(1) Podmínky nároku na důchody a výši důchodů stanoví příslušný ministr zejména podle započitatelné doby, stupně invalidity a souvislosti jejího vzniku s výkonem služby v ozbrojených silách, u zaopatřovacích důchodů i podle počtu rodinných příslušníků, jejich neschopnosti k práci a nezaopatřenosti. Dále stanoví podmínky, jimiž se řídí posuzování nezaopatřenosti a neschopnosti k práci rodinných příslušníků.
(2) Výše důchodů se stanoví v procentech důchodového základu. Důchodový základ tvoří
a) u poddůstojníků z povolání služné,
b) u důstojníků součet funkčního a hodnostního platu,
jež jim naposledy náležely v činné službě.
(3) Důchodový základ nesmí být nižší než průměr služného nebo součtu funkčního a hodnostního platu za poslední tři roky činné služby konané po 31. prosinci 1952. Pro důstojníky základní služby stanoví důchodový základ příslušný ministr.
Příslušný ministr stanoví podmínky, za kterých vzniká nárok na sociální dávky. Dále stanoví podmínky, za nichž se poskytují úrazové dávky, a to i příslušníkům ozbrojených sil neuvedeným v § 2.
(1) Nároky na důchody a pravidelné sociální dávky se promlčují v deseti letech, na příležitostné sociální dávky ve třech letech, v obou případech ode dne vzniku nároku.
(2) Jednotlivé měsíční dávky se promlčují v jednom roce ode dne vzniku nároku.
(1) Sejde-li se odpočivný nebo zaopatřovací důchod podle tohoto zákona se starobním nebo invalidním důchodem podle zákona o národním pojištění, vyplácí se v plné výši a starobní nebo invalidní důchod se krátí podle ustanovení zákona o národním pojištění.
(2) Sejde-li se invalidní důchod podle tohoto zákona s invalidním důchodem podle zákona o národním pojištění nebo zaopatřovací důchod podle tohoto zákona s vdovským nebo sirotčím důchodem podle zákona o národním pojištění, vyplácí se důchody podle tohoto zákona v plné výši. Z národního pojištění se vyplácí jen rozdíl, o který převyšuje důchod z národního pojištění 75 % důchodu podle tohoto zákona. V případě, že 75 % důchodu podle tohoto zákona činí částku stejnou nebo vyšší než důchod podle zákona o národním pojištění, zaniká nárok na důchod z národního pojištění.
(3) Má-li příjemce zaopatřovacího důchodu nárok i na jiné důchody podle tohoto zákona nebo podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, krátí se roční zaopatřovací důchod o polovinu částky přesahující 48.000 Kčs, nejvýše však o polovinu zaopatřovacího důchodu podle tohoto zákona.
(1) Má-li důchodce výdělek, krátí se důchody s výjimkami uvedenými v odstavci 2 o částku, o kterou součet důchodu a výdělku přesahuje důchodový základ, z něhož byl důchod vyměřen, nejvýše však o polovinu výdělku; přitom důchod nesmí být zkrácen o více než o polovinu.
(2) Zaopatřovací důchody krácení nepodléhají. Odpočivné a invalidní důchody nepodléhají krácení, jestliže jejich příjemci
a) dosáhli věku stanoveného pro ukončení branné povinnosti, nebo
(1) Důchody z veřejného pensijního zaopatření, na něž vznikl nárok před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčeny a považují se za důchody podle tohoto zákona; u poživatelů odpočivných platů z řad příslušníků ozbrojených sil podléhajících ministerstvu národní bezpečnosti a z řad příslušníků Sboru vězeňské stráže považují se za důchody podle zákona o národním pojištění.
(2) Nároky na zaopatřovací důchody odvozené z důchodů uvedených v odstavci 1, které vznikly po 31. prosinci 1952, se posuzují podle tohoto zákona; výše těchto zaopatřovacích důchodů se však stanoví podle předpisů platných před účinností tohoto zákona.
Na osoby uvedené v § 2 se napříště nevztahují ustanovení zákona č. 76/1922 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, a zákona č. 153/1923 Sb., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací, vesměs ve znění předpisů je měnících a doplňujících, a ostatní předpisy, které odporují tomuto zákonu.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provedou jej ministři národní obrany, národní bezpečnosti a vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.