Vyhláška o regresních náhradách

Účastníky řízení o regresních nárocích jsou ústav národního zdraví příslušný k uplatňování regresního nároku a organizace nebo občan, proti nimž se regresní nárok uplatňuje.

Odpovídá-li za úraz organizace, přizná se regresní nárok v plné výši, která po právu náleží. Náhradu lze snížit jen zcela výjimečně, mluví-li pro to zvláštní okolnosti hodné mimořádného zřetele.

(1) Odpovídá-li občan za úraz, který způsobil úmyslně nebo v opilosti anebo odpovídá-li za úraz podle předpisů o odpovědnosti z provozu dopravních prostředků, přizná se regresní nárok v plné výši, která po právu náleží.

(2) Nejde-li o případ uvedený v odstavci 1, stanoví se výše náhrady, kterou je občan povinen uhradit z jednoho regresního případu, tak aby nepřesáhla částku 10.000 Kčs. Při stanovení výše náhrady se přihlédne k výši skutečných nákladů na léčebnou péči a na dávky nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, ke společenskému významu případu i k poměrům odpovědného občana, zejména k jeho poměru k práci a společenskému vlastnictví, k jeho osobním vlastnostem a hospodářským poměrům, jakož i k případným dalším závazkům, které mu z téhož důvodu vznikly k jiným oprávněným; přitom je třeba dbát, aby výše náhrady byla úměrná míře odpovědnosti občana a aby byl zachován výchovný účel regresního nároku.

(3) Regresní nárok proti občanovi lze snížit, popřípadě prominout, jestliže občanova povinnost k náhradě se svými důsledky dotýká také výživy a životního postavení toho, kdo byl postižen úrazem (např. jde-li o regresní nárok proti živiteli rodiny, který způsobil úraz člena své rodiny); regresní nároky uvedené v odstavci 1 lze snížit z jiných důvodů jen zcela výjimečně, mluví-li pro to zvláštní okolnosti hodné mimořádného zřetele.

(1) O odvoláních proti rozhodnutím o regresních nárocích rozhoduje zdravotnická komise okresního národního výboru. Okresní národní výbor může pověřit regresní komisi, aby místo zdravotnické komise rozhodovala o odvoláních proti rozhodnutím odboru zdravotnictví okresního národního výboru vydaným podle § 11 odst. 2.

(2) Vyžaduje-li rozhodnutí o regresním nároku zvláštního odborného posouzení a nebyla-li věc po této stránce dostatečně osvětlena již v dosavadním řízení, opatří si odvolací orgán odborné vyjádření orgánu národního výboru vyššího stupně, popřípadě jiného orgánu (např. ve věcech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyjádření orgánů vykonávajících dozor nad bezpečností při práci, orgánů odborného technického dozoru nebo orgánů hygienické a protiepidemické služby, ve věcech dopravních vyjádření orgánů Veřejné bezpečnosti).

Rozhodla-li regresní komise o některé části regresního nároku a je-li rozhodnutí o ní již pravomocné, je toto rozhodnutí závazné i pro rozhodování o ostatních jeho částech plynoucích z téhož právního důvodu.

(1) Organizaci, která byla uznána povinnou uhradit regresní nárok, se uloží uhradit také náklady vzniklé prováděním důkazů a náklady potřebné k účelnému uplatnění regresních nároků. Měla-li organizace se svými námitkami částečný úspěch a nejde-li jen o úspěch nepatrný, uloží se jí uhradit jen poměrný díl těchto nákladů.

(2) Občanovi, který byl uznán povinným uhradit regresní nárok, se uloží v přiměřené výši úhrada nákladů uvedených v odstavci 1, jestliže tyto náklady vznikly jeho zaviněním nebo jde-li o případ uvedený v § 14 odst. 1.

Orgány rozhodující o regresním nároku mohou již před zahájením řízení nebo v jeho průběhu učinit v nezbytně nutném rozsahu opatření, kterých je třeba k zajištění účelu řízení, zejména nařídit zajištění věcí, kterých je třeba k provedení důkazu.

(1) Sazby náhrad nákladů léčebné péče pro regresní účely se stanoví:

a) za ambulantní péči částkou 5 Kčs za každý den pracovní neschopnosti (dny ústavní nebo lázeňské péče se odečítají). Při ambulantní péči bez souvislosti s pracovní neschopností se počítá 20 Kčs za každou ordinaci nebo návštěvu. V zubní péči se kromě toho za protetické práce z drahého kovu počítá cena volného drahého kovu, pokud nebyla uhrazena léčeným občanem;

b) za ústavní péči (s výjimkou lázeňské péče) částkou 60 Kčs za každý ošetřovací den bez zřetele k druhu zdravotnického zařízení, v němž byla tato péče poskytnuta;

c) za lázeňskou péči při ústavním léčení podle stanovených cen léčebných pobytů, jinak podle stanovených cen léčebných výkonů poskytovaných v lázeňských organizacích;

d) za dopravu nemocného nebo zdravotnického pracovníka k nemocnému sanitními vozy částkou 2 Kčs za každý ujetý kilometr; na vzdálenost menší než 6 km jednotnou částkou 13 Kčs.

(2) V sazbách uvedených v odstavci 1 je zahrnuta náhrada všech běžných i zvláštních úkonů, jakož i všech léků a běžných ortopedických pomůcek poskytnutých ať přímo nebo na základě lékařského předpisu. Za léčebné a ortopedické pomůcky, které nejsou běžné (např. protézy končetin, vozíky pro nemocné), jakož i za jiné služby, zejména též za fyzikální léčbu a za jiné úkony poskytované mimo ordinaci se počítá náhrada podle příslušných ceníků nebo sazebníků, popřípadě ve výši skutečně poskytnutého příspěvku. Náklady dopravy nemocných jinými dopravními prostředky než sanitními vozidly se nahrazují ve výši skutečně vyplacených částek.

Regresní nároky přiznané rozhodnutím nebo schváleným smírem a regresní nároky uznané podle § 8 účtují finanční odbory příslušných okresních národních výborů (§ 11 odst. 4); rozhodnutí a smíry též vykonávají. Není-li plněn regresní nárok pouze uznaný, postoupí se věc ústavu národního zdraví k uplatnění před rozhodujícím orgánem.

Náhrady z regresních nároků se platí na účet příslušných okresních národních výborů u Státní banky československé; jsou přímým příjmem okresních národních výborů a účtují se na kapitole „Všeobecná pokladní správa“.

Pokud se řízení o regresních nárocích v této vyhlášce neupravuje odchylně, platí pro ně obecné předpisy o správním řízení před národními výbory.

Uplatňování regresních nároků řídí a metodicky vede ministerstvo zdravotnictví v součinnosti se Státním úřadem sociálního zabezpečení a Ústřední radou odborů.

V uplatňování a vymáhání regresních nároků, o kterých bylo před 1. únorem 1962 zahájeno řízení u soudu, pokračují orgány dosud příslušné. Tyto orgány dokončí také šetření o regresních nárocích z úrazů, které jim byly před 1. únorem 1962 ohlášeny, a vyzvou odpovědnou organizaci nebo občana k zaplacení náhrady; případy, v nichž odpovědná organizace nebo občan ve stanovené lhůtě požadovanou náhradu nezaplatí nebo písemně neuzná co do důvodu i výše anebo uznaný závazek neplní, odevzdají příslušnému ústavu národního zdraví k řízení podle třetího oddílu.

Tato vyhláška se nevztahuje na regresní nároky podle zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, a podle zákona č. 33/1957 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil, uplatňované orgány a zařízeními ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra.

Předpisy, podle nichž je možno zjednodušeným způsobem projednávat a vypořádávat regresní nároky proti osobám, které jsou pojištěny u Státní pojišťovny pro případ své odpovědnosti, nejsou dotčeny.*)

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února 1962.

Ministr zdravotnictví:

Plojhar v. r.

Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení:

Erban v. r.

Předseda Ústřední rady odborů:

Zupka v. r.

*) Vládní usnesení ze dne 9. března 1960 č. 201/1960.