79/1923 Sb. · 22 paragrafů
Činitelé, jimiž církev svá práva a povinnosti podle svého zřízení vykonává, jsou:
a) pro farní obec: farář, církevní představenstvo a zastupitelstvo obce (shromáždění obce),
b) pro krajskou obec církevní: církevní rada (senior), představenstvo církevního kraje a shromáždění církevního kraje,
c) pro povšechnou obec: president Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, církevní správa a církevní sněm.
Každá církevní obec (farní obec, krajská obec církevní a povšechná obec) jest oprávněna nabývati vlastnictví a všech ostatních práv zákonitou cestou. Pořádá, spravuje a řídí svými ústavními činiteli církevními samostatně v mezích platných předpisů své zvláštní záležitosti církevní, vyučovací a dobročinné, své lidumilné, náboženské a sociální ústavy, své školy a jiné ústavy vychovávací, jakož i nadání k tomu určená a své kmenové jmění.
Pro příslušníky Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou při uspořádání a projednávání vlastních církevních záležitostí bezvýjimečně směrodatnými jedině a výhradně zásady vlastní církve.
Její duchovní i světští činovníci nebo vykonavatelé podléhají v záležitostech disciplinárních církevním soudům. O určení a použití jmění církevního, školního a nadačního, církvi náležejícího, rozhodují úřady církevní.
Církevní zřízení, na němž usnesl se církevní sněm jako zákonodárný sbor Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a církevní řády, podle církevního zřízení vytvořené, jsou pro církevní obce a jejich členy právně závazné a výhradně směrodatné.
B. O poměru církve k státu.
Příslušníkům Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku náleží plná svoboda jejich vyznání a právo společně, veřejně i soukromě vykonávati náboženství podle znění ústavy stejně jako všem jiným obyvatelům státního území (§ 122 zákona z 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n.).
Obce Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou oprávněny své duchovní správce a církevní činovníky všeho druhu svobodně si voliti.
Duchovními správci mohou ustanoveni býti jenom ti, kdož prokáží státní občanství Československé a proti jejichž chování v mravním a státoobčanském ohledu není námitek.
Dokud duchovní správce nenabyl Československého státního občanství, lze ho ve službě církevní se svolením státních kultových úřadů použíti jen provisorně a přechodně.
Německé evangelické církvi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest volno v mezích platných předpisů na každém místě podle vlastního uvážení zřizovati školy, na ně povolávati učitele a profesory a určovati si rozsah i způsob náboženského vyučování (§§ 119 a 120 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n.).
Příslušníkům Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest dovoleno za šetření všeobecných zákonných předpisů svobodně a bez překážky navštěvovati teologické vyučovací ústavy evangelické ciziny.
Ustanovení v tuzemské službě církevní a školní na základě cizozemských zkoušek vázáno je státním souhlasem.
Zakládati spolky pro pěstování účelů církevních, vyučovacích a dobročinných v tuzemsku nepodléhá za šetření zákonných předpisů nijakému omezování (§ 113 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n.).
Příslušníci Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nemohou býti přidržováni k tomu, aby přispívali na kultové a vyučovací účely nebo na dobročinné ústavy některé jiné církve, leda že by na ně připadaly povinnosti věcného patronátu nebo že by se jednalo o dávky, které jsou buď knihovně zajištěny, nebo podle své zvláštní právní závaznosti váznou na jejich nemovitém majetku, nebo že by se takové povinnosti zakládaly na jiném veřejném nebo soukromém právním titulu.
Pro výkon opatření, učiněných církevními obcemi nebo církevními činiteli zákonitým způsobem, nebo rozhodnutí řádným způsobem vydaných lze se dovolávati ochrany a přispění státních úřadů.
Totéž platí i pro vymáhání příjmů, náležejících osobám ve službě církevní a školní a takových dávek, které na udržování kultových, vyučovacích a dobročinných ústavů Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku uloženy byly se schválením zemského politického úřadu.
Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku má podíl na každoročních obnosech, určených státní správou na úhradu potřeb evangelických církví.
C. O poměru k evangelické církvi bývalého Rakouska.
Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pokládá se ohledně spojených v ní náboženských obcí a souvěrců za právní nástupkyni staré evangelické církve a. v. a h. v. v bývalém Rakousku.
Povinnosti a práva bývalé vrchní církevní rady ve Vídni ohledně zmíněných obcí a souvěrců přecházejí na církevní správu jako na nejvyšší církevní úřad Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a upravují se blíže v církevním zřízení.
Veškeré jmění, všechny ústavy, nadání a fondy, kteréž měly církevní obce a kazatelské stanice, senioráty a superintendence a. v. a h. v. nyní v Německou evangelickou církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku spojené, anebo na nichž měly podíl, zůstávají zcela, pokud se týče poměrně v jejich držení a správě.
Rovněž přísluší Německé evangelické církvi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku poměrný nárok na jmění evangelické církve a. v. a h. v. v bývalém Rakousku včetně jejich ústavů a nadání i fondů, určených pro ústavy církevní, školní a dobročinné.