§ 1010 občanský zákoník – Spoludržba
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 1010 občanského zákoníku stanoví, že pokud drží věc více osob společně (spoludržba), použijí se na ně přiměřeně pravidla pro držbu a pro společná práva. Pokud například dva lidé společně užívají pozemek, který jim nepatří, ale chovají se k němu jako vlastníci, jsou spoludržiteli. (§ 1010 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Spoludržba
- Judikatura: na § 1010 odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Spoludržba“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Spoludržba se řídí přiměřeně ustanoveními o držbě a o společných právech.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud například dva lidé společně užívají pozemek, který jim nepatří, ale chovají se k němu jako vlastníci, jsou spoludržiteli.
- Na jejich vztah se pak vztahují pravidla pro držbu (např. ochrana držby před rušením) a pro společná práva (např. jak se domluví na správě věci).
- „Přiměřeně“ znamená, že se pravidla použijí s ohledem na specifika spoludržby, tedy že věc drží více osob najednou.
Na co si dát pozor
- Spoludržba není totéž co spoluvlastnictví; spoludržitelé nemusí být vlastníky věci.
- Pravidla pro držbu a společná práva se použijí pouze „přiměřeně“, což znamená, že je třeba zohlednit konkrétní situaci a povahu spoludržby.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1010
Jak soudy aplikují § 1010
Stěžovatelka je toho názoru, že jejich omyl je nutno posuzovat jako omyl v držbě věci a pokud nevlastnili a nedrželi samostatné věci v právním slova smyslu, je nutno jejich vůli fakticky posoudit jako spoludržbu podle § 1010 o. z. Z ústavní stížnosti se dále podává, že podle názoru stěžovatelky původní budova s č. p. X2 existovala a účastníci sporu vůči ní vykonávali společnou držbu jejího vlastnictví, tedy vykonávali držbu spoluvlastnického práva, a to aniž by si této skutečnosti byli vědomi.
V ní zejména namítala, že správní orgány nejsou oprávněny rozhodovat ve věcech žaloby z rušené držby (§ 1003 až § 1010 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), neboť k tomu má pravomoc pouze soud [§ 176 až § 180 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)].
Na straně 33 žalobkyně stručně vymezila žalobní body: a) Správní orgán prvního stupně ani žalovaný nejsou oprávněni rozhodovat ve věcech žaloby z rušené držby (§ 1003 až § 1010 občanského zákoníku), neboť k tomu má pravomoc pouze soud (§ 176 až § 180 o. s. ř.). b) Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť nemá oporu ve skutkovém stavu a je pouze neodůvodněnou fabulí žalovaného o skutkovém stavu a právních normách. c) Rozhodnutí žalovaného je založeno na přímém rozporu s právní úpravou České republiky, přičemž je zřejmé, že žalovaný má …