Zdravotní laboranti provádějí odborné laboratorní práce v laboratořích nemocnic, zdravotnických středisek a výzkumných, kontrolních a jiných zdravotnických ústavů a zařízení. Odebírají a zpracovávají materiál pro mikrobiologická vyšetřování, provádějí chemické analysy, účastní se výchovy laboratorního dorostu a vedou záznamy pro vědecké zpracování. Pracují v oboru biochemie, mikrobiologie, hematologie a histologie.
Roentgenologický laborant pracuje na roentgenologických odděleních a v laboratořích zdravotnických ústavů a zařízení. Zhotovuje roentgenové snímky a podle pokynů lékaře provádí léčbu roentgenem a radiovým zářením.
Lékárenský laborant vykonává v laboratořích práce v oboru výroby, přípravy a kontroly léčiv. Má v evidenci léčiva s expirační dobou a stará se o jejich včasnou výměnu. Pečuje o odborné skladování hromadně vyráběných léků. Připravuje zásobní preparáty. Spolupracuje při přípravě léků a diagnostických a injekčních roztoků; sterilisuje. Může podle okolností prováděti taxaci a sestavování účtů i běžnou administrativní práci v lékárnách.
Zubní laborant provádí veškeré technické práce v zubních laboratořích. Zhotovuje umělé zubní náhrady všeho druhu a z různého materiálu podle individuálního řešení. Zhotovuje obturátory a orthodontické aparáty.
Oční optik zhotovuje podle lékařského předpisu pro oční vady korrekční prostředky a oční prothesy, a přizpůsobuje je individuálním potřebám pacientů; spolupracuje při konstrukcích očních vyšetřovacích a léčebných přístrojů.
(1) Střední zdravotnické povolání může vykonávat československý občan, který je bezúhonný, tělesně a duševně způsobilý k výkonu svého povolání a získal odbornou způsobilost.
(2) Ministerstvo zdravotnictví může povolit výkon středního zdravotnického povolání cizinci nebo tomu, kdo získal odborné vzdělání nebo výcvik v cizině, jsou-li podle svého vzdělání a výcviku, po případě praktické činnosti způsobilí k výkonu tohoto povolání; toto povolení může ministerstvo zdravotnictví vázat na úspěšný výkon zkoušky.
Aby střední zdravotničtí pracovníci mohli dobře plnit své úkoly, zejména aby se zajistilo, že úroveň jejich odborné práce bude stále zvyšována a přizpůsobována současnému stavu vědy, účastní se dalšího školení a výcviku; na úspěšný výsledek tohoto školení nebo výcviku lze vázat možnost dalšího výkonu povolání středního zdravotnického pracovníka. Školení a výcvik řídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.
(1) Působiště středních zdravotnických pracovníků určuje a mění krajský národní výbor podle směrnic ministerstva zdravotnictví tak, aby bylo v souladu s jednotným hospodářským plánem. Jde-li o přemístění středního zdravotnického pracovníka na působiště v jiném kraji - s výjimkou případů, kdy toto přemístění bylo zúčastněnými krajskými národními výbory dohodnuto - nebo vyžaduje-li to důležitý obecný zdravotní zájem, určuje jeho působiště ministerstvo zdravotnictví po slyšení zúčastněných krajských národních výborů.
(2) Při určování působiště dbá krajský národní výbor, po případě ministerstvo zdravotnictví zejména o to, aby byla zajištěna zdravotní péče o pojištěnce, zvláště pak zdravotní péče o pracující na závodech.
Krajský národní výbor, po případě ministerstvo zdravotnictví může uložit střednímu zdravotnickému pracovníkovi při určení působiště nebo kdykoli později určitý pracovní závazek v oboru státní zdravotní péče, a vyžaduje-li to důležitý obecný zdravotní zájem, též zvláštní úkoly na dobu mimořádné potřeby.
Krajský národní výbor zakáže střednímu zdravotnickému pracovníkovi výkon povolání, nesplňuje-li podmínky stanovené v § 13. Stejné opatření může krajský národní výbor učiniti též u středního zdravotnického pracovníka, který neplní povinnosti uložené mu zákonem o zdravotnických povoláních nebo předpisy vydanými podle něho.
O náhradách za výdaje, které vzniknou střednímu zdravotnickému pracovníkovi převzetím povinností uložených mu podle zákona o zdravotnických povoláních a předpisů vydaných podle něho, platí předpisy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, po případě předpisy o náhradách výdajů účastníkům školení.
Ustanovení §§ 15 až 18 se nevztahují na střední zdravotnické pracovníky branné moci. Na střední zdravotnické pracovníky Sboru národní bezpečnosti nebo Sboru vězeňské stráže se vztahují ustanovení §§ 15 až 18 jen pokud jde o výkon jejich povolání mimo tento služební (pracovní) poměr; při určování působiště a při ukládání pracovních závazků a mimořádných úkolů se těmto středním zdravotnickým pracovníkům umožní nerušené plnění povinností plynoucích z jejich služebního (pracovního) poměru.
(1) Bližší úpravu výkonu povolání středních zdravotnických pracovníků, s výjimkou středních zdravotnických pracovníků branné moci, Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže, jakož i přizpůsobování okruhu středních zdravotnických pracovníků potřebám státní zdravotní péče provádí ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a v součinnosti s jednotnou odborovou organisací; zejména vydá podrobnější předpisy
a) o úkolech a rozsahu činnosti jednotlivých skupin středních zdravotnických pracovníků, a o odchylkách v jejich označení,
b) o jejich odborné způsobilosti a o jejich dalším školení a výcviku,
c) o jejich rozmisťování.
(2) Bližší úpravu výkonu povolání středních zdravotnických pracovníků Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže provedou obecnými právními předpisy ministerstva národní bezpečnosti a spravedlnosti v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je ministři zdravotnictví, národní obrany, národní bezpečnosti a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.