Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 2415 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 2415 občanského zákoníku definuje smlouvu o skladování jako dohodu, kdy se skladovatel zavazuje uložit a opatrovat věc a ukladatel se zavazuje zaplatit za to skladné.
§ 2415 Skladování
(1) Smlouvou o skladování se skladovatel zavazuje převzít věc tak, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to skladné.
(2) Je-li opatrování věci předmětem podnikání skladovatele, má se za to, že strany uzavřely smlouvu o skladování.
Paragraf 2415 občanského zákoníku definuje smlouvu o skladování jako dohodu, kdy se skladovatel zavazuje uložit a opatrovat věc a ukladatel se zavazuje zaplatit za to skladné.
Co to znamená v praxi
Smlouva o skladování vzniká, když se jedna strana (skladovatel) zaváže převzít a opatrovat věc a druhá strana (ukladatel) se zaváže za tuto službu zaplatit.
Pokud je opatrování věci hlavní činností (předmětem podnikání) skladovatele, automaticky se předpokládá, že jde o smlouvu o skladování, i když to strany výslovně nenazvou.
Skladovatel má povinnost věc nejen uložit, ale i o ni pečovat (opatrovat).
Ukladatel má povinnost zaplatit sjednanou odměnu (skladné).
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat, zda je opatrování věci předmětem podnikání skladovatele, protože to ovlivňuje automatické posouzení smlouvy jako smlouvy o skladování.
Smlouva o skladování vyžaduje vzájemné závazky – převzetí a opatrování věci na jedné straně a zaplacení skladného na straně druhé.