§ 1666 občanský zákoník – Právo pozůstalého manžela na výživu z pozůstalosti
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 1666 občanského zákoníku upravuje právo pozůstalého manžela (a v určitých případech i matky dítěte zůstavitele) na výživu z pozůstalosti po smrti manžela. Krátkodobá výživa: Pozůstalý manžel má právo na slušnou výživu po dobu šesti týdnů po smrti manžela. (§ 1666 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: manžel, zůstavitel, dítě, dědic
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „Pozůstalý manžel má právo na slušnou výživu z pozůstalosti po dobu šesti týdnů po smrti manžela“
- Odkazuje na: § 1665
- Judikatura: na § 1666 odkazuje 1 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Pozůstalý manžel má právo na slušnou výživu z pozůstalosti po dobu šesti týdnů po smrti manžela. Je-li vdova těhotná, má právo na slušnou výživu až do konce šestého týdne po porodu; totéž právo má i matka zůstavitelova dítěte, která nebyla za zůstavitele provdána.
(2) Byl-li pozůstalému manželu zákonný dědický podíl odepřen nebo zkrácen, má pozůstalý manžel právo na nutné zaopatření až do uzavření nového manželství, pokud se mu takového zaopatření jinak nedostává a pokud není schopen sám se živit; takto však nemůže dostat z pozůstalosti více, než kolik by činila polovina jeho zákonného dědického podílu. Právo na nutné zaopatření však nenáleží manželu, který bez vážných důvodů nesdílel se zůstavitelem rodinnou domácnost, manželu nezpůsobilému být dědicem ani manželu, který se dědictví zřekl nebo je odmítl.
(3) Bylo-li by právem na slušnou výživu podle odstavce 1 zkráceno právo na nutnou výživu podle § 1665, zkrátí se všechna tato práva tak, aby se všem oprávněným dostalo stejně. Nutné zaopatření podle odstavce 2 nelze poskytnout, zkrátilo-li by se tím právo na nutnou výživu podle § 1665.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Krátkodobá výživa: Pozůstalý manžel má právo na slušnou výživu po dobu šesti týdnů po smrti manžela. Pokud je vdova těhotná, toto právo trvá až do konce šestého týdne po porodu. Stejné právo má i matka dítěte zůstavitele, která nebyla za zůstavitele provdána, pokud je těhotná.
- Dlouhodobé zaopatření: Pokud byl pozůstalému manželu odepřen nebo zkrácen jeho zákonný dědický podíl, má právo na nutné zaopatření až do uzavření nového manželství. Toto právo je podmíněno tím, že se mu zaopatření jinak nedostává a není schopen se sám živit. Výše tohoto zaopatření je omezena na maximálně polovinu jeho zákonného dědického podílu.
- Omezení práva na zaopatření: Právo na nutné zaopatření nemá manžel, který bez vážných důvodů nesdílel se zůstavitelem rodinnou domácnost, manžel, který nemůže být dědicem, nebo manžel, který se dědictví zřekl či ho odmítl.
- Vztah k jiným právům: Pokud by právo na slušnou výživu podle odstavce 1 zkrátilo právo na nutnou výživu podle § 1665, všechna tato práva se zkrátí tak, aby se všem oprávněným dostalo stejně. Nutné zaopatření podle odstavce 2 nelze poskytnout, pokud by tím bylo zkráceno právo na nutnou výživu podle § 1665.
Na co si dát pozor
- Právo na nutné zaopatření není automatické a je vázáno na splnění určitých podmínek, jako je neschopnost se sám živit a nedostatek jiného zaopatření.
- Existují situace, kdy pozůstalý manžel právo na nutné zaopatření nemá, například pokud nesdílel domácnost se zůstavitelem bez vážných důvodů.
- Výše zaopatření je omezena a nesmí přesáhnout polovinu zákonného dědického podílu.
- Práva na výživu a zaopatření se mohou vzájemně ovlivňovat a být zkrácena, pokud by došlo ke zkrácení práva na nutnou výživu podle § 1665.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1666
Jak soudy aplikují § 1666
Z důvodové zprávy a citované judikatury a literatury lze dovodit, že v zákonné posloupnosti jde o nejomezenější rozsah výživného, které dárce může po obdarovaném požadovat, tedy nižší, než v případě stejné životní úrovně (§ 915 o. z.), výživy přiměřené (§ 760, § 920 o. z.), slušné (§ 1666 o. z.), a z hlediska rozsahu se tak vztahuje na nutné potřeby dárce (resp. osoby na jeho výživu odkázané).