Hospodářský zákoník (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)

Majetkem socialistické organizace se rozumí věci a majetková práva včetně práv k výsledkům výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti, k nimž má organizace vlastnické právo nebo právo hospodaření.

(1) Socialistická organizace se může domáhat ochrany vlastnického práva nebo práva hospodaření proti neoprávněným zásahům, zejména může požadovat vydání věci na tom, kdo ji neoprávněně zadržuje. Vlastnické právo a právo hospodaření nezanikají uplynutím času.

(2) Výsledky výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti mohou organizace využívat a nakládat jimi jen se souhlasem té organizace, jíž práva k těmto výsledkům patří, pokud zákon nestanoví jinak.

Organizace, která je vlastníkem věci, organizace, která má k věci právo hospodaření nebo organizace, která je uživatelem věci, se musí zdržet všeho, čím by nad přiměřenou míru obtěžovala jiného, anebo čím by vážně ohrožovala výkon jeho práv. Dotčená organizace se může domáhat toho, aby organizace, která jedná v rozporu s tímto zákazem, se takového jednání zdržela, popřípadě aby byl odstraněn protiprávní stav.

(1) Nabývá-li se do socialistického společenského vlastnictví smlouvou věc, přechází vlastnické právo, není-li stanoveno nebo dohodnuto jinak, převzetím věci.

(2) Nabýt věc do socialistického společenského vlastnictví rozhodnutím státního orgánu lze jen v případech stanovených zákonem. Vlastnictví přechází dnem určeným v rozhodnutí, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.

(3) Není-li stanoveno nebo dohodnuto něco jiného, nabývá se s věcí i jejího příslušenství a práv s vlastnictvím věci spojených, pokud nejsou omezena na dřívějšího vlastníka.

(4) Stavba je ve vlastnictví té socialistické organizace, která ji pořídila, popřípadě ve vlastnictví celospolečenském, jde-li o státní organizace.

(1) Věc může být současně v celospolečenském vlastnictví a vlastnictví družstevních nebo jiných socialistických organizací, anebo několika družstevních nebo jiných socialistických organizací (spoluvlastnictví).

(2) Spoluvlastníci se podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví podle svých podílů. V pochybnostech se má za to, že podíly všech spoluvlastníků jsou stejné.

(3) Užívání společné věci a nakládání s ní se řídí dohodou spoluvlastníků. K převodu spoluvlastnického podílu je třeba souhlasu všech spoluvlastníků.

(1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání.

(2) Dojde-li mezi spoluvlastníky k neshodě o vzájemných právech a povinnostech nebo o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne na návrh některého spoluvlastníka hospodářská arbitráž. Jde-li o zrušení spoluvlastnictví, rozdělí hospodářská arbitráž věc mezi spoluvlastníky podle výše podílů, a není-li rozdělení možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu některému z nich nebo některým z nich; přitom dbá, aby bylo zajištěno co nejúčelnější využití věci.

Socialistickými organizacemi jsou státní podniky, státní hospodářské organizace, rozpočtové a jiné státní organizace, družstevní organizace, společenské organizace, jakož i jiné organizace, jejichž činnost přispívá k rozvoji socialistických vztahů. Socialistické organizace jsou právnickými osobami.

Při své činnosti socialistické organizace vzájemně spolupracují a poskytují si potřebnou pomoc, aby byly nejúčinněji zajištěny zájmy celé společnosti. Je-li třeba, jsou povinny podle svých poměrů a hospodářských možností přispívat k provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství, i když nejde o jejich vlastní úkoly, a chránit předměty socialistického vlastnictví před poškozením, ztrátou, zneužitím a rozkrádáním, i když k nim nemají právo hospodaření nebo vlastnické právo.

Úkoly socialistické organizace plní kolektiv jejích pracovníků nebo členů; jejich činnost je organizována na základě statutů, stanov nebo organizačních řádů.

(1) Socialistické organizace vystupují v hospodářských vztazích svým jménem a nesou také majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající, pokud tento zákon nebo zvláštní předpisy nestanoví jinak.

(2) V případech a za podmínek stanovených v zákoně vystupují v hospodářských vztazích svým jménem a nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající též organizační jednotky nebo orgány socialistických organizací (dále jen „organizační jednotky“); pro jejich způsobilost nabývat práv a zavazovat se, pro ochranu vlastnického práva a práva hospodaření, pro jejich hospodářskou činnost, právní úkony a závazkové vztahy platí obdobně ustanovení tohoto zákona a jiných právních předpisů, týkající se socialistických organizací.

Socialistické organizace mohou nabývat práv a zavazovat se, jen pokud to není v rozporu s plněním jejich společenských úkolů.

(1) Socialistické organizace vyvíjejí hospodářskou činnost v rámci předmětu činnosti stanoveného v zakládací listině, stanovách, statutu anebo v jiném aktu, kterým byla určitá hospodářská činnost povolena; v rámci předmětu činnosti je maloobchodní prodej výrobků, které organizace vyrábí, úprava nebo jiné zpracování prodávaných výrobků a poskytování prací nebo výkonů s prodejem souvisejících, doplňkový prodej výrobků souvisejících s poskytovanými pracemi nebo výkony.

(2) Socialistické organizace mohou vykonávat i jinou hospodářskou činnost, pokud tím nenaruší plnění závazných výstupů státního plánu a plnění hospodářských závazků.

Ode dne zřízení mohou nabývat práv a zavazovat se socialistické organizace, které se do podnikového rejstříku nezapisují.

Socialistické organizace jednají svými (statutárními i jinými) orgány nebo prostřednictvím svých zástupců.

(1) Statutárním orgánem socialistické organizace je její pracovník nebo člen, který je podle zákona nebo podle příslušných organizačních předpisů (např. statutů, stanov, organizačních řádů) oprávněn jednat jménem organizace ve všech věcech. Je-li statutární orgán kolektivní, určují organizační předpisy, jakým způsobem jedná navenek.

(2) Jiní pracovníci nebo členové socialistické organizace jsou jako její orgány oprávněni činit jménem organizace právní úkony nutné ke splnění uložených pracovních úkolů v případech, kdy je to stanoveno v organizačních předpisech nebo je to v hospodářském styku obvyklé.

(3) Právní úkon, při němž orgán překročil rozsah svého oprávnění, zavazuje socialistickou organizaci jen tehdy, jde-li o překročení, o němž druhá organizace nemohla vědět. Překročí-li rozsah svého oprávnění jiný orgán než statutární, zavazuje právní úkon organizaci též tehdy, pokud k tomu dala dodatečný souhlas nebo pokud na základě právního úkonu jedná.

(1) Zástupcem socialistické organizace je zpravidla její pracovník (člen) nebo jiná socialistická organizace. Oprávnění zastupovat socialistickou organizaci vzniká udělením písemné plné moci statutárním orgánem; v plné moci musí být vymezen rozsah zmocnění.

(2) Právní úkon, při němž zástupce překročil rozsah svého zmocnění, zavazuje zastoupenou organizaci jen tehdy, pokud k tomu dala dodatečný souhlas nebo pokud na základě právního úkonu jednala. Totéž platí i o právním úkonu, jejž jménem organizace učinil někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn.

(1) K platnosti smluv a jiných dohod socialistických organizací se vyžaduje písemná forma, není-li v dalších ustanoveních tohoto zákona nebo prováděcích předpisech stanoveno jinak. K platnosti ostatních právních úkonů socialistických organizací se vyžaduje písemná forma jen v případech stanovených právními předpisy.

(2) Požadavek písemné formy je splněn i tehdy, byly-li projevy vůle učiněny v různých listinách, zejména v dopisech, nebo byly-li učiněny dálnopisem anebo za podmínek a způsobem, které stanoví prováděcí předpis, prostředky výpočetní techniky, popřípadě jiné techniky zpracování nebo přenosu dat. Telegram se pokládá za písemné sdělení jen tehdy, jestliže jej odesílatel bez zbytečného odkladu dopisem potvrdí.

(3) Ten, kdo za organizaci podpisuje, uvede též funkci, která ho k jednání opravňuje, popřípadě uvede, že jedná jako zástupce; nesplnění této povinnosti nemá však za následek neplatnost právního úkonu. Nahrazení podpisu mechanickými prostředky stačí jen tam, kde je to stanoveno právními předpisy nebo je to obvyklé.

(4) Hospodářská arbitráž může rozhodnout, že je platný od počátku i právní úkon, u něhož nebyly splněny náležitosti písemné formy, jestliže již bylo na jeho základě započato s plněním.

(1) Právní úkony socialistických organizací jsou neplatné, jsou-li v rozporu s právními předpisy nebo jejich účel obcházejí nebo jsou v rozporu se zásadami hospodářské politiky Československé socialistické republiky anebo jestliže jejich předmětem je plnění nemožné. Plnění není nemožné, lze-li je uskutečnit jen za ztížených podmínek nebo s většími náklady, anebo až po určeném času.

(2) Zjistí-li hospodářská arbitráž při projednávání sporu, že právní úkon je neplatný proto, že jeho obsah se příčí právnímu předpisu nebo jeho účel obchází, může organizaci, která v době právního úkonu o neplatnosti věděla nebo vědět musela, uložit odvod do příslušného státního rozpočtu až do výše toho, co plnila nebo měla plnit, jestliže již bylo započato s plněním na základě takového právního úkonu. Místo nepeněžitého plnění se odvádí jeho peněžitá hodnota.

(3) Týká-li se důvod neplatnosti jen části právního úkonu, není tím dotčena platnost zbývající části mimo případy, kdy vztah, který by vznikl na základě této části právního úkonu, by byl hospodářsky neodůvodněný.

(4) Organizace, která věděla nebo vědět musela, že právní úkon je neplatný, je povinna nahradit škodu, která vznikla v důsledku neplatnosti právního úkonu organizaci, jež důvěřovala v platnost právního úkonu.

Právní úkon je třeba vždy vykládat v souladu se zájmem celé společnosti na rozvoji národního hospodářství a v souladu s požadavky soudružské spolupráce socialistických organizací.

Vyžaduje-li tento zákon nebo jiný právní předpis k účinnosti smlouvy nebo jiné dohody mezi organizacemi souhlas příslušného orgánu, a tento orgán nesdělil své stanovisko do jednoho měsíce ode dne, kdy žádost o souhlas došla, má se za to, že souhlas byl dán.

Ustanovení o právních úkonech se nevztahují na jednání, v nichž socialistická organizace vystupuje jako řídící orgán.

(1) Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy, národní výbory, dále Ústřední rada družstev a svazy družstev vůči družstevním podnikům, jakož i ústřední orgány společenských organizací (dále jen „orgány hospodářského řízení“) vystupují v hospodářských vztazích při řízení hospodářské činnosti socialistických organizací v rozsahu své působnosti, v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo zvláštními předpisy a nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů, stanovenou tímto zákonem.

(2) Jménem orgánu hospodářského řízení jedná jeho vedoucí nebo pracovník, který je k tomu oprávněn statutem, stanovami nebo jiným organizačním předpisem.

(1) Opatření, jímž orgán hospodářského řízení zakládá, mění, ruší nebo stvrzuje oprávnění a povinnosti organizací, musí být v souladu s právními předpisy, musí mít písemnou formu, obsahovat označení organizací, jimž je určeno, a jeho obsah musí být určitý. Další náležitosti opatření mohou stanovit právní předpisy.

(2) Pokud to nevylučuje povaha věci, je orgán hospodářského řízení povinen projednat opatření před jeho vydáním se socialistickou organizací, jíž má být určeno.

(3) Opatření je účinné dnem doručení, pokud v něm není stanoven den pozdější.

(4) Orgán hospodářského řízení, který opatření vydal, může na návrh organizace nebo z vlastního podnětu opatření změnit nebo zrušit; ustanovení odstavce 2 platí obdobně.

Na návrh organizace, jíž je opatření určeno, vysloví hospodářská arbitráž neplatnost opatření, které je v rozporu s právními předpisy. Je-li na tom naléhavý společenský zájem, může hospodářská arbitráž vyslovit neplatnost takového opatření i z vlastního podnětu.

(1) Orgán hospodářského řízení je povinen nahradit škodu, která organizaci vznikla v důsledku jeho opatření, které je v rozporu s právními předpisy. Pro rozsah a způsob náhrady škody se přiměřeně použijí ustanovení § 146 až 148.

(2) Lhůta pro zánik práva na náhradu škody činí jeden rok a počíná od prvého dne roku následujícího poté, kdy se poškozená organizace dozvěděla o výši škody a o odpovědném orgánu hospodářského řízení. Právo na náhradu škody lze však uplatnit nejdéle do konce pátého roku následujícího po vzniku škody. Ustanovení § 132 odst. 1 platí obdobně.

(1) Dojde-li v důsledku opatření orgánu hospodářského řízení, které tento orgán vydal v souladu s právními předpisy, ke zhoršení hospodářských výsledků organizace, jíž je opatření určeno, zejména ke zmenšení majetku nebo k úniku majetkového prospěchu, je organizace oprávněna požadovat vyrovnání vzniklé majetkové újmy na orgánu, který opatření vydal.

(2) Organizace je povinna vymezit rozsah svého požadavku písemně, zdůvodnit jej a předložit orgánu hospodářského řízení nejpozději do šesti měsíců od vzniku majetkové újmy, jinak její právo zaniká. Orgán hospodářského řízení je povinen se k požadavku organizace vyjádřit písemně do tří měsíců od jeho doručení.

(3) Organizace je oprávněna požadovat u hospodářské arbitráže náhradu majetkové újmy, pokud nedošlo k jejímu vyrovnání dohodnutým způsobem ve stanovené nebo dohodnuté lhůtě, nebo pokud orgán hospodářského řízení požadavek organizace zcela nebo zčásti odmítl, anebo se nevyjádřil ve lhůtě podle odstavce 2. Majetková újma se hradí v penězích. Pro určení výše její náhrady platí obdobně § 147 a 148.

(4) Právo na náhradu majetkové újmy zaniká, nebylo-li uplatněno u hospodářské arbitráže do šesti měsíců od prvého dne měsíce následujícího poté, kdy právo mohlo být podle odstavce 3 uplatněno poprvé.

(5) Právo na náhradu majetkové újmy nevznikne, jestliže je majetková újma kryta z jiných zdrojů, jestliže k újmě došlo v důsledku zákazu vývozu nebo dovozu anebo v důsledku tvorby a změn cen.

Zakládání státních podniků, jejich právní postavení a hospodaření, jakož i jejich organizaci a řízení a další právní poměry upravují zákon o státním podniku, zákony o národních výborech, jiné zvláštní předpisy a tento zákon.

(1) Účelem likvidace je vypořádat majetkové poměry zrušeného státního podniku.

(2) Likvidace se provede, neučiní-li zakladatel opatření o veškerém majetku a závazcích zrušeného státního podniku.

(1) Zakladatel navrhne zápis likvidace státního podniku a likvidátora, kterého jmenoval, do podnikového rejstříku. Po dobu likvidace užívá podnik svého názvu s dodatkem „v likvidaci“.

(2) Dnem, ke kterému byla likvidace a likvidátor zapsáni do podnikového rejstříku, zaniká funkce ředitele a orgány samosprávy. Likvidátor je oprávněn jednat jménem státního podniku ve věcech spojených s likvidací.

(3) Likvidátor je povinen o vstupu státního podniku do likvidace neprodleně vyrozumět všechny organizace, orgány a jiné subjekty, které jsou tím dotčeny.

(4) Ke dni zahájení likvidace státní podnik sestaví účetní závěrku a účetní výkazy a předá je likvidátorovi a příslušným orgánům.

(1) Likvidátor sestaví do 30 dnů po svém zápisu do podnikového rejstříku zahajovací rozvahu a předá ji zakladateli spolu s likvidačním plánem, rozpočtem likvidace a s inventarizačním zápisem o mimořádné inventarizaci hospodářských prostředků, provedené ke dni zahájení likvidace.

(2) Likvidátor v průběhu likvidace je povinen zejména

a) soustředit peněžní prostředky na jednom účtě u jednoho peněžního ústavu,

b) dokončit běžné záležitosti,

c) vypořádat odvody do státního rozpočtu, daně a poplatky,

d) vypořádat závazky a pohledávky,

e) zpeněžit majetek státního podniku nejhospodárnějším a nejrychlejším způsobem nebo s ním jinak naložit v souladu s předpisy o hospodaření s národním majetkem,

f) podávat zakladateli čtvrtletní a roční hlášení o průběhu likvidace doložené čtvrtletní a roční účetní závěrkou.

(1) Likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a předloží ji zakladateli ke schválení spolu s konečnou zprávou o celém průběhu likvidace.

(2) Likvidátor po prověření a schválení účetní závěrky zakladatelem

a) odvede konečný výtěžek likvidace podle pokynu zakladatele,

b) postará se o bezpečné uložení spisového materiálu a účetních písemností,

c) navrhne výmaz státního podniku z podnikového rejstříku.

Nestačí-li výtěžek likvidace k uspokojení všech zbylých pohledávek, likvidátor se souhlasem zakladatele uspokojí především pohledávky pracovníků likvidovaného podniku, dále pohledávky státu na odvodech, daních a poplatcích; ostatní pohledávky uspokojí poměrně.

(1) Základním úkolem státních hospodářských organizací je provozovat na svěřených úsecích stanovenou hospodářskou činnost a tím zabezpečovat uspokojování potřeb společnosti výrobky, pracemi a službami vysoké technické úrovně, při nejúčelnějším využívání materiálových i ostatních zdrojů a výrobních zařízení a při neustálém zvyšování společenské produktivity práce.

(2) Státní hospodářské organizace hospodaří podle zásad podnikového chozrasčotu.

(3) – zrušen

Státní hospodářské organizace jsou řízeny ministerstvy, popřípadě jinými ústředními orgány (dále jen „ministerstva“), nebo národními výbory.

(1) – zrušen

(2) Ministerstva jsou povinna běžně kontrolovat zajištěnost a plnění stanovených úkolů, provádět rozbory a hodnocení hospodářské činnosti podřízených organizací a svou hospodářsko-organizátorskou prací zajišťovat odstranění zjištěných nedostatků; jsou povinna též pečovat o to, aby v jimi řízených organizacích byly základní prostředky plně využívány. Obdobně postupují i ostatní orgány hospodářského řízení.

Státní hospodářské organizace řízené ministerstvy jsou organizovány zpravidla podle odvětví a hlavních oborů. Vyžaduje-li to povaha hospodářské činnosti nebo jiná důležitá potřeba, jsou organizovány i podle jiných hledisek, zejména územních, nebo podle účelné kombinace hospodářských činností.