(1) Osoba, která bude do činné služby povolána (v činné službě ponechána, do československé branné moci převzata) je povinna činnou službu nastoupiti (v činné službě pokračovat).
(2) Ministr národní obrany uvolní v dohodě s příslušným ústředním úřadem osobu, o které bude podle ustanovení tohoto zákona rozhodnuto, aby byla do činné služby povolána (v činné službě ponechána, do československé branné moci převzata) dočasně nebo trvale z činné služby, vyžaduje-li toho naléhavý veřejný zájem.
(3) Osobám, které byly uvolněny dočasně, bude udělena bezplatná dovolená. Při nastoupení činné služby posuzují se, jako by nastoupily činnou službu dnem rozhodnutí o povolání do činné služby. Ti, kdož byli uvolněni trvale, přeloží se do zálohy.
(1) Ministr národní obrany může povolati vojenské osoby do činné služby zatímně, dokud nerozhodne o jejich povolání do činné služby podle tohoto zákona.
(2) Osoby zatímně povolané, o nichž ministr národní obrany rozhodl, že do činné služby podle tohoto zákona povolány nebudou, budou propuštěny z činné služby.
(3) Platí o nich, že v době od nastoupení činné služby podle zatímního povolání (odstavec 1) až do svého propuštění z činné služby konaly činnou službu vojenskou.
Ustanovení tohoto zákona platí obdobně i na vojenské osoby, které se staly československými důstojníky nebo rotmistry z povolání v době od 30. září 1938 do 15. března 1939.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Rozhodnutí o povolání do činné služby (o ponechání v činné službě, o převzetí do československé branné moci) mohou býti podle něho učiněna nejpozději do 31. prosince 1948; po tomto dni lze v těchto věcech činiti nové rozhodnutí jen v případech obnovy řízení, jakož i tam, kde nejvyšší správní soud rozhodnutí ministra národní obrany zruší.