dopravy.
(1) Státní odborný dozor vykonávají
a) krajské a okresní národní výbory v silniční dopravě, v městské autobusové dopravě též městské národní výbory,
b) krajské a okresní národní výbory ve vnitrostátním zasílatelství provozovaném organizacemi československé státní automobilové dopravy a organizacemi uvedenými v § 43 odst. 2,
c) příslušné orgány státní správy ve vnitrostátním zasílatelství provozovaném ústředně řízenými organizacemi uvedenými v § 43 odst. 1.
(2) Při výkonu státního odborného dozoru příslušné orgány dozírají, zda provozovatelé silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství dodržují podmínky a plní povinnosti stanovené tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení a opatřeními orgánů státní správy.
Vrchní státní odborný dozor vykonávají
a) ústřední orgány republik v případech uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) a b),
b) příslušné ústřední orgány státní správy v případech uvedených v § 46 odst. 1 písm. c).
(1) Provozovatelé silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství jsou povinni umožnit pracovníkům pověřeným výkonem státního odborného dozoru kdykoli nahlédnout do dokladů a evidence týkajících se provozování uvedených činností, stavu vozidel a dopravních zařízení, jakož i přístup do vozidel a provozoven.
(2) Orgán státního odborného dozoru je oprávněn ve složitých případech přibrat znalce, který má pak oprávnění příslušející podle odstavce 1 pracovníkům pověřeným výkonem státního odborného dozoru.
(1) Zjistí-li orgán státního odborného dozoru závadu, vyzve provozovatele, popřípadě podle povahy věci přímo pracovníka odpovědného za dodržování stanovených povinností, aby zjednali nápravu; při výkonu dozoru může dávat příkazy a zákazy, jakož i činit vhodná zatímní opatření k odstranění závad.
(2) Nebude-li zjednána náprava, vydá orgán státního odborného dozoru rozhodnutí, v němž nařídí zjednání nápravy, popřípadě i zastavení nezákonně prováděných činností.
Při výkonu státního odborného dozoru se orgány dozoru opírají o zkušenosti a iniciativu pracujících a spolupracují s orgány lidové kontroly a s orgány Revolučního odborového hnutí a jiných společenských organizací.
(1) Orgán státního odborného dozoru uloží pokutu až do výše 100 000 Kčs organizaci, která
a) provozuje silniční dopravu, městskou autobusovou dopravu nebo vnitrostátní zasílatelství bez předepsaného povolení,
b) zastaví nebo podstatně omezí provoz veřejné silniční dopravy, městské autobusové dopravy nebo vnitrostátního zasílatelství bez předchozího souhlasu příslušného orgánu státní správy,
c) neprovede přepravní výkon nebo omezení provozu svých vozidel uložené jí příslušným orgánem státní správy ke zdolání mimořádně naléhavé přepravní potřeby,
d) neodstraní závadu zjištěnou při výkonu státního odborného dozoru ve lhůtě stanovené v rozhodnutí, jímž bylo nařízeno zjednání nápravy.
(2) Řízení o uložení pokuty lze zahájit jen do tří měsíců ode dne, kdy se orgán státního odborného dozoru dověděl o porušení povinností uvedených v odstavci 1, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy k porušení těchto povinností došlo.
(3) Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání, k míře zavinění a k rozsahu způsobené škody.
(4) Pokuta je splatná do patnácti dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.
(5) Uložením pokuty organizací zůstává nedotčena trestní odpovědnost jejích pracovníků i odpovědnost organizace podle předpisů o náhradě škody.
Pokutu za porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo předpisy podle něho vydanými, které je přestupkem,17) lze uložit až do výše 5000 Kčs.
Pokuty (§ 51 a 52) plynou do státního rozpočtu federace nebo republik, anebo do rozpočtu národních výborů, a to podle působnosti orgánu státní správy, který pokutu uložil.
Není-li výslovně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.
(1) Povolení k silniční dopravě udělená příslušnými orgány státní správy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají v platnosti; orgán státní správy oprávněný podle tohoto zákona k udělení příslušného povolení však může povolení změnit, popřípadě odejmout, není-li rozsah vydaného povolení nebo povolený způsob provádění dopravy v souladu s ustanoveními tohoto zákona.
(2) Organizace městské hromadné dopravy provozující městskou autobusovou dopravu ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mimo území příslušného města, ať již v rámci vymezené zájmové oblasti nebo na podkladě povolení, jsou oprávněny ji provozovat ve stejném rozsahu i nadále. V dosavadním územním rozsahu jsou oprávněny provozovat městskou autobusovou dopravu též organizace československé státní automobilové dopravy, které ji provozují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3) Provozovatelé silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona provozují činnosti, ke kterým podle dosavadních předpisů nepotřebovali povolení, avšak potřebují je podle tohoto zákona, jsou povinni si toto povolení opatřit do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; neučiní-li tak, považují se za neoprávněné provozovatele.
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na dopravu
a) prováděnou ozbrojenými silami, ozbrojenými sbory a k plnění úkolů Lidových milicí,
b) prováděnou jednotkami požární ochrany při plnění jejich úkolů,
c) související s plněním úkolů zdravotnické služby zajišťované zdravotnickými zařízeními,
d) speciálními pohřebními vozidly organizací pohřební služby při plnění úkolů této služby,
e) poštovních zásilek, pro něž platí zvláštní předpis;18) vykonává-li však dopravu poštovních zásilek pro poštu sjednaný provozovatel dopravy, vztahují se na něho ustanovení upravující oprávnění k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby.
(1) Federální ministerstvo dopravy vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány obecně závazné právní předpisy k provedení § 5 odst. 3, § 6 odst. 4, § 8 odst. 2 písm. d) a odst. 5, § 9 odst. 3, § 10 odst. 2, § 14 odst. 1, § 15 odst. 1 a 3, § 19 odst. 2, § 22 odst. 2, § 26 odst. 1 písm. c) a n), § 28 písm. c), § 37 odst. 2 písm. d), § 39 odst. 4, § 43 odst. 4 a obecně závazné právní předpisy, které podrobněji upraví
a) provozování veřejné silniční dopravy a rozsah jejich platnosti pro provozování neveřejné silniční dopravy, popřípadě pro provozování silniční dopravy nemotorovými vozidly,
b) obsah žádosti a obsah rozhodnutí o žádosti o povolení k provozování silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství,
c) provozování mezinárodní silniční dopravy,
d) obsah zasílatelské činnosti,
e) rozsah a výkon státního odborného dozoru v silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství.
(2) Bude-li to vyžadovat koordinace a hospodárné využívání dopravy, vydá federální ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány obecně závazné právní předpisy pro zavádění dopravních systémů a k zabraňování nehospodárným jízdám včetně usměrňování využití silniční dopravy z hlediska vzdálenosti.
Zrušují se
1. zákon č. 57/1950 Sb., o úpravě podnikání v silniční dopravě;
2. vládní nařízení č. 36/1951 Sb., jímž se provádí zákon o úpravě podnikání v silniční dopravě;
3. vládní nařízení č. 144/1965 Sb., o změně působnosti ve vydávání povolení zahraničním provozovatelům silniční dopravy k jednotlivým přepravám po území Československé socialistické republiky;
4. vyhláška ministerstva dopravy č. 160/1952 Ú. l. (č. 202/1952 Ú. v.), kterou se vydávají podrobnější předpisy o úpravě podnikání v silniční dopravě, ve znění vyhlášky č. 155/1955 Ú. l. (Ú. v.), vyhlášky č. 129/1962 Sb. a vyhlášky č. 146/1968 Sb.;
5. ustanovení § 95 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v.), o provozu na silnicích;
6. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 54/1973 Sb., o nepravidelné hromadné přepravě osob prováděné orgány Revolučního odborového hnutí;
7. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 59/1974 Sb., o provozování silniční taxislužby.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1980.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1) Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 88/1980 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu silničních vozidel, ve znění vyhlášky č. 62/1981 Sb.
Vyhláška Slovenského úřadu bezpečnosti práce č. 71/1980 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu silničních vozidel.
§ 8, 9, 11, 12 výnosu ministerstva vnitra ČSR č. j. SD/33-1908/75 o určování pracovní doby jízdních pracovníků silniční a městské dopravy, reg. v částce 33/1975 Sb., ve znění výnosu ministerstva vnitra ČSR č. j. SD/33-2831/77, reg. v částce 2/1978 Sb.
Výnos ministerstva vnitra SSR č. j. SD-349/76-3 o určování pracovní doby některých pracovníků silniční a městské dopravy, reg. v částce 13/1976 Sb., ve znění výnosu ministerstva vnitra SSR č. j. SD-4349/78-4, reg. v částce 29/1978 Sb.
2) Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů.
3) § 47 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 153/1971 Sb., o informační soustavě organizací.
Vyhláška Federálního statistického úřadu a federálního ministerstva financí č. 78/1977 Sb., o zavádění sjednocených vzorů prvotních záznamů a běžných zápisů v informační soustavě organizací.
4) Například § 41 odst. 1 písm. a) až c) vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu.
5) § 79 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l.(Ú. v.), o provozu na silnicích.
6) Např. § 11 vyhlášky ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením.
§ 11 vyhlášky ministerstva zdravotnictví Slovenské socialistické republiky č. 65/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením.
§ 8 vyhlášky Ústředního báňského úřadu, ministerstva chemického průmyslu a ministerstva všeobecného strojírenství č. 62/1965 Sb., o výbušinách.
Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod.
Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky č. 23/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod.
7) Např. § 20 a 21 zákona České národní rady č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství.
§ 20 a 21 zákona Slovenské národní rady č. 135/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství.
8) Vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky, ministerstva financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé č. 160/1976 Sb., o finanční a úvěrové pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě.
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách.
9) Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 22/1971 Sb., kterým se stanoví seznam surovin, výrobků, výkonů a služeb, jejichž ceny určuje Federální cenový úřad, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 56/1972 Sb., a nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 46/1977 Sb.
Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 136/1973 Sb., o státním řízení v oblasti cen, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 72/1978 Sb.
Vyhláška Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu č. 137/1973 Sb., o cenách, ve znění vyhlášky Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu č. 73/1978 Sb.
10) § 115 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.
11) Část čtvrtá vyhlášky federálního ministerstva dopravy č. 90/1975 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
12) Vyhláška č. 160/1976 Sb.
13) Zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon) (úplné znění č. 127/1976 Sb.).
14) § 12 odst. 3, § 91 odst. 1 a § 92 zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví.
15) Zákon č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací.
16) Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 22/1971 Sb. ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 56/1972 Sb. a nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 46/1977 Sb.
Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 136/1973 Sb. ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 72/1978 Sb.
Vyhláška č. 137/1973 Sb. ve znění vyhlášky č. 73/1978 Sb.
17) Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.
18) Zákon č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).