§ 1696 OZ – Soud dohodu dědiců o rozdělení schválí
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 1696 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 1696 občanského zákoníku stanoví podmínky, za nichž soud schválí dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, a co se stane, pokud dohodu neschválí.
§ 1696
(1) Soud dohodu dědiců o rozdělení schválí, neodporuje-li vůli zůstavitele a v jejích mezích ani zájmům osoby pod zvláštní ochranou. Neschválí-li soud dohodu, potvrdí dědicům nabytí dědictví podle výše jejich dědických podílů.
(2) K platnosti dohody o rozdělení pozůstalosti se vyžaduje, aby v důsledku jejího uzavření byla rozdělena celá známá pozůstalost. Dohodou lze zřídit i věcné břemeno nebo zástavní či jiné věcné právo, i když o něm zůstavitel nepořídil.
Paragraf 1696 občanského zákoníku stanoví podmínky, za nichž soud schválí dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, a co se stane, pokud dohodu neschválí.
Co to znamená v praxi
Soud schválí dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, pokud tato dohoda neodporuje vůli zůstavitele a zároveň nepoškozuje zájmy osoby pod zvláštní ochranou.
Pokud soud dohodu neschválí, potvrdí dědicům nabytí dědictví podle výše jejich dědických podílů, což znamená, že dědicové získají podíly na pozůstalosti v poměru, jaký vyplývá ze zákona nebo závěti.
Dohoda o rozdělení pozůstalosti musí zahrnovat celou známou pozůstalost, aby byla platná.
V rámci dohody o rozdělení pozůstalosti lze zřídit i věcná práva (např. věcné břemeno, zástavní právo), i když o nich zůstavitel ve své vůli nepořídil.
Na co si dát pozor
Dohoda o rozdělení pozůstalosti musí být v souladu s vůlí zůstavitele a nesmí poškozovat zájmy osoby pod zvláštní ochranou.
Je nutné, aby dohoda zahrnovala veškerou známou pozůstalost, jinak by nemusela být platná.