Zákon o provádění mezinárodních sankcí

Výkon působnosti orgánu Celní správy České republiky podle § 13a se považuje za výkon správy daní.

(1) Úřad může rozhodnout o prodeji majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo jeho části, pokud je to

a) zapotřebí na úhradu nákladů spojených se správou tohoto majetku, a to v nezbytném rozsahu,

b) nezbytné za účelem ochrany tohoto majetku před ztrátou, znehodnocením, zničením nebo jiným poškozením, popřípadě pro zachování jeho provozuschopnosti, nebo

c) ve veřejném zájmu chráněném tímto zákonem, zvláštními právními předpisy nebo předpisy Evropské unie, pokud převažuje nad právem na ochranu vlastnictví dotčené osoby.

(2) Při prodeji majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo jeho části postupuje organizační složka státu přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících hospodaření s majetkem státu. Spravuje-li majetek správce majetku podle § 13 odst. 7, Úřad pověří v rozhodnutí podle odstavce 1 podle povahy majetku prodejem organizační složku státu.

(3) Výtěžek z prodeje na základě rozhodnutí podle odstavce 1 je vlastnictvím toho, kdo prodaný majetek vlastnil, a po dobu trvání mezinárodních sankcí je majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce. Výtěžek z prodeje spravuje Úřad, pokud není v rozhodnutí podle odstavce 1 stanoveno jinak.

(1) Do veřejného rejstříku právnických a fyzických osob nebo do evidence svěřenských fondů podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob a evidenci svěřenských fondů se zapíše ve vztahu k podílu společníka nebo člena v obchodní korporaci, odštěpnému závodu, podstatné části majetku právnické osoby nebo podstatné části majetku ve svěřenském fondu, které jsou majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, omezení nebo zákaz nakládání s tímto majetkem.

(2) Do veřejného seznamu, jiného veřejného rejstříku než podle odstavce 1 nebo veřejné evidence se ve vztahu k majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, zapíše omezení nebo zákaz nakládat s tímto majetkem.

(3) Skutečnosti podle odstavce 1 nebo 2 lze zapsat také do jiného seznamu nebo rejstříku než do seznamu nebo rejstříku podle odstavce 1 nebo 2, pokud to vyplývá z písemné dohody mezi Úřadem a správcem seznamu nebo rejstříku. Správce seznamu nebo rejstříku, jiný orgán veřejné moci, který do nich zapisuje údaje nebo změny, nebo jejich oprávněný uživatel informují způsobem a v rozsahu podle této dohody Úřad o tom, že s předmětem evidence bylo naloženo v rozporu se zapsaným rozhodnutím. Za tím účelem správce seznamu nebo rejstříku vhodným způsobem seznámí orgán veřejné moci, který do nich zapisuje údaje nebo změny, a jiného jejich oprávněného uživatele s postupy vyplývajícími z této dohody.

(4) Do veřejného rejstříku, veřejného seznamu nebo jiné evidence se zapíší také skutečnosti vyplývající ze změny nebo zrušení skutečností podle odstavce 1 nebo 2.

(5) Zápis do veřejného rejstříku, veřejného seznamu nebo jiné evidence se provede na základě oznámení Úřadu o vydání rozhodnutí, ze kterého vyplývají zapisované skutečnosti.

(1) Je-li k převodu nebo ke zřízení práva k majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce spočívající v omezení nebo zákazu nakládání s tímto majetkem, nutný zápis do veřejného seznamu, veřejného rejstříku nebo veřejné evidence, lze ode dne doručení oznámení podle § 13d odst. 5 orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík, veřejnou evidenci nebo veřejný seznam, takový zápis na základě právního jednání provést jen s předchozím souhlasem Úřadu.

(2) Byl-li před vydáním rozhodnutí podle § 12 odst. 1 písm. a) podán návrh na zápis převodu vlastnického práva nebo zřízení práva k majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, do veřejného rejstříku, evidence svěřenských fondů nebo do veřejného seznamu na základě právního jednání, kterým se s tímto majetkem nakládá v rozporu s tímto rozhodnutím, a dosud o podaném návrhu nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, řízení o návrhu se bez zbytečného odkladu po nabytí právní moci rozhodnutí podle § 12 odst. 1 písm. a) zastaví.

(3) Pro oznámení o rozhodnutí o nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákazu nebo omezení nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, se odstavec 1 použije obdobně.

(1) Úřad je k naplnění účelu tohoto zákona oprávněn zpracovávat informace včetně osobních údajů. Osobní údaje zpracovává i bez souhlasu subjektu údajů, s ohledem na ochranu před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a osobního života.

(2) Orgány veřejné moci včetně územních samosprávných celků vykonávajících státní správu poskytují Úřadu na jeho žádost informace včetně osobních údajů z jimi spravovaných informačních systémů. Informace získané podle tohoto zákona může Úřad využít kromě plnění jeho účelu pouze k účelům boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti7) a financování terorismu.

(3) Informace shromážděné při plnění povinností podle tohoto zákona uchovává Úřad po dobu nezbytně nutnou k naplnění jeho účelu. Tyto informace může poskytnout v odpovídajícím rozsahu pouze v souladu s oprávněními podle § 16 odst. 4.

(4) Při činnosti podle tohoto zákona a k naplnění jeho účelu Úřad využívá informace z evidence, která je určena k plnění povinností podle zvláštního právního předpisu o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

(5) Úřad je oprávněn vést údaje získané při provádění tohoto zákona v informačním systému za podmínek, které stanoví zvláštní zákon8). K tomu účelu je oprávněn sdružovat informace získané podle tohoto zákona s informacemi shromážděnými podle zvláštního právního předpisu o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v jediném informačním systému. Úřad neposkytuje na žádost podle zvláštního zákona zprávu o informacích, které jsou uchovávány v informačním systému vedeném podle tohoto zákona, pokud by tím bylo ohroženo plnění úkolů podle tohoto zákona.

(6) Zjistí-li Úřad skutečnosti, které odůvodňují podezření, že byl spáchán trestný čin, učiní oznámení podle trestního řádu a současně orgánu činnému v trestním řízení poskytne všechny údaje a důkazy o nich, které má k dispozici, jestliže s oznámením souvisejí.

(1) Ústřední orgán státní správy, zpravodajská služba České republiky, Policie České republiky nebo Česká národní banka poskytnou Úřadu na jeho vyžádání informaci nebo stanovisko potřebné ke zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí v řízení podle tohoto zákona. Policie České republiky poskytnutí informace nebo stanoviska odmítne, pokud by tím bylo ohroženo plnění jejich úkolů. Předávání informací zpravodajskou službou České republiky se řídí zákonem o zpravodajských službách.

(2) Informace nebo stanovisko potřebné ke zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí v řízení podle tohoto zákona poskytnuté Ministerstvem zahraničních věcí se uchovávají odděleně mimo spis.

(1) Státní orgány, do jejichž působnosti patří výkon kontroly, kontrolují při výkonu své působnosti též plnění povinností podle tohoto zákona; v ostatních případech kontroluje plnění povinností podle tohoto zákona Úřad. Při zjištění nedostatků, zejména porušení povinnosti podle tohoto zákona, předají státní orgány podklady k řízení o přestupku ve věcech týkajících se jeho věcné působnosti Ministerstvu průmyslu a obchodu, v ostatních věcech Úřadu, a dále s nimi na tomto řízení spolupracují.

(2) Česká národní banka kontroluje plnění povinností podle tohoto zákona u osob podléhajících jejímu dohledu, a to v rozsahu činností, nad nimiž u těchto osob vykonává dohled.

(1) Zaměstnanci Úřadu a orgánů uvedených v § 15 jsou povinni zachovávat mlčenlivost o úkonech učiněných podle tohoto zákona a o informacích získaných při jeho provádění. Povinnost zachovávat mlčenlivost podle tohoto zákona má i ten, kdo se v souvislosti s šetřením prováděným Úřadem seznámí s informacemi získanými na základě tohoto zákona. Povinnost zachovávat mlčenlivost se nevztahuje na informace veřejně známé nebo informace, které mohou být zapsány podle tohoto zákona do veřejného rejstříku, veřejné evidence nebo veřejného seznamu.

(2) Povinnost mlčenlivosti osob uvedených v odstavci 1 nezaniká skončením pracovněprávního nebo jiného vztahu k orgánu uvedenému v § 15.

(3) Porušením povinnosti zachovávat mlčenlivost není zveřejnění zobecněných informací, z nichž nevyplývá, které osoby nebo věci se týkají.

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost podle odstavců 1 a 2 se nelze dovolávat vůči

a) orgánu činnému v trestním řízení, pokud vede řízení o trestném činu souvisejícím s uplatňováním mezinárodních sankcí nebo s terorismem, nebo jedná-li se o splnění oznamovací povinnosti vztahující se k takovému trestnému činu,

b) státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti9),

c) orgánu státní správy odpovědnému za uplatňování kontrolního režimu při předávání informací významných pro plnění povinností podle zvláštních právních předpisů o kontrole dovozu a vývozu zboží a technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům,

d) osobám vykonávajícím kontrolu podle § 15,

e) soudu rozhodujícímu v občanském nebo správním soudním řízení spory týkající se nároku vyplývajícího z tohoto zákona,

f) osobě, která by mohla uplatnit nárok na náhradu majetkové újmy způsobené postupem podle tohoto zákona, jde-li o následné sdělení skutečností rozhodných pro uplatnění takového nároku; v tom případě však lze příslušné informace omezit nebo jejich sdělení odložit až do doby, kdy jejich poskytnutí nemůže ohrozit naplnění účelu tohoto zákona,

g) příslušnému zahraničnímu orgánu nebo mezinárodní organizaci při předávání údajů sloužících k dosažení účelu stanoveného tímto zákonem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje,

h) příslušné zpravodajské službě České republiky při poskytnutí informací významných pro plnění jejích úkolů,

i) finančnímu arbitrovi rozhodujícímu podle zvláštního právního předpisu ve sporu navrhovatele proti instituci,

j) správci poplatku za správu majetku,

k) správci seznamu nebo rejstříku podle § 13d odst. 3 nebo orgánu veřejné moci, který do nich zapisuje údaje nebo změny, a oprávněnému uživateli tohoto seznamu nebo rejstříku,

l) Policii České republiky nebo Ministerstvu vnitra pro účely postupu podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky nebo zákona upravujícího azyl,

m) vládě nebo Ministerstvu zahraničních věcí při postupu podle sankčního zákona,

n) orgánu, který poskytuje stanovisko nebo informaci podle § 14a, nebo

o) Národnímu úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost při prověřování rizik spojených s dodavatelem podle zákona o kybernetické bezpečnosti.

(5) Podá-li Úřad oznámení podle § 14 odst. 6, může podle odstavce 3 písm. e) nebo f) poskytnout informace oprávněnému pouze se souhlasem příslušného orgánu činného v trestním řízení.

(6) Předseda vlády nebo jím pověřený člen vlády je oprávněn v odůvodněných případech zprostit osobu podle odstavce 1 povinnosti zachovávat mlčenlivost. Osoby, kterým vznikla povinnost zachovávat mlčenlivost v souvislosti s výkonem působnosti České národní banky, lze zprostit povinnosti zachovávat mlčenlivost pouze se souhlasem České národní banky.

(7) Výjimky uvedené v odstavci 4 písm. b) až o) se uplatní jen v nezbytně nutném rozsahu podle účelu poskytované informace. Nelze je uplatnit, pokud by poskytnutí informací mohlo zmařit nebo ohrozit šetření podle tohoto zákona nebo probíhající trestní řízení, nebo jestliže by poskytnutí informací bylo zjevně nepřiměřené oprávněným zájmům osoby, jíž se informace týká, nebo účelu, pro který byla žádost podána.

(1) Úřad nebo orgán podle § 15 poskytnou informace podle § 16 odst. 4 k účelu a v rozsahu vymezeném tímto zákonem. O rozsahu poskytnutých informací pořídí záznam do spisu.

(2) Úřad nebo orgán podle § 15 mohou poskytovat informace podle § 16 odst. 4 postupem sjednaným v písemné dohodě uzavřené mezi nimi a příslušným orgánem veřejné moci.

(3) Úřad a orgán podle § 15 vytváří podmínky pro dodržování povinnosti mlčenlivosti. To platí i pro přístup a ochranu údajů uchovávaných v elektronické podobě.

(4) Osoby, které se seznámily s informacemi poskytnutými Úřadem nebo orgánem podle § 15, je mohou využít pouze pro tímto zákonem stanovené účely a jsou vázány ohledně těchto informací povinností mlčenlivosti podle tohoto zákona. Za vytvoření podmínek pro dodržování povinnosti mlčenlivosti odpovídá příslušný orgán veřejné moci, který si informace vyžádal. Pro zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost se § 16 odst. 6 použije obdobně.

(5) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se považuje rovněž využití informací získaných při provádění mezinárodních sankcí pro jednání přinášející prospěch osobě zavázané touto povinností nebo jiné osobě anebo využití těchto informací pro jednání, které by mohlo způsobit někomu újmu.

(1) Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že v souvislosti s řízením vedeným Úřadem nebo při plnění povinností podle tohoto zákona může fyzické osobě hrozit újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí spočívající v porušení jejích základních práv, Úřad přijme usnesením opatření k ochraně identity této fyzické osoby.

(2) Opatření k ochraně identity může Úřad za podmínek podle odstavce 1 přijmout také na základě žádosti fyzické osoby, která je účastníkem řízení před Úřadem nebo která plní povinnosti podle tohoto zákona. Do vydání rozhodnutí o žádosti podle věty první postupuje Úřad tak, jako by přijal opatření k ochraně identity žádající fyzické osoby.

(3) Úřad nepřijme opatření k ochraně identity fyzické osoby, pokud by takové opatření nevedlo k naplnění cíle sledovaného ochranou identity fyzické osoby.

(4) Pokud Úřad přijme opatření k ochraně identity fyzické osoby, je povinen vytvořit k identifikaci této fyzické osoby jedinečný anonymní identifikátor. Usnesení o přijetí opatření k ochraně identity fyzické osoby se uchovává mimo spis. Záznam o tom, že v řízení vedeném Úřadem vystupuje fyzická osoba, jejíž identita je Úřadem chráněna, se vkládá do spisu.

(5) Přijme-li Úřad opatření k ochraně identity fyzické osoby, zakládá se do spisu pouze opis dokumentu, na kterém je fyzická osoba, jejíž identita je Úřadem chráněna, identifikována jedinečným anonymním identifikátorem fyzické osoby přiděleným Úřadem. Originál dokumentu se uchovává mimo spis.

(6) Je-li součástí spisu vedeného Úřadem dokument, který obsahuje identifikační údaje fyzické osoby, přičemž Úřad následně přijal opatření k ochraně identity této fyzické osoby, postupuje Úřad podle odstavce 5 obdobně.

(7) Pokud s ohledem na povahu dokumentu není možné pořídit opis dokumentu nebo se jedná o obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických médiích, Úřad opis nepořídí a uchovává takové dokumenty a záznamy mimo spis. Záznam o tom, že nelze pořídit opis dokumentu nebo záznamu, se vkládá do spisu.

(8) Pominou-li důvody pro ochranu identity fyzické osoby, Úřad rozhodne o zrušení ochrany identity usnesením a dokumenty a záznamy vedené podle odstavců 4 až 7 mimo spis založí do příslušného spisu.

V řízení vedeném Úřadem podle tohoto zákona se úřední osoba identifikuje pouze číslem služebního průkazu. Záznam o skutečnosti, kdo je úřední osobou, se uchovává mimo spis.

(1) Úřad k naplnění účelu tohoto zákona spolupracuje zejména při předávání a získávání informací v rozsahu stanoveném mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, nebo na základě vzájemnosti se zahraničními orgány se stejnou nebo obdobnou věcnou působností v oblasti mezinárodních sankcí.

(2) Úřad může spolupracovat s mezinárodní organizací, pokud je zaručeno, že informace poskytnuté Úřadem budou použity pouze k dosažení účelu tohoto zákona a je zajištěna jejich ochrana alespoň v rozsahu odpovídajícím rozsahu ochrany podle tohoto zákona.

(3) Úřad informuje vhodným způsobem zahraniční orgán se stejnou nebo obdobnou věcnou působností v oblasti mezinárodních sankcí nebo mezinárodní organizaci o vyřízení žádosti o mezinárodní spolupráci.

(1) Úřad může z vlastního podnětu požádat zahraniční orgán se stejnou nebo obdobnou věcnou působností v oblasti mezinárodních sankcí o provedení opatření ve vztahu k majetku, o kterém se důvodně domnívá, že se na něj vztahují mezinárodní sankce, pokud

a) se tento majetek nachází mimo území České republiky,

b) nelze takové opatření účinně provést v České republice, nebo

c) by jeho provedením v České republice mohl být ohrožen účel stanovený tímto zákonem.

(2) Úřad informuje bez zbytečného odkladu zahraniční orgán podle odstavce 1, že pominul důvod pro provádění dožádaného opatření.

(3) Úřad přijímá a vyhodnocuje žádosti zahraničního orgánu se stejnou nebo obdobnou věcnou působností v oblasti mezinárodních sankcí o provedení opatření ve vztahu k majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce.

Úřad může odmítnout poskytnutí mezinárodní spolupráce zahraničnímu orgánu se stejnou nebo obdobnou věcnou působností v oblasti mezinárodních sankcí, pokud

a) by tím mohlo dojít k ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti České republiky,

b) tento orgán není z členského státu Evropské unie a není zaručena vzájemnost, nebo

c) by tím mohlo dojít k narušení ochrany identity fyzické osoby.

Poplatníkem poplatku za správu majetku je osoba, na kterou se vztahují mezinárodní sankce, nebo subjekt, na který se vztahují mezinárodní sankce.

(1) Předmětem poplatku za správu majetku je správa majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, vykonávaná podle tohoto zákona.

(2) Správou majetku se pro účely poplatku za správu majetku rozumí

a) nakládání s majetkem podle § 11, nebo

b) správa majetku podle § 13 nebo 13a.

(1) Základem poplatku za správu majetku je hodnota spravovaného majetku zaokrouhlená na celé tisícikoruny nahoru.

(2) Hodnotou spravovaného majetku je pro účely poplatku za správu majetku nejvyšší hodnota spravovaného majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, za dobu správy tohoto majetku v průběhu poplatkového období

a) vyjádřená v české měně v případě peněžních prostředků, nebo

b) určená podle zákona upravujícího oceňování majetku v ostatních případech.

(3) Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou pro poslední den poplatkového období. V případě cizí měny, u které se nevyhlašuje kurs devizového trhu denně, se pro její přepočet použije kurs mezibankovního trhu pro tuto měnu k americkému dolaru nebo euru a kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou pro americký dolar nebo euro ke stejnému dni, nebo poslední známý kurs vyhlášený nebo zveřejněný Českou národní bankou.

Sazba poplatku za správu majetku činí 3 %.

(1) Poplatek za správu majetku se vypočte jako součin základu poplatku a sazby poplatku.

(2) Poplatek vypočtený podle odstavce 1 se sníží o jednu dvanáctinu za každý kalendářní měsíc, ve kterém není vůbec vykonávána správa majetku.

Poplatkovým obdobím poplatku za správu majetku je kalendářní rok.

Výnos poplatku za správu majetku je příjmem státního rozpočtu.

(1) Správcem poplatku za správu majetku je finanční úřad.

(2) Poplatník poplatku za správu majetku je vybraným subjektem podle zákona upravujícího Finanční správu České republiky, a to pro účely správy tohoto poplatku.

(1) Správce poplatku za správu majetku vyměří poplatek z moci úřední.

(2) Lhůta pro stanovení poplatku za správu majetku počne běžet prvním dnem kalendářního roku, který bezprostředně následuje po uplynutí daného poplatkového období.

(3) Doměřit poplatek za správu majetku lze z moci úřední také na základě odpovědi na výzvu ke sdělení údajů rozhodných pro stanovení poplatku nebo na základě poskytnutí těchto údajů Úřadem.

(4) Příjemcem rozhodnutí o stanovení poplatku za správu majetku je také správce majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, pokud tento majetek ke dni vydání rozhodnutí nespravuje poplatník. Správce majetku plní své povinnosti související se správou poplatku vlastním jménem na účet spravovaného majetku.

(1) Správce poplatku za správu majetku může určit hodnotu spravovaného majetku odhadem, pokud

a) jiný způsob určení hodnoty majetku by byl spojen s významnými obtížemi, anebo jej lze zajistit jen s vynaložením neúměrných nákladů,

b) ten, kdo spravuje majetek a nemá nárok na náhradu nákladů podle § 11 odst. 2, k tomu neposkytne potřebnou součinnost nebo tento postup maří.

(2) Poplatník poplatku za správu majetku nese náklady řízení vzniklé v souvislosti s jím navrženým provedením znaleckého posudku jako důkazního prostředku.

(1) Správce majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, je povinen převést do dne splatnosti poplatku peněžité přírůstky nebo výnosy z tohoto majetku, vzniklé během jeho správy, do výše splatné poplatkové pohledávky správci poplatku.

(2) Nepostačují-li přírůstky a výnosy z majetku podle odstavce 1 na uhrazení splatné poplatkové pohledávky a jsou-li tímto majetkem peněžní prostředky, je správce majetku povinen je převést ke dni splatnosti poplatku do výše splatné poplatkové pohledávky správci poplatku.

(3) Nelze-li splatnou poplatkovou pohledávku uhradit postupem podle odstavce 1 nebo 2, hradí se postupem podle daňového řádu.

Poplatek za správu majetku je splatný do 30 dnů od vydání platebního výměru.

(1) Úřad poskytuje správci poplatku za správu majetku průběžně informace o majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, a další informace potřebné pro správu poplatku.

(2) Správce poplatku za správu majetku může vyzvat správce majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, aby sdělil údaje rozhodné pro stanovení poplatku, výši peněžitých a jiných přírůstků a výnosů z majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, vzniklé během jeho správy, které se u něj nacházejí, nebo výši spravovaných peněžních prostředků, které jsou majetkem, na který se vztahují sankce.

Činí-li poplatek za správu majetku méně než 200 Kč, poplatek se nepředepíše a neplatí.

Penále, úroky hrazené poplatkovým subjektem a úroky hrazené správcem poplatku v souvislosti s poplatkem za správu majetku nevznikají.

(1) Úřad může rozhodnutím uložit donucovací pokutu tomu, kdo poruší povinnost stanovenou v předběžném opatření vydaném v řízení podle tohoto zákona.

(2) Výše jednotlivé donucovací pokuty nesmí převýšit 5 000 000 Kč. Souhrnná výše donucovacích pokut nesmí převýšit 25 000 000 Kč.

(3) Donucovací pokutu vybírá Úřad a vymáhá celní úřad.

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) poruší příkaz, zákaz nebo omezení vyplývající z dokumentu podle § 2 nebo uložené právním aktem podle části druhé hlavy I nebo II,

b) poruší podmínku uplatnění výjimky podle § 9 odst. 2,

c) poruší některou z povinností souvisejících s ochrannou bariérou podle § 9a,

d) jako nezávislý kontrolor poruší povinnost stanovenou v rozhodnutí podle § 9b odst. 1 písm. b),

e) v rozporu s § 9b odst. 6 neposkytne potřebnou součinnost,

f) nesplní oznamovací povinnost podle § 10 odst. 1 nebo § 12a odst. 3,

g) nakládá s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, v rozporu s § 11 odst. 1, nebo

h) poruší povinnost zachovávat mlčenlivost podle § 16.

(2) Pokus přestupku podle odstavce 1 je trestný.

(3) Za přestupek

a) podle odstavce 1 písm. a) až f) lze uložit pokutu do nejvyšší z těchto částek:

1. 50 000 000 Kč,

2. 10 % z ročního obratu přestupce podle jeho poslední řádné účetní závěrky, sestavuje-li takovou závěrku,

3. 10 % z ročního obratu přestupce podle jeho poslední konsolidované účetní závěrky, sestavuje-li takovou závěrku,

4. dvojnásobek výše prospěchu získaného přestupcem pro sebe nebo jiného, byl-li spácháním přestupku získán, nebo

5. dvojnásobek výše škody způsobené přestupcem, byla-li spácháním přestupku způsobena,

b) podle odstavce 1 písm. g) nebo h) lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

(1) Podle tohoto zákona se posuzuje též přestupek, který spáchala česká osoba v cizině, jestliže jím porušila omezení nebo zákaz, které má podle tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropských společenství, kterým se provádí společný postoj nebo společná akce přijatá podle ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečnostní politice.

(2) Přestupky podle tohoto zákona projednává Ministerstvo průmyslu a obchodu, jestliže uplatnění mezinárodní sankce, která byla nebo mohla být přestupkem ohrožena, zahrnuje zahraniční obchod s vojenským materiálem nebo režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití. Jinak přestupek podle tohoto zákona projedná Úřad.

(3) Pokutu za přestupek podle tohoto zákona, kterou uložil Úřad, vybírá Úřad.

(1) Orgán, který vydal rozhodnutí o přestupku podle § 19 odst. 1 písm. a) až e) nebo g), uveřejní po nabytí právní moci rozhodnutí bez zbytečného odkladu jeho výrokovou část způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to na dobu 5 let.

(2) V případě, že by uveřejnění podle odstavce 1 v konkrétním případě vedlo k ohrožení stability finančních trhů, probíhajícího trestního nebo správního řízení, plnění úkolů podle tohoto zákona nebo jiných úkolů ve veřejném zájmu anebo pokud by tento postup nepřiměřeným způsobem zasáhl do zájmů dotčených osob nebo byl zjevně bezpředmětným, orgán, který rozhodnutí vydal,

a) odloží uveřejnění do doby, než tyto překážky pominou,

b) uveřejní výrokovou část rozhodnutí v anonymizované podobě,

c) výrokovou část rozhodnutí neuveřejní, pokud by postup podle písmene a) nebo b) nebyl dostatečný, nebo

d) uveřejnění výrokové části rozhodnutí ukončí.

(3) Orgán, který vydal rozhodnutí uveřejněné podle odstavce 1 nebo 2, uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup výrokovou část pravomocného rozhodnutí, kterým bylo toto rozhodnutí zrušeno nebo změněno, a to bez zbytečného odkladu. Na toto uveřejnění se přiměřeně použije odstavec 2, vždy se však uveřejní alespoň informace o tom, že rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno.

Ustanovení tohoto zákona s výjimkou části druhé hlavy I se použijí také na příkaz, omezení nebo zákaz podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se provádí rozhodnutí přijaté podle ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečnostní politice, a to ode dne platnosti tohoto předpisu, nestanoví-li tento předpis jinak.

(1) Adresátům, kteří se zdržují v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt, popřípadě jiná adresa pro doručování podle § 19 odst. 4 správního řádu je v cizině, se v řízení podle tohoto zákona doručuje prostřednictvím veřejné vyhlášky.

(2) Při doručování podle odstavce 1 učiní správní orgán současně pokus vyrozumět adresáta vhodným způsobem o doručovaných písemnostech, pokud jsou jeho sídlo, adresa elektronické pošty nebo jiná elektronická adresa známy.

(3) Při správě poplatku za správu majetku se odstavce 1 a 2 použijí obdobně.

(1) Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o provedení režimu Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití.

(2) Tímto zákonem není dotčena povinnost ústředních orgánů státní správy a České národní banky prosazovat v rámci své věcné působnosti plnění povinností vyplývajících z mezinárodních sankcí, ani jejich povinnost v rámci své působnosti jednat v příslušných odborných mezinárodních orgánech. Pokud z takových jednání nebo z mezinárodních sankcí vyplyne potřeba vydat v rámci zmocnění podle tohoto zákona nařízení vlády týkající se jejich věcné působnosti, spolupracují na jeho přípravě s Úřadem.

(1) Vláda může stanovit nařízením úpravu postupů k naplnění ustanovení předpisů Evropských společenství podle § 2 písm. c) a předpisů Evropské unie podle § 2 písm. d).

(2) Ministerstvo financí stanoví vyhláškou podrobnosti způsobu plnění oznamovací povinnosti a stanoví vzor služebního průkazu podle § 12 odst. 7.

Zrušuje se:

1. Zákon č. 48/2000 Sb., o opatřeních ve vztahu k afghánskému hnutí Talibán.

2. Zákon č. 98/2000 Sb., o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti.

3. Zákon č. 4/2005 Sb., o některých opatřeních ve vztahu k Irácké republice.

4. Nařízení vlády č. 164/2000 Sb., o opatřeních ve vztahu k afghánskému hnutí Talibán.

5. Nařízení vlády č. 327/2001 Sb., o dalších opatřeních ve vztahu k afghánskému hnutí Talibán.

6. Nařízení vlády č. 334/2001 Sb., o opatřeních vůči některým občanům Svazové republiky Jugoslávie.

7. Nařízení vlády č. 170/2003 Sb., o opatřeních ve vztahu k Irácké republice.

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Zaorálek v. r.

Klaus v. r.

Paroubek v. r.

1) Například nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu, v platném znění, nařízení Rady (EHS) č. 3541/92 ze dne 7. prosince 1992, kterým se zakazuje uspokojení nároků Iráku, pokud jde o smlouvy a obchodní operace, jejichž plnění bylo dotčeno rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 661(1990) a rezolucemi s ní souvisejícími, nařízení Rady (EHS) č. 3275/93 ze dne 29. listopadu 1993, kterým se zakazuje plnění pohledávek týkajících se smluv a transakcí, jejichž provedení by bylo dotčeno rezolucí Rady bezpečnosti OSN 883(1993) a rezolucemi s ní souvisejícími, rozhodnutí Rady č. 94/366/SZBP ze dne 13. června 1994 o společném postoji vymezeném Radou na základě článku J.2 Smlouvy o Evropské unii, kterým se zakazuje uspokojování pohledávek uvedených v odstavci 9 rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 757(1992), nařízení Rady (ES) č. 1733/94 ze dne 11. července 1994 o zákazu uspokojení nároků týkajících se smluv a transakcí, jejichž vykonání bylo ovlivněno rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 757(1992) a souvisejícími rezolucemi, nařízení Rady (ES) č. 2488/2000 ze dne 10. listopadu 2000, kterým se zachovává zmrazení prostředků se vztahem ke Slobodanu Miloševičovi a osob s ním spojených, nařízení Rady (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002, kterým se zavádí zvláštní omezující opatření namířená proti určitým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajda a Talibánem, nařízení Rady (ES) č. 147/2003 ze dne 27. ledna 2003 o některých omezujících opatřeních vůči Somálsku, nařízení Rady (ES) č. 1210/2003 ze dne 7. července 2003 o určitých zvláštních omezeních hospodářských a finančních vztahů s Irákem a o zrušení nařízení (ES) č. 2465/96, nařízení Rady (ES) č. 1727/2003 ze dne 29. září 2003 o některých omezujících opatřeních vůči Konžské demokratické republice, nařízení Rady (ES) č. 131/2004 ze dne 26. ledna 2004 o některých restriktivních opatřeních vůči Súdánu, nařízení Rady (ES) č. 234/2004 ze dne 10. února 2004 o omezujících opatřeních vůči Libérii, nařízení Rady (ES) č. 314/2004 ze dne 19. února 2004 o některých omezujících opatřeních vůči Zimbabwe, nařízení Rady (ES) č. 798/2004 ze dne 26. dubna 2004, kterým se obnovují restriktivní opatření proti Barmě/Myanmaru a zrušuje nařízení (ES) č. 1081/2000, nařízení Rady (ES) č. 872/2004 ze dne 29. dubna 2004 o dalších omezujících opatřeních vůči Libérii.

2) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3) § 18 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 509/1991 Sb.

4) Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

6) Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

7) Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů.

8) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

9) § 42 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb.

§ 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 ze dne 31. května 2023 o trzích kryptoaktiv a o změně nařízení (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 1095/2010 a směrnic 2013/36/EU a (EU) 2019/1937, v platném znění.