Nařízení o pohřebnictví

Mrtvola musí zůstat uložena v zemi po dobu, kterou stanoví okresní hygienik se zřetelem ke složení půdy; tato doba nesmí být kratší než 10 let, u dětí mladších deseti roků kratší než 6 let.

(1) Před uplynutím tlecí doby může být mrtvola vyňata ze země (exhumována) jen na pokyn okresního hygienika nebo s jeho souhlasem. Na žádost pozůstalých lze provést exhumaci jen tehdy, prokáže-li se též, že se nejbližší příbuzní o ní dohodli.

(2) Mrtvoly osob, zemřelých na vysoce nakažlivou nemoc, nesmějí být zpravidla exhumovány před uplynutím 2 roků od pohřbu.

(1) Mrtvoly mohou být zpopelněny jen po předchozím povolení okresního hygienika, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak. Povolení se udělí, je-li totožnost mrtvoly nepochybná a prokáže-li se potvrzením lékaře, který mrtvolu prohlédl, a byl-li zemřelý před smrtí v lékařském ošetření, též lékaře, který zemřelého ošetřoval (§ 4 odst. 2), nebo dokladem o provedené pitvě, jakož i potvrzením orgánu veřejné bezpečnosti, že není podezření z trestného činu. Je-li podezření z trestného činu, lze povolit zpopelnění jen se souhlasem prokurátora.

(2) Povolení ke zpopelnění uděluje okresní hygienik, v jehož obvodu nastalo úmrtí nebo mrtvola byla nalezena anebo vyložena z dopravního prostředku (§ 1 odst. 1), po případě pitvána; při převozu z ciziny okresní hygienik, v jehož obvodě má být mrtvola zpopelněna.

(3) Z rozhodnutí, jímž okresní hygienik odepřel udělit povolení ke zpopelnění, lze se odvolat ve lhůtě 2 dnů od jeho doručení. Proti rozhodnutí okresního hygienika, jak zatím naložit s mrtvolou, není opravného prostředku.

(4) Vyžaduje-li to obecný zdravotní zájem, zejména vyskytnou-li se zhoubné epidemie, může hlavní hygienik uložit povinnost zpopelňovat mrtvoly, i když nebudou splněny podmínky stanovené v předchozích odstavcích; při podezření z trestného činu je však i v takových případech třeba souhlasu prokurátora

(1) Mrtvoly se zpopelňují v zařízeních pro zpopelňování mrtvol (krematoriích).

(2) Správy krematorií jsou povinny přijímat ke zpopelnění všechny mrtvoly, jejichž zpopelnění bylo povoleno. Hlavní hygienik může určit územní obvody, z nichž se mají mrtvoly zpopelňovat v určitých krematoriích, a zároveň stanovit podmínky, za nichž lze zpopelňovat mrtvoly v jiném krematoriu.

(3) Správa krematoria zařídí, aby zpopelněné ostatky byly vloženy do popelnice a aby popelnice byla opatřena uzávěrou a přesně označena. Popelnici se zpopelněnými ostatky vydá správa krematoria osobě, která předloží doklad o zpopelnění. Neučiní-li pozůstalí nebo příslušné orgány jiné opatření, je správa krematoria povinna uschovat popelnici po dobu jednoho roku od zpopelnění. Po uplynutí této doby může popelnici otevřít a zpopelněné ostatky smísit se zemí na pohřebišti.

(1) Zpopelněné ostatky se ukládají podle přání zemřelého, po případě objednavatele pohřbu buď v popelnici nebo volně. Volně se ukládají tak, že se smísí se zemí.

(2) Přijmout zpopelněné ostatky k uložení je povinna správa každého popelnicového pohřebiště; správa hřbitova má tuto povinnost jen tehdy, není-li v pohřbívacím obvodě popelnicové pohřebiště anebo jde-li o uložení do hrobu nebo náhrobku k jinému příslušníku rodiny.

(3) Na přání zemřelého, po případě objednavatele pohřbu lze též provést rozptyl zpopelněných ostatků. Podmínky a způsob rozptylu stanoví hlavní hygienik.

(1) Pro uložení nebo zpopelnění exhumovaných mrtvol a pozůstatků těl pochovaných nebo zpopelněných jinak než podle předpisů o pohřbívání platí obdobně ustanovení tohoto nařízení.

(2) Jiné ostatky, zejména lidské plody potracené nebo předčasně odňaté, jakož i části těla nebo orgánů odňaté žijícím osobám, pokud jich nebude použito pro účely vědecké nebo vyučovací, uloží se do země na vyhrazeném místě nebo se zpopelní a popel se ihned na vyhrazeném místě smísí se zemí. Tyto ostatky smějí být zpopelněny, bude-li předloženo potvrzení lékaře, který provedl jejich prohlídku, a potvrzení orgánu veřejné bezpečnosti o tom, že není podezření z trestného činu.

(1) Pro přepravu mrtvol a ostatků, pokud se neděje přímo na příslušný hřbitov, je zapotřebí průvodního listu.

(2) Průvodní list vydává, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, okresní hygienik, z jehož obvodu se mrtvola nebo ostatky dopravují; při přepravě z ciziny nebo při průvozu mrtvoly územím Československé republiky vydává průvodní list, pokud mezinárodní předpisy o přepravě mrtvol nestanoví jinak, československý zastupitelský úřad, z jehož obvodu působnosti se mrtvola přepravuje.

(3) Průvodní list k přepravě mrtvol ze zařízení preventivní a léčebné péče vydává lékař oprávněný k prohlídce osob zemřelých v takovém zařízení. Tento lékař je povinen ihned hlásit vydání průvodního listu okresnímu hygienikovi.

(4) Průvodní list k přepravě mrtvol nelze vydat, jestliže by převoz ohrožoval obecný zdravotní zájem. Jde-li o úmrtí na vysoce nakažlivou nemoc, nelze zpravidla vydat průvodní list před uplynutím dvou roků od pohřbu.

(5) Povolení ke zpopelnění mrtvoly zahrnuje v sobě i povolení k její přepravě do označeného krematoria.

(6) K přepravě popelnic se zpopelněnými ostatky není třeba povolení.

(1) Pohřebiště spravují a zřizují místní národní výbory, které mohou svěřit jejich správu podnikům komunálního hospodářství nebo jiným socialistickým právnickým osobám.

(2) Pro pohřebiště musí být zvoleno místo, které vyhovuje hygienickým a pietním požadavkům. Ke zřízení pohřebiště je třeba povolení okresního hygienika.

(3) Na každém hřbitově musí být zřízeny vhodné místnosti pro dočasné uložení mrtvol a pro provádění pitev.

(1) Správa pohřebiště je povinna propůjčit místo pro hrob na tlecí dobu a místo pro popelnici na dobu 10 let od prvního uložení. Umožňují-li to poměry na pohřebišti, je správa pohřebiště povinna propůjčit místo i na další dobu; v opačném případě musí o tom včas uvědomit toho, komu dosud bylo místo propůjčeno.

(2) Po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno, naloží se s ostatky, popelnicemi a náhrobky obdobně jako při zrušení pohřebiště.

(3) Hroby a popelnice, které mají kulturní význam, nesmějí být s výjimkou případů, kdy je pohřebiště zrušeno, odstraněny ani po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno.

(1) Nevyhovuje-li pohřebiště zdravotnímu nebo jinému obecnému zájmu, může okresní hygienik zakázat pohřbívání na něm nebo pohřebiště zrušit.

(2) Hřbitov lze zrušit teprve po uplynutí tlecí doby od uložení poslední mrtvoly. K účelům, při kterých je zapotřebí terén prohloubit, lze zrušeného hřbitova použít až po uplynutí 20 let od posledního pohřbu; přijde-li se při tom na ostatky, naloží se s nimi podle § 18.

(3) Popelnice ze zrušeného pohřebiště, o jejichž nové uložení se pozůstalí přes upozornění nepostarali, se přenesou na jiné pohřebiště a jestliže již uplynula doba, na kterou bylo místo propůjčeno (§ 21 odst. 1), otevrou se a zpopelněné ostatky se smísí se zemí. Náhrobky, pokud je ti, jimž bylo propůjčeno místo pro hrob nebo pro popelnici, po předchozím upozornění do 6 týdnů ze zrušeného pohřebiště neodstraní, odklidí a uskladní správa pohřebiště na náklad vlastníků náhrobků.

(4) Jde-li o obecný zájem hodný zvláštního zřetele, lze po provedeném převozu ostatků na jiný hřbitov zrušit hřbitov také před uplynutím tlecí doby od uložení poslední mrtvoly. U hrobů, kde tlecí doba neuplynula, je nutno převézt i příslušenství hrobu (pomníky, kříže, obrubníky a pod.). Náklady s předčasným zrušením hřbitova spojené nese orgán (organisace), v jehož zájmu ke zrušení hřbitova došlo.

(1) Krematoria zřizují a spravují národní výbory, které mohou toto své oprávnění svěřit podnikům komunálního hospodářství nebo jiným socialistickým právnickým osobám.

(2) Pro krematorium musí být zvoleno místo, které vyhovuje hygienickým a pietním požadavkům. Ke zřízení krematoria je třeba povolení krajského hygienika.

(3) Při každém krematoriu musí být zřízeny vhodné místnosti pro dočasné uložení mrtvol, pro provádění pitev a pro prozatímní úschovu popelnic.

(1) Mrtvolou se rozumí i mrtvola dítěte, které bylo porozeno mrtvé, jakož i části těla mrtvého.

(2) Pohřebišti se rozumějí hřbitovy a popelnicová pohřebiště (kolumbaria a urnové háje).

(1) Podle ustanovení § 17 zákona č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, jsou zrušeny všechny předpisy o věcech upravených tímto nařízením. Zejména jsou zrušeny:

1. zákon č. 464/1921 Sb., o pohřbívání ohněm,

2. vládní nařízení č. 194/1923 Sb., o pohřbívání ohněm,

3. ustanovení § 14 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách,

4. ustanovení §§ 59 až 61 vyhlášky ministerstva vnitra č. 1225/1949 Ú. l. I, kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách.

(2) Nedotčeny zůstávají předpisy o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dětí po porodu a úmrtí matek.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Široký v. r.

Plojhar v. r.