§ 1695 občanský zákoník – Dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 1695 občanského zákoníku stanoví, že pokud zůstavitel nezanechal závěť nebo jiné pořízení pro případ smrti, mohou se dědici před soudem libovolně dohodnout na rozdělení celé pozůstalosti. Pokud není žádná závěť ani jiný dokument určující, jak se má pozůstalost rozdělit, mají dědici plnou svobodu se dohodnout na jakémkoli rozdělení. (§ 1695 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: zůstavitel, soud, dědic
- Judikatura: na § 1695 odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Nepořídil-li zůstavitel pro případ smrti, mohou se dědici před soudem dohodnout o rozdělení pozůstalosti jakkoli.
(2) Nepořídil-li zůstavitel o některé části pozůstalosti nebo nepřikázal-li, jak má být pozůstalost nebo její část rozdělena, nebo není-li rozdělení pozůstalosti podle zůstavitelovy vůle vůbec možné, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud není žádná závěť ani jiný dokument určující, jak se má pozůstalost rozdělit, mají dědici plnou svobodu se dohodnout na jakémkoli rozdělení.
- Tato volnost dohody platí i v případě, že zůstavitel pořídil jen o části pozůstalosti, nebo pokud jeho vůle ohledně rozdělení není proveditelná.
- Dohoda o rozdělení pozůstalosti se uzavírá před soudem v rámci dědického řízení.
- Dědici se mohou dohodnout na rozdělení i v situaci, kdy zůstavitel neurčil, jak má být pozůstalost rozdělena, nebo když není možné rozdělit pozůstalost podle jeho vůle.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1695
Jak soudy aplikují § 1695
… ze svého jmění, aniž výslovně přikázal, že pozůstalost musí být rozdělena, jak nařídil, nebo že povolaný dědic může přijmout jen, co mu bylo přiděleno, popř., že určitá věc má zůstat ve spoluvlastnictví dědiců, hledí se na jeho projev vůle jako na přání bez právní závaznosti (§ 1694 odst. 2 o. z.). Podle ustanovení § 1695 odst. 1 o. z. nepořídil-li zůstavitel pro případ smrti, mohou se dědici před soudem dohodnout o rozdělení pozůstalosti jakkoli.