Trestní řád správní

Amnestii ve věcech přestupků uděluje vláda.

(1) Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím může být na návrh nebo z moci úřední obnoveno,

a) vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy národnímu výboru dříve neznámé, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci, nebo

b) vyjde-li najevo, že se orgán provádějící řízení dopustil v původním řízení trestného porušení povinností, které mohlo mít vliv na rozhodnutí.

(2) V neprospěch potrestaného může být řízení obnoveno jen tehdy, neuplynula-li ode dne, kdy nález nabyl právní moci, doba jednoho roku.

Návrh na obnovu řízení může podat potrestaný nebo jeho dědicové, návrh na obnovu řízení pro přestupek urážky na cti též uražený.

(1) O obnově řízení rozhoduje národní výbor, který ve věci rozhodl v první stolici.

(2) Lze-li očekávat, že bude povolena obnova ve prospěch potrestaného, odloží nebo přeruší se výkon trestu až do rozhodnutí o obnově.

(3) Proti rozhodnutí, jímž byla obnova povolena, lze se odvolat až v odvolání proti rozhodnutí, které bude vydáno v obnoveném řízení.

Ustanovení této hlavy neplatí pro řízení blokové a pro řízení podrobovací.

(1) Náklady trestního řízení správního nese zásadně stát. Obviněný nese sám náklady, které mu vznikly v řízení.

(2) Byl-li obviněný potrestán, může mu národní výbor uložit náhradu nákladů řízení, čítajíc v to náklady výkonu trestu.

(3) Náklady, které byly způsobeny svévolnými návrhy nebo tím, že došlo k odložení ústního jednání nebo jiného úkonu, protože bez dostatečné omluvy nebylo vyhověno příkazu národního výboru, mohou být uloženy tomu, kdo je zavinil.

(4) Náhradu nákladů řízení nelze uložit tehdy, kdyby tím bylo vážně ohroženo ukojení základních životních potřeb dotčené osoby nebo těch, o něž tato osoba pečuje.

(1) Skončilo-li řízení o urážce na cti potrestáním obviněného, může národní výbor přiznat uraženému vůči obviněnému nárok na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly.

(2) Nedošlo-li k potrestání obviněného, může mu národní výbor přiznat nárok na náhradu nákladů uvedených v odstavci 1 vůči tomu, kdo podal návrh na stíhání.

Je-li několik osob povinno nahradit náklady řízení, ručí za ně rukou společnou a nerozdílnou, jestliže národní výbor, přihlížeje k jejich účasti na věci, nerozhodne jinak.

(1) Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů a ušlé odměny za práci.

(2) Znalec má nárok na náhradu nutných výdajů a na přiměřenou odměnu.

(3) Nárok svědka musí být uplatněn do 15 dnů od vydání svědectví.

(1) Pro výkon trestů odnětí svobody, jakož i pro dozor nad výkonem těchto trestů v soudních věznicích nebo v ústavech pro mladistvé platí soudní předpisy.

(2) Bližší předpisy o výkonu trestů odnětí svobody ve správních věznicích a v táborech nucené práce a o tom, které osoby nemohou být zařazeny do tábora nucené práce, vydá ministerstvo národní bezpečnosti v dohodě s ministerstvem vnitra.

(3) O vymáhání pokut a o výkonu jiných majetkových trestů platí, pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak, předpisy platné pro výkon jiných rozhodnutí národních výborů.

(1) Národní výbor, který vydal nález v první stolici, může povolit přiměřený odklad výkonu trestu odnětí svobody, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele a není-li obavy, že odkladu výkonu trestu bude zneužito.

(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se nelze odvolat.

(1) Na žádost potrestaného může národní výbor, který vydal nález v první stolici, ze závažných důvodů vymáhání pokuty na přiměřenou dobu odložit nebo povolit splácení uložené pokuty.

(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se nelze odvolat.

Národní výbor upustí od exekučního vymáhání pokuty, je-li zřejmé, že by nemělo výsledku nebo že by výkonem trestu bylo vážně ohroženo ukojení základních životních potřeb potrestaného nebo osob, o něž pečuje.

(1) Je-li pokuta nedobytná nebo bylo-li upuštěno od exekučního vymáhání, nařídí národní výbor výkon náhradního trestu odnětí svobody. Bylo-li však ručení za nedobytnou pokutu uloženo jiným osobám, učiní tak teprve tehdy, nelze-li pokutu vymoci na žádné z nich nebo bylo-li upuštěno od exekučního vymáhání na všech těchto osobách.

(2) Je-li nedobytná toliko část pokuty, nařídí národní výbor výkon jen poměrné části náhradního trestu.

(3) Potrestaný může kdykoli odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že zaplatí pokutu nebo její poměrnou část.

(4) Proti rozhodnutí národního výboru podle odstavců 1 a 2 se nelze odvolat.

(1) Pro rozhodování o závažnějších přestupcích se zřídí u národních výborů tříčlenná trestní komise. Bližší předpisy o rozsahu její činnosti vydá ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

(2) Obecné předpisy upravující organisaci a činnost národních výborů a jejich složek zůstávají jinak nedotčeny.

Dokud nebude vydáno vládní nařízení podle § 7 odst. 2, vykonávají místní národní výbory trestní pravomoc v dosavadním rozsahu.

Ustanovení tohoto zákona platí i pro věci projednávané, o nichž nebylo řízení v den počátku účinnosti tohoto zákona skončeno; lhůty běžící v den počátku účinnosti tohoto zákona končí dnem určeným za konec lhůty podle tohoto zákona, ledaže by lhůta podle dosavadních předpisů byla pro dotčenou osobu výhodnější.

Platnosti, po případě použivatelnosti pozbývají všechny předpisy v oboru trestního řízení správního a ustanovení všech předpisů, která upravují věc, na kterou se vztahuje tento zákon, zejména:

1. předpisy, podle nichž mohly národní výbory v některých případech rozhodovat v trestním řízení správním o náhradě škody způsobené přestupkem (řízení adhesní),

2. nařízení č. 52/1851 ř. z., jímž se dovoluje upuštění od řádného trestního řízení pro důchodkové přestupky,

3. nařízení č. 96/1854 ř. z., jímž se vydává předpis, jak mají politické a policejní úřady vykonávat nařízení a nálezy jimi vydané,

4. nařízení č. 61/1855 ř. z., jímž se podle nejvyšších rozhodnutí ze dne 14. září 1852, 10. ledna a 29. července 1853 a 4. února 1855 ustanovují úřady, kterým ode dne účinnosti trestního soudního řádu ze dne 29. července 1853 přísluší vyšetřovat a trestat přestupky, jež nejsou v trestním zákoně ze dne 27. května 1852 prohlášeny za trestné činy, a kterým se zároveň stanoví řízení, jehož jest při tom nutno dbát,

5. nařízení č. 34/1858 ř. z., jímž se vydávají předpisy o řízení ve věcech přestupků náležejících do působnosti politických úřadů,

6. nařízení č. 129/1858 ř. z., jímž se podle nejvyššího rozhodnutí ze dne 19. srpna 1858 vydávají ustanovení o způsobilosti k výkonu soudcovského úřadu ve věcech vyšetřování a trestání přestupků přikázaných politickým a policejním úřadům a jímž se zrušuje nařízení č. 321/1854 ř. z.,

7. nařízení č. 52/1859 ř. z., jímž se prohlašuje, že pokuty peněžité a jiné pokuty na majetku přecházejí na dědice odsouzeného, zemře-li odsouzený po tom, kdy trestní nález již nabyl právní moci,

8. nařízení č. 31/1860 ř. z., jímž se vydávají předpisy o odvolání a o mimořádném právu zmírňovat a promíjet tresty ve věcech přestupků náležejících do působnosti politických úřadů a nepojatých do trestního zákona,

9. nařízení č. 124/1868 ř. z., o vyřizování stížností ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů,

10. zák. čl. XXVII/1892, o výkonu trestu uzamčení a vězení a o použití částek plynoucích z peněžitých trestů,

11. zákon č. 101/1896 ř. z., jímž se doplňují nebo pozměňují ustanovení o postupu při podávání opravných prostředků proti rozhodnutím a opatřením politických úřadů,

12. nařízení č. 127.000/1903 B. M. (uh. m. vnitra), jímž se vydávají předpisy o evidenci, manipulaci a zúčtování přestupkových peněžitých trestů uložených správními úřady, stanovených útrat řízení, odškodného (přisouzených pohledávek) a peněžitých pokut, dále částek pocházejících ze zpeněžení zabavených věcí a věcí bez pána (zvířata a předměty),

13. zák. čl. XXXVI/1908, o doplnění a změně trestních zákoníků a trestního řádu,

14. nařízení č. 65.000/1909B. M. (uh. m. vnitra a spravedlnosti), o jednotné úpravě policejního trestního řízení,

15. nařízení č. 105.000/1909 B. M. (uh. m. vnitra a spravedlnosti), o úpravě policejního trestního řádu jednacího,

16. zák. čl. VII/1913, o soudech mladistvých,

17. § 22 odst. 2 zákona č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění,

18. §§ 210 až 230 zákona č. 76/1927 Sb., o přímých daních, ve znění pozdějších úprav,

19. § 19 vládního nařízení č. 51/1936 Sb., o organisaci policejní správy a služby a o některých jiných opatřeních z oboru vnitřní správy,

20. vládní nařízení č. 393/1941 Sb., o správním trestním právu a řízení v oboru vyživovacím, zásobovacím a cenovém,

21. zákon č. 51/1942 Sl. z., o stíhání a trestání přestupků podle některých právních předpisů o cenách a zásobování obyvatelstva,

22. zákon č. 21/1943 Sl. z., kterým se mění a doplňuje zákon o stíhání a trestání přestupků podle některých právních předpisů o cenách a zásobování obyvatelstva,

23. vládní nařízení č. 163/1943 Sb., kterým se mění vládní nařízení č. 393/1941 Sb.,

24. zákon č. 91/1943 Sl. z., o trestním příkazu v řízení před policejním trestním soudem,

25. vládní nařízení č. 137/1944 Sb., o trestním příkazu ve správním trestním řízení,

26. § 74 zákona č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku,

27. nařízení Slovenské národní rady č. 16/1948 Sb. n. SNR, o stíhání a trestání přestupků senáty při policejních trestních soudech podle některých předpisů o cenách a zásobování obyvatelstva,

28. zákon č. 112/1948 Sb., jímž se upravují některé otázky trestního řízení správního v oboru vyživovacím, zásobovacím a cenovém,

29. nařízení Slovenské národní rady č. 21/1948 Sb. n. SNR, o trestání některých přestupků na místě,

30. nařízení Sboru pověřenců č. 94/1949 Sb. SNR, kterým se provádí nařízení Slovenské národní rady o trestání některých přestupků na místě.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1950; provedou jej ministři vnitra, národní bezpečnosti a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Nosek v. r.

Kopřiva v. r.

Kabeš v. r.