Stručně: Paragraf 4 zákona o právu shromažďovacím stanoví, že shromáždění se musí oznamovat příslušnému úřadu, ale zároveň vyjmenovává několik typů shromáždění, pro které tato oznamovací povinnost neplatí.
§ 4
(1) Shromáždění musí být oznamována úřadu s výjimkou:
a) shromáždění pořádaných právnickými osobami přístupných jen jejich členům či pracovníkům a jmenovitě pozvaným hostům;
b) shromáždění pořádaných církvemi nebo náboženskými společnostmi2) v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, poutí a jiných průvodů a shromáždění sloužících k projevům náboženského vyznání;
c) shromáždění konaných v obydlích;
d) shromáždění jmenovitě pozvaných osob v uzavřených prostorách.
(2) Rada obce může ve svém územním obvodu nařízením určit místa, kde lze konat shromáždění k účelu uvedenému v § 1 odst. 2 bez oznámení. Přitom může stanovit dobu, v níž se taková shromáždění konat nesmějí.
Paragraf 4 zákona o právu shromažďovacím stanoví, že shromáždění se musí oznamovat příslušnému úřadu, ale zároveň vyjmenovává několik typů shromáždění, pro které tato oznamovací povinnost neplatí.
Co to znamená v praxi
Většina shromáždění, která se konají na veřejnosti a jsou přístupná široké veřejnosti, musí být předem oznámena úřadu.
Pokud se shromáždění koná například v soukromém bytě, v kostele nebo je určeno pouze pro členy či zaměstnance právnické osoby a jmenovitě pozvané hosty, není nutné ho úřadu oznamovat.
Obecní rada má pravomoc určit nařízením místa, kde lze konat shromáždění k účelu uvedenému v § 1 odst. 2 bez oznámení, a může pro ně stanovit časová omezení.
Na co si dát pozor
Při plánování shromáždění je klíčové ověřit, zda spadá pod některou z výjimek z oznamovací povinnosti.
Pokud shromáždění nespadá pod výjimku, je nutné dodržet oznamovací povinnost podle § 5, jinak by shromáždění nemuselo být platně svoláno.
Je dobré si zjistit, zda obec, kde se shromáždění koná, nevydala nařízení podle § 4 odst. 2, které by mohlo ovlivnit možnost konání shromáždění bez oznámení.