Stručně: Paragraf 2 stanovuje, že trestným činem je pouze takové jednání, které je nebezpečné pro společnost a jehož zákonem stanovený výsledek pachatel zavinil.
§ 2 ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI.
Trestným činem je jen takové pro společnost nebezpečné jednání, jehož výsledek uvedený v zákoně pachatel zavinil.
Paragraf 2 stanovuje, že trestným činem je pouze takové jednání, které je nebezpečné pro společnost a jehož zákonem stanovený výsledek pachatel zavinil.
Co to znamená v praxi
Aby bylo jednání považováno za trestný čin, musí být splněny dvě základní podmínky: musí být společensky nebezpečné a musí být zaviněné pachatelem.
Nestačí, aby jednání způsobilo nějaký výsledek; tento výsledek musí být výslovně uveden v zákoně jako součást definice trestného činu.
Zavinění je nezbytnou součástí trestní odpovědnosti, což znamená, že bez zavinění není trestného činu.
Na co si dát pozor
Zákon rozlišuje mezi úmyslným zaviněním a zaviněním z nedbalosti, jak je podrobněji popsáno v § 3.
Pro trestnost činu je zpravidla vyžadováno úmyslné zavinění, pokud zákon výslovně nestanoví, že postačuje nedbalost (§ 4 odst. 1).