Občanský soudní řád (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků)

(1) Prodej nemovitosti provede státní notářství podle ustanovení notářského řádu, srazí náklady prodeje a výtěžek odevzdá soudu.

(2) Nepodaří-li se nemovitost prodat, oznámí to státní notářství soudu, který zastaví výkon rozhodnutí.

(1) Rozvrh výtěžku prodeje nemovitosti provede předseda senátu. Z výtěžku prodeje se uspokojí pohledávky, pro které byl výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti nařízen, a pohledávky, v jejichž prospěch je u státního notářství zaregistrováno omezení převodu nemovitosti. Jiné pohledávky se uspokojí z výtěžku prodeje, jen jestliže to stanoví zákon anebo jestliže byly přiznány rozhodnutím nebo smírem, které mohou být podle ustanovení této části podkladem pro výkon rozhodnutí, a jestliže byly přihlášeny k rozvrhu nejpozději do dne, kdy předseda senátu zahájil provádění rozvrhu; k přihlášení pohledávek vyzve soud věřitele povinného vyhláškou.

(2) Nepostačí-li výtěžek prodeje k uhrazení všech pohledávek podle odstavce 1, uhradí se nejprve pohledávky, v jejichž prospěch bylo u státního notářství zaregistrováno omezení převodu nemovitosti, potom pohledávky nedoplatků výživného, dále pohledávky daní a poplatků přihlášené k rozvrhu nejpozději do dne, kdy bude zahájeno provádění rozvrhu, a pak ostatní přihlášené pohledávky. Přitom se pohledávky, pro které bylo u státního notářství zaregistrováno omezení převodu nemovitosti, uspokojí podle pořadí, v jakém k registraci došlo; bylo-li téhož dne zaregistrováno omezení převodu nemovitosti pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí a uspokojí se poměrně. Nestačí-li po uspokojení pohledávek, pro které bylo u státního notářství zaregistrováno omezení převodu nemovitosti, výtěžek prodeje k uspokojení všech pohledávek nedoplatků výživného, uspokojí se tyto pohledávky poměrně; totéž platí o ostatních přihlášených pohledávkách.

(3) Převyšuje-li výtěžek prodeje všechny pohledávky podle odstavce 1, vyplatí soud po uhrazení pohledávek všech oprávněných zbytek výtěžku povinnému.

(1) Na výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu k movité věci nebo nemovitosti se užije ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí. O nařízení prodeje vyrozumí soud ostatní spoluvlastníky.

(2) Jde-li o podíl k věci, která je v osobním spoluvlastnictví občanů, je třeba jej nabídnout především ostatním spoluvlastníkům.

(1) Podle těchto ustanovení se vykonávají rozhodnutí, která ukládají jinou povinnost než zaplacení peněžité částky.

(2) Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí též pro náklady, které mu byly rozhodnutím přiznány, jakož i pro náklady výkonu rozhodnutí, uvede v návrhu na výkon rozhodnutí, jakým způsobem má být jeho pohledávka na nákladech uspokojena.

Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt, za který je nutno poskytnout náhradu, nařídí soud výkon rozhodnutí teprve tehdy, až bude vykonatelným rozhodnutím místního národního výboru potvrzeno, že je pro povinného zajištěn náhradní byt, popřípadě náhradní ubytování tam, kde stačí poskytnout náhradní ubytování.

(1) Výkon rozhodnutí se provede přestěhováním povinného a všech, kdo s ním bydlí na základě jeho práva, do náhradního bytu nebo do místnosti poskytnuté jako náhradní ubytování. Vykonavatel provádějící vyklizení přibere k tomuto úkonu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce místního národního výboru.

(2) Předseda senátu vyrozumí povinného nejméně pět dnů předem, kdy bude přestěhování provedeno. Vyrozumí o tom rovněž příslušný místní národní výbor.

(3) Ustanovení § 343 a 344 se užije obdobně.

(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil nemovitost nebo místnost, za které není třeba poskytnout náhradu, provede se výkon rozhodnutí tak, že předseda senátu učiní opatření, aby z vyklizovaného objektu byly odstraněny věci patřící povinnému a příslušníkům jeho rodiny, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném objektu.

(2) Předseda senátu učiní opatření, aby z vyklizovaného objektu byli vykázáni povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva povinného.

(3) Předseda senátu vyrozumí povinného nejméně pět dnů předem, kdy bude vyklizení provedeno. Vyrozumí o tom rovněž příslušný místní národní výbor.

(1) Věci odstraněné z vyklizovaného objektu odevzdají se povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho rodiny.

(2) Není-li přítomen vyklizení nikdo, kdo by mohl věci převzít, nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se do úschovy místnímu národnímu výboru. Předseda senátu vyrozumí povinného o tom, že jeho věci byly dány do úschovy.

(1) Nevyzvedl-li si povinný věci u místního národního výboru do šesti měsíců ode dne, kdy byly uschovány, budou prodány na návrh místního národního výboru podle ustanovení o prodeji movitých věcí.

(2) Výtěžek prodeje vyplatí soud povinnému po srážce nákladů úschovy a nákladů prodeje.

(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vydal nebo dodal oprávněnému věc, postará se předseda senátu o výkon rozhodnutí tím, že dá odebrat věc se vším, co k ní patří, povinnému a odevzdá ji oprávněnému.

(2) Jestliže je k užívání odebrané věci třeba listiny, odebere se i tato listina povinnému a odevzdá se oprávněnému spolu s věcí, která byla povinnému odebrána.

(3) Nařízení výkonu rozhodnutí doručí povinnému vykonavatel při odebrání věci. Soud vyrozumí oprávněného o době výkonu předem. Odebrání věci nebude provedeno, nebude-li mu přítomen oprávněný nebo jeho zástupce. Vykonavatel provádějící odebrání věci přibere k tomu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce místního národního výboru.

(4) Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu a jiných místností povinného, kde je podle důvodného předpokladu věc, kterou má povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného přístup.

Má-li věc, kterou je třeba povinnému odebrat, u sebe někdo jiný, vyzve jej soud, aby ji oprávněnému vydal. Nebude-li věc vydána dobrovolně, použije se na návrh oprávněného přiměřeně ustanovení o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky.

(1) Nepodaří-li se odebrat věc určenou v nařízení výkonu rozhodnutí a lze-li si věc stejného druhu a stejné jakosti opatřit jinak, vyzve předseda senátu oprávněného, aby si ji opatřil na náklad a nebezpečí povinného.

(2) Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh oprávněného některým ze způsobů uvedených v první až čtvrté hlavě této části.

(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo nemovitost prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky, provede se prodej podle ustanovení o prodeji movitých věcí nebo nemovitostí.

(2) Výtěžek prodeje společné movité věci nebo nemovitosti vyplatí soud všem bývalým spoluvlastníkům podle výše jejich podílů. U nemovitostí použije se přiměřeně ustanovení § 337.

(3) Nepodaří-li se společnou movitou věc nebo nemovitost prodat, zastaví předseda senátu výkon rozhodnutí.

(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo nemovitost rozdělena jinak než prodejem, určí předseda senátu při nařízení výkonu rozhodnutí, jak výkon bude proveden. K provedení výkonu rozhodnutí přibere se vhodná osoba, podle možnosti zástupce místního národního výboru.

(2) Jestliže je to třeba, zejména je-li nutno přesně stanovit, popřípadě vytyčit hranice pozemků, přibere předseda senátu k rozdělení znalce.

(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby povinný podle něho provedl pro oprávněného nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než povinný, povolí soud oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde, provést někým jiným nebo si ji provedl sám, a to na náklad povinného.

(2) Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení peněžitých pohledávek.

(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za každé porušení této povinnosti povinnému pokutu. Výši pokuty soud stupňuje až do úhrnné částky 20 000 Kčs. Pokuty připadají státu.

(2) Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje odpovědnosti za škodu.

(3) Způsobí-li povinný porušením uložené mu povinnosti změnu stavu, který předpokládá vykonávané rozhodnutí, dá soud povolení, aby se oprávněný postaral o obnovení předešlého stavu na náklad povinného. Rozhodnutí o zaplacení uvedeného nákladu se vykoná na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení peněžitých pohledávek. Soud může učinit vhodná opatření, aby oprávněnému dopomohl k obnovení předešlého stavu.

(1) Soud nařídí na návrh některého z oprávněných likvidaci majetku povinného, jestliže je povinný předlužen.

(2) V nařízení likvidace vyzve předseda senátu všechny, kdo mají vůči povinnému pohledávky, aby je přihlásili k rozvrhu výtěžku.

(3) Nařízením likvidace majetku zaniká bezpodílové spoluvlastnictví manželů.

Likvidaci majetku povinného provede soud zpeněžením veškerého majetku povinného, a to s přiměřeným použitím ustanovení o přikázání pohledávky (§ 303 až 320), jakož i o prodeji movitých věcí a nemovitostí (§ 321 až 338).

(1) K rozvrhu výtěžku likvidace majetku povinného nařídí předseda senátu jednání.

(2) Z výtěžku likvidace budou postupně uspokojeny jednotlivé pohledávky v tomto pořadí:

a) pohledávky nákladů vzniklých při likvidaci;

b) pohledávky, v jejichž prospěch bylo u státního notářství zaregistrováno omezení převodu nemovitosti;

c) pohledávky nedoplatků výživného;

d) ostatní pohledávky.

(3) Převyšuje-li úhrn pohledávek v jednotlivých skupinách [odstavec 2 písm. a) až d)] částku, která ještě zbývá k rozvrhu, uspokojí se tyto pohledávky poměrně; jen u pohledávek, pro které bylo u státního notářství zaregistrováno omezení převodu nemovitosti, je rozhodující jejich pořadí, které se řídí dnem registrace omezení; bylo-li téhož dne zaregistrováno omezení převodu nemovitosti pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí a uspokojí se poměrně.

Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.

(1) Pro lhůty, které v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, ještě neskončily, platí ustanovení tohoto zákona.

(2) Jestliže však zákonem byla dosud stanovena lhůta delší, skončí až v této pozdější době.

(3) Lhůta k podání stížnosti pro porušení zákona neskončí dříve než šest měsíců ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.

Na platební rozkazy vydané přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, použije se dosavadních předpisů.

Řízení v nájemních věcech, zahájená přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.

Pokud ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti, přísluší soudu ještě rozhodovat o příkazech k vyklizení, vydaných národními výbory, rozhodne o nich podle dosavadních předpisů.

(1) Bylo-li přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, zahájeno řízení u soudu dosud věcně příslušného, pokračuje v řízení tento soud a pro další postup se použije dosavadních předpisů.

(2) Obdobně se postupuje, náleží-li věc do pravomoci státního notářství, s výjimkou věcí soudní úschovy.

(1) Dosud neskončené věci soudní úschovy postoupí soud příslušnému státnímu notářství a vyrozumí účastníky i schovatele, že řízení napříště vede a o vydání předmětu úschovy rozhoduje státní notářství.

(2) Dokud schovatel nebude takto vyrozuměn, vede řízení soud podle dosavadních předpisů.

(1) Věci poručenské a věci opatrovnické týkající se majetku dítěte přenášejí se dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, z národních výborů na soudy.

(2) Národní výbory postoupí neprodleně spisy týkající se věcí uvedených v odstavci 1 příslušnému okresnímu soudu.

(1) O žádostech za povolení uzavření manželství nezletilým a osobám stiženým duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutým, o nichž nebylo národním výborem pravomocně rozhodnuto přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, rozhodne soud.

(2) Národní výbory postoupí žádosti uvedené v odstavci 1 neprodleně příslušnému okresnímu soudu.

V řízení o zadržení v ústavu soud od účinnosti nové úpravy tohoto řízení nepokračuje; do té doby rozhoduje soud o zadržení v ústavu podle dosavadních ustanovení.

Exekuční tituly vzniklé před účinností tohoto zákona jsou podkladem pro výkon rozhodnutí podle tohoto zákona, i když je tento zákon za podklad výkonu rozhodnutí nepovažuje.

Povolení exekuce, k němuž došlo přede dnem účinnosti tohoto zákona, má účinky nařízení výkonu rozhodnutí. V řízení se dále postupuje podle tohoto zákona, není-li stanoveno jinak.

(1) Zabavení peněžité pohledávky a platu, k němuž došlo před účinností tohoto zákona, má účinky nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, popřípadě přikázáním pohledávky povinného, které bylo plátci mzdy, popřípadě dlužníku povinného doručeno.

(2) Plátce mzdy, který provádí srážky ze mzdy povinného na základě exekuce na plat povolené přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, může po účinnosti tohoto zákona postupovat při provádění srážek podle nových ustanovení. Jakmile mu soud doručí usnesení, ve kterém jej vyzve, aby při dalším provádění srážek postupoval podle ustanovení tohoto zákona, je plátce mzdy povinen tak učinit.

(1) Byla-li přede dnem účinnosti tohoto zákona povolena exekuce vyklizením bytu, dokončí se podle dosavadních předpisů.

(2) Ukládá-li rozhodnutí soudu vydané přede dnem účinnosti tohoto zákona povinnost vyklidit byt, za který je třeba poskytnout náhradu, je vykonatelné, až když byl právoplatně poskytnut náhradní byt, popřípadě náhradní ubytování tam, kde stačí poskytnout náhradní ubytování.

Povolené exekuce na nemovitosti a na movité věci se dokončí podle dosavadních předpisů.

Exekuční likvidace, nařízené přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.

(1) Pohledávky zajištěné zástavním právem se uspokojí při výkonu rozhodnutí podle získaného pořadí před ostatními pohledávkami, i když nebyly přiznány rozhodnutím nebo smírem, jež mohou být podkladem výkonu rozhodnutí podle tohoto zákona.

(2) Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti se doručí známým věřitelům pohledávek zajištěných zástavním právem, jakož i pohledávek práv z věcných břemen, vyhláška vydaná podle § 337 odst. 2. Tyto pohledávky se uspokojí spolu s pohledávkami, v jejichž prospěch bylo u státního notářství zaregistrováno omezení převodu nemovitosti (§ 337 odst. 2). Pohledávky daní a poplatků, pokud mají zástavní právo na nemovitosti, uspokojí se přitom vždy přednostně.

Stanoví-li zákon, že zástavní věřitel může požádat soud o provedení prodeje zástavy, použije se přiměřeně ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí.

Ministerstvo spravedlnosti upraví vyhláškou výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, jakož i chovanců v domovech mládeže.

(1) Ministerstva spravedlnosti republik se zmocňují vydat obecně závazným právním předpisem jednací řád pro okresní a krajské soudy, který upraví podrobněji pro vyřizování občanskoprávních věcí organizaci práce a úkoly pracovníků při výkonu soudnictví, postup soudů při výkonu rozhodnutí, kancelářské práce u soudů včetně správní agendy.

Zejména v něm mohou stanovit,

a) které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu mohou vykonávat justiční čekatelé nebo administrativní pracovníci,

b) ve kterých případech jsou pracovníci soudů oprávněni ověřit pravost podpisu na listinách a správnost opisů listin,

c) kdy lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání před soudem a jakým způsobem v takových případech je nutno zaznamenat obsah jednání,

d) jaká nutná vydání se hradí osobám zúčastněným na řízení.

(2) Předseda senátu, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených justičním čekatelům nebo administrativním pracovníkům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.

(3) Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal justiční čekatel nebo pověřený administrativní pracovník, může mu zcela vyhovět předseda senátu. Jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.

Zrušují se:

1. zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), ve znění pozdějších předpisů;

2. zákon č. 68/1952 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád;

3. § 6 odst. 2 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví;

4. § 7 zákona č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví;

5. § 57 až 60 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;

6. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 57/1955 Sb., o urychleném vymáhání pohledávek na úhradu osobních potřeb nezletilých dětí;

7. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 63/1955 Sb., o soudní exekuci odepsáním z účtu u peněžního ústavu;

8. zákon č. 46/1959 Sb., o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství;

9. vládní nařízení č. 175/1950 Sb., o potvrzeních potřebných pro osvobození od soudních poplatků a záloh a pro ustanovení zástupce;

10. vládní nařízení č. 176/1950 Sb., o způsobu a rozsahu exekuce proti družstvům a jiným právnickým osobám;

11. vládní nařízení č. 177/1950 Sb., o odhadech nemovitých věcí;

12. nařízení ministra spravedlnosti č. 178/1950 Sb., kterým se pro určení soudní příslušnosti stanoví, co se u některých právnických osob rozumí organizačně nižší správou;

13. nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb., o exekuci na peněžité pohledávky a plat;

14. nařízení ministra spravedlnosti č. 95/1952 Sb., kterým se vydává jednací řád pro soudy;

15. nařízení ministra spravedlnosti č. 12/1953 Sb., o rozsahu a podmínkách přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských výrobků státu;

16. vyhláška ministra spravedlnosti č. 356/1952 Ú. l. (č. 409/1952 Ú. v.), kterou se vypočítávají právnické osoby požívající ochrany v exekuci a příslušné dozorčí orgány;

17. vyhláška ministra spravedlnosti č. 149/1958 Ú. l., o rozsahu přípustnosti exekuce na pracovní odměnu osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody, a chovanců výchoven dorostu, ve znění vyhlášky ministra spravedlnosti č. 34/1961 Sb.;

18. nařízení ministra spravedlnosti č. 41/1960 Sb., o sídlech a obvodech lidových soudů a sídlech a obvodech krajských soudů.