§ 2 trestní zákon – Trestným činem je pouze takové jednání
Trestní zákon · 86/1950 Sb. · Trestní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 2 stanovuje, že trestným činem je pouze takové jednání, které je nebezpečné pro společnost a jehož zákonem stanovený výsledek pachatel zavinil. Aby bylo jednání považováno za trestný čin, musí být splněny dvě základní podmínky: musí být společensky nebezpečné a musí být zaviněné pachatelem. (§ 2 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: pachatel
- Judikatura: na § 2 odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 86/1950 Sb.
Trestným činem je jen takové pro společnost nebezpečné jednání, jehož výsledek uvedený v zákoně pachatel zavinil.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Aby bylo jednání považováno za trestný čin, musí být splněny dvě základní podmínky: musí být společensky nebezpečné a musí být zaviněné pachatelem.
- Nestačí, aby jednání způsobilo nějaký výsledek; tento výsledek musí být výslovně uveden v zákoně jako součást definice trestného činu.
- Zavinění je nezbytnou součástí trestní odpovědnosti, což znamená, že bez zavinění není trestného činu.
Na co si dát pozor
- Zákon rozlišuje mezi úmyslným zaviněním a zaviněním z nedbalosti, jak je podrobněji popsáno v § 3.
- Pro trestnost činu je zpravidla vyžadováno úmyslné zavinění, pokud zákon výslovně nestanoví, že postačuje nedbalost (§ 4 odst. 1).
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2
Jak soudy aplikují § 2
Znamenalo to, že pojmovými znaky trestného činu byly nejen znaky uvedené v trestním zákoně (tzv. formální znak), ale i nebezpečnost činu pro společnost (tzv. materiální znak, srov. § 3 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., obdobně § 2 tr. zákona č. 86/1950 Sb.), která u dospělých pachatelů podle § 3 odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. musela být vyšší než nepatrná.
Okresní soud v Kroměříži dospěl k závěru, že by v tomto případě výklad, že ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb. se vztahuje i na dítě osoby stíhané, respektive omezené na svobodě v souvislosti s trestným činem uvedeným v § 2 odst. l písm. c) zákona č. 86/1950 Sb., kdy dítě bylo umístěno v dětském domově, byl nepřiměřeně široký, pokud by takovéto umístění bylo považováno za omezení svobody, na nějž se ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb. vztahuje.
Související
§ 12 Základy trestní odpovědnosti (Zákon trestní zákoník)§ 2 ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI (Trestní zákon)§ 3 ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI (Trestní zákon)