Vládní vyhláška o plánovitém řízení národního hospodářství

(1) Podniky používají zisku

- především k odvodům do státního rozpočtu (rozpočtu řídícího národního výboru), popř. oborovému ředitelství;

- k úhradě pojistného nemocenského pojištění, dávek a poplatků, úroků, rozdílu placených a přijatých pokut a penále (aktivní rozdíl se připočítává) a ostatních neproduktivních výdajů podle předpisů o účetnictví;

- na splácení úvěrů;

- k tvorbě a doplňování fondů podle dosavadních předpisů;

- k financování nejmenovité výstavby ve výši určené finančním plánem;

- k jiným účelům, určeným ministerstvem financí v dohodě se Státní plánovací komisí.

(2) Oborové ředitelství si vytváří z odvodů ze zisku a z odpisů podřízených podniků centralizované prostředky, jichž používá

- především k odvodům do státního rozpočtu,

- k tvorbě a doplňování oborového fondu technického rozvoje,

- k financování své činnosti a přidružených útvarů, pokud nejsou kryty vlastními příjmy,

- k jiným účelům určeným ministerstvem financí v dohodě se Státní plánovací komisí.

(1) Pro hospodaření s celkovým mzdovým fondem (včetně prémií) a s ostatními osobními výdaji platí mzdové předpisy.

(2) Pro financování oběžných prostředků platí ustanovení § 42.

(3) Pro financování technického rozvoje platí ustanovení § 43 a 52.

(4) Zůstatky finančních prostředků podniků a výrobních hospodářských jednotek se koncem roku převádějí do roku následujícího.

(5) Ustanovení o cenách (§ 57), o úvěru a úroku (§ 61 a 62), o hodnocení výsledků (§ 63) a o ekonomických nástrojích k zajišťování oblastní proporcionality (§ 55 s výjimkou dodatkových odvodů) platí obdobně.

(1) Investiční výstavba se provádí jako jmenovitá nebo nejmenovitá, z níž se samostatně vyčleňují drobné podnikové a místní investice.

(2) Jmenovitá výstavba se financuje ze státního rozpočtu, nejmenovitá výstavba ze zdrojů určených finančním plánem, popř. z doplňkových zdrojů určených na financování drobných podnikových a místních investic.

(3) Projektová dokumentace a tzv. jiné investice se financují obdobně jako příslušná investiční výstavba.

(4) Ustanovení § 36 odst. 2 platí obdobně.

Ustanovení části páté a části šesté této vyhlášky platí v přiměřeném rozsahu, tj. pokud vzhledem k předchozím ustanovením přicházejí pro tyto organizace a výrobní hospodářské jednotky v úvahu.

Každý národní výbor sestavuje svůj rozpočet a hospodaří podle něho. Aktivním plněním úkolů zahrnutých v rozpočtu zabezpečují národní výbory úkoly dlouhodobého i prováděcího hospodářského plánu.

(1) Rozpočty národních výborů obsahují

a) příjmy a výdaje národních výborů (jejich orgánů) a jimi řízených rozpočtových organizací,

b) finanční vztahy hospodářských organizací řízených národními výbory,

c) příspěvky určené příspěvkovým organizacím,

d) popřípadě též finanční vztahy jiných organizací.

(2) Hospodářské a rozpočtové organizace hospodaří samostatně podle svých finančních plánů a rozpočtů. Jejich povinnosti a jejich vztahy k národnímu výboru určuje podle platných předpisů národní výbor, který je řídí (řídící národní výbor).

(3) Příspěvkové organizace hospodaří samostatně podle svých rozpočtů, které nejsou součástí rozpočtu národního výboru. K plnění jejich úkolů může jim národní výbor poskytnout příspěvek podle zvláštních předpisů.

(1) Národní výbory zabezpečují plnění svých úkolů, obsažených v rozpočtu, vlastními příjmy a dotací z vyššího (ústředního) rozpočtu.

(2) Druhy vlastních příjmů národních výborů (tj. příjmů, popř. zdrojů, s nimiž mohou disponovat) stanoví vláda dlouhodobým plánem.

(3) Národním výborům může být vládou nebo národním výborem vyššího stupně určen odvod do vyššího (popř. ústředního) rozpočtu.

(4) Vláda stanoví krajským národním výborům (a tyto pak rozpisem okresním národním výborům) podíl z odpisů na financování oborových investic a podíl z odpisů pro fondy obnovy, a to nejméně na tři roky.

(5) Národní výbory se po skončení roku podílejí na přebytcích svého hospodaření, dosažených v souladu se zájmy společnosti, a to podle zásad stanovených vládou a národním výborem vyššího stupně.

(6) Národní výbory mohou sdružovat své finanční a hmotné prostředky s prostředky jiných národních výborů a organizací k výstavbě nebo provozu zařízení, která budou sloužit občanům v jejich obvodě.

(1) Návrhy svých rozpočtů sestavují národní výbory tak, aby plně využily všech zdrojů vlastních příjmů a co nejhospodárněji a nejefektivněji zaměřily finanční prostředky na úkoly, jejichž provedení má být rozpočtem zajištěno.

(2) Národní výbory sestavují návrhy svých rozpočtů v souladu se závaznými úkoly a závaznými limity stanovenými v dlouhodobém a prováděcím plánu rozvoje národního hospodářství. Tyto úkoly rozpracují národní výbory pro jimi řízené organizace a pro národní výbory nižšího stupně. Pro vypracování návrhů rozpočtů místních a městských národních výborů určí okresní národní výbor pouze základní, jednoduché ukazatele.

(3) Národní výbory zajistí, aby jejich rozpočty byly projednány s občany.

(1) Národní výbory předloží návrhy rozpočtu národnímu výboru vyššího stupně. Krajské národní výbory předloží návrhy rozpočtů kraje vládě a příslušným ústředním orgánům. Krajské národní výbory na Slovensku předkládají návrhy svých rozpočtů též Slovenské národní radě a jejím orgánům.

(2) Návrhy rozpočtů jednotlivých kapitol projednají příslušné ústřední orgány; své stanovisko k nim sdělí radám krajských národních výborů, vládě (popř. též Slovenské národní radě), ministerstvu financí a Státní plánovací komisi. Návrhy rozpočtů krajských národních výborů na Slovensku projednají též orgány Slovenské národní rady; pověřenectvo Slovenské národní rady pro finance vypracuje vlastní návrh rozpočtu jednotlivých krajů na Slovensku, který po projednání s orgány Slovenské národní rady předloží ministerstvu financí.

(3) Celkový návrh rozpočtů národních výborů vypracuje ministerstvo financí a projedná jej s krajskými národními výbory, Státní plánovací komisí, příslušnými ústředními orgány a pověřenectvem Slovenské národní rady pro finance. Návrh rozpočtů národních výborů předloží ministr financí vládě jako součást návrhu státního rozpočtu.

(4) Po schválení státního rozpočtu Národním shromážděním provedou národní výbory případné úpravy svých rozpočtů a předloží je ke schválení plénu národního výboru.

(5) Krajské národní výbory předloží ministerstvu financí, Státní plánovací komisi a příslušným ústředním orgánům přehled o rozpisu některých vybraných údajů svých schválených rozpočtů v rozsahu stanoveném ministerstvem financí. Krajské národní výbory na Slovensku předloží tyto ukazatele též orgánům Slovenské národní rady. Národní výbory nižšího stupně předloží ukazatele svých schválených rozpočtů národnímu výboru vyššího stupně v rozsahu jím určeném.

(1) Všechny orgány národních výborů odpovídají podle své působnosti za hospodárné a efektivní plnění rozpočtu a za jeho pravidelnou kontrolu.

(2) Národní výbory hospodaří podle svých schválených rozpočtů, vypracovaných v rozsahu určeném rozpočtovou skladbou. Vytvářejí si ve svých rozpočtech rezervu, a to v potřebném a ekonomicky zdůvodněném rozsahu (rozpočtová rezerva).

(3) Národní výbory provádějí ve vlastní pravomoci potřebné změny rozpočtu, pokud si rozhodnutí o změně nevyhradil vyšší orgán.

(1) Národní výbor vyššího stupně může poskytnout z rozpočtu nebo z fondu rezerv a rozvoje (§ 79 a 80) přechodnou výpomoc národním výborům nižšího stupně. Krajským národním výborům může poskytnout přechodnou výpomoc ministerstvo financí.

(2) K zabezpečení účelných a rentabilních potřeb nadplánového rozvoje hospodářství, který nelze zajistit z prostředků fondu rezerv a rozvoje, může být poskytnut úvěr. Poskytnutý úvěr uhradí národní výbor ze svých prostředků.

(1) Národní výbory všech stupňů vytvářejí fond rezerv a rozvoje, jehož zdroje jsou:

a) část základního odvodu z hrubého důchodu nebo ze zisku podřízených organizací, o kterou zvýšil příslušný národní výbor částku základního odvodu, stanovenou mu vládou, popř. národním výborem vyššího stupně;

b) podíl na odvodu z přírůstku hrubého důchodu nebo zisku hospodářských organizací řízených národními výbory ve výši stanovené v dlouhodobém plánu vládou, popř. národním výborem vyššího stupně;

c) příjmy rozpočtových organizací (včetně nerozpočtovaných příjmů), odvody zvláštních rozpočtových organizací, odvody hospodářských organizací, u nichž není uplatněna hmotná zainteresovanost na hrubém důchodu nebo zisku, a daňové příjmy získané národními výbory nad objemy stanovené v ročním rozpočtu a ponechané národním výborům podle zvláštních předpisů;

d) úspory dosažené zhospodárněním neinvestičních výdajů rozpočtových organizací, ponechané národním výborům podle zvláštních předpisů;

e) příspěvky z fondu rezerv a rozvoje jiného národního výboru, popř. prostředky poskytnuté ústředním orgánem pro fond rezerv a rozvoje;

f) přijaté pokuty, jakož i úroky z půjček a jiné obdobné platby od podřízených podniků a od národních výborů nižšího stupně;

g) jiné zdroje stanovené zvláštními předpisy a zdroje stanovené vládou nebo orgánem jí zmocněným.

(2) Zdroje fondu rezerv a rozvoje místních a městských národních výborů tvoří celé přebytky hospodaření.

(3) Kromě fondu rezerv a rozvoje vytvářejí krajské, popř. okresní a městské národní výbory též fond oborové výstavby (§ 51).

(1) Prostředků fondu rezerv a rozvoje používají národní výbory k těmto účelům:

a) k poskytování účelových dotací hospodářským organizacím řízeným národním výborem a k financování úkolů technického rozvoje;

b) k finančnímu krytí místních potřeb;

c) k poskytování nenávratných příspěvků národním výborům a návratných půjček do fondu rezerv a rozvoje jiných národních výborů;

d) k úhradě výdajů spojených s uložením mimořádných úkolů a k poskytování dotací na výrobky, výkony a služby;

e) na mimořádné odměny funkcionářům a pracovníkům národních výborů a rozpočtových organizací řízených národními výbory podle zvláštních předpisů;

f) k financování zvelebovacích akcí a k úhradě jiných drobných a místních investic, generálních oprav a údržby;

g) k financování spoluúčasti na některých podnikových investicích.

(2) K jiným účelům, zejména ke zvyšování plánovaného mzdového fondu a plánovaných odměn funkcionářů národních výborů, nelze prostředků fondu rezerv a rozvoje použít. Prostředků fondu rezerv a rozvoje nesmí být použito k zakrývání nepříznivých výsledků hospodaření hospodářských organizací řízených národními výbory, k oslabování ekonomických nástrojů řízení (zejména k porušování vývoje mzdových proporcí) a ke změkčování jejich finančních plánů.

(3) Zůstatky prostředků fondu rezerv a rozvoje i fondu oborové výstavby se koncem roku převádějí do roku následujícího.

(1) Ve směrnici pro vypracování dlouhodobého státního plánu rozvoje národního hospodářství se ústředním orgánům mohou stanovit současně se stanovením odvodů z hrubého důchodu nebo zisku též objemy finančních rezerv, které ústřední orgány používají pro ekonomické vyrovnání nepříznivých hospodářských důsledků změn plánů a rozšíření závazných úkolů a pro zajišťování hospodářské stability. Takto stanovené objemy rezerv se zvyšují o částku, o kterou na návrh ústředního orgánu vláda stanoví (§ 46 odst. 4) pro výrobní hospodářské jednotky vyšší povinnost odvodu z hrubého důchodu nebo ze zisku, než jaká byla ve směrnici uvažována. Ministerstvo zahraničního obchodu používá finanční rezervy též na vyrovnání konjunkturních výkyvů cen a jiných nepředvídaných poruch ve finančním hospodaření podniků zahraničního obchodu.

(2) Oborová ředitelství, popř. řídící národní výbory, mohou při stanovení odvodů z hrubého důchodu nebo ze zisku hospodářských organizací tvořit rezervy. Tyto rezervy mají povahu centralizovaných zdrojů, popř. rezervního fondu oborového ředitelství; u národních výborů jsou součástí fondu rezerv a rozvoje.

(3) Kromě rezerv uvedených v odstavcích 1 a 2 vytvářejí orgány hospodářského řízení a socialistické organizace pro zajištění hospodářské stability přiměřené rezervy hmotné, kapacitní nebo devizové apod.

(1) Právo disponovat ústředními rezervami ve státním plánu rozvoje národního hospodářství, ve státním rozpočtu a v úvěrovém plánu má vláda, která může v určitém rozsahu pověřit dispozicí předsedu Státní plánovací komise, ministra financí, předsedu Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky, generálního ředitele Státní banky československé, ministra zahraničního obchodu, popř. vedoucí jiných ústředních orgánů nebo slovenských národních orgánů. Přitom vláda zároveň stanoví pravidla pro hospodaření s těmito rezervami.

(2) Právo disponovat s rezervami v hospodářských plánech národních výborů a v hospodářských plánech socialistických organizací má vždy vytvářející orgán nebo organizace. Účelové rezervy mohou být použity jen k určenému účelu.

(3) Rezervy (základních) mzdových fondů, které si při rozpisu ročního plánu ponechaly orgány a organizace používající hmotné zainteresovanosti na zisku, mohou být použity buď k dodatečnému rozpisu nebo mohou být vázány, např. ke krytí překročení základního mzdového fondu. Dodatečným rozpisem rezervy základního mzdového fondu se mění původně rozepsaný plán podřízených organizací.

(4) Pokud by se rozpouštěním rezervy měnily závazné úkoly nebo závazné limity plánu, je nutno postupovat podle § 23.

(1) Základem vztahů mezi dodavateli a odběrateli je volný výběr tuzemského dodavatele a odběratele a vzájemná dohoda o dodávkách. Dodavatelské organizace nesmějí omezovat odběratele ve volném výběru dodavatelů rajonizací odbytu nebo jinými podobnými formami.

(2) Základní metodou zjišťování potřeb národního hospodářství je průzkum a rozbor trhu prováděný dodavatelskými a odběratelskými organizacemi bez předběžného nahlašování požadavků.

(3) Objednací (předkládací) lhůty jsou obecně závazné pouze u výrobků, jejichž výroba a rozdělení jsou závazně stanoveny státním plánem. Objednací lhůty u ostatní produkce mají pouze informativní charakter. Výjimky z ustanovení tohoto odstavce může povolit Státní plánovací komise.

(1) Organizace mohou uzavírat zájmové a účelové smlouvy v případech, kdy je účelné řešit otázky společné více výrobním hospodářským jednotkám soustředěním některých činností, např. provádění výzkumu a vývoje, odbytu, zásobování nebo některých dílčích činností s tím spojených, soustřeďování drobných dovozů a jejich rozdělování, obhospodařování zásob vývozního zboží, získávání technickoekonomických informací, sdružování prostředků na společnou výstavbu, rozdělování dovezených výrobků apod. Nadřízené orgány nesmí uzavírání těchto smluv nařizovat.

(2) Účelem smlouvy je zpravidla pověření jedné ze zúčastněných organizací výkonem dané činnosti za ostatní zúčastněné organizace.

(3) Ve smlouvě se stanoví zejména: činnost, která je předmětem dohody, způsob jejího provádění, práva a povinnosti zúčastněných stran, úhrada nákladů spojených s výkonem dohodnuté činnosti a důsledky, zejména majetkové, při porušení povinností vyplývajících ze smlouvy.

(4) Pro uzavírání zájmových a účelových smluv se nepoužije ustanovení § 153 odst. 2 a 3 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb.

(1) Investoři mohou podle § 84 sdružovat své prostředky na výstavbu a vybavení objektů pro výrobu a rozvod páry, elektrické energie, plynu, vody, dále na výstavbu objektů čistíren odpadních vod, skladového hospodářství, komunikací, správních a administrativních budov, školních, kulturních, tělovýchovných, rekreačních, turistických, zdravotních a sociálních zařízení apod. Ve smlouvě určí též hlavního investora, podíly při financování společné výstavby, jakož i právo a povinnosti při výstavbě, správě majetku a budoucím provozu společného zařízení.

(2) Zdroje na financování společné výstavby zajišťují ve svém finančním plánu jednotliví spoluinvestoři ve výši a termínech dohodnutých s hlavním investorem, a to:

a) hospodářské organizace a oborová ředitelství v příslušných podnikových nebo oborových fondech, nebo ve zdrojích na nejmenovitou výstavbu;

b) rozpočtové organizace ve svém rozpočtu; rozpočtové organizace se mohou dohodnout, že prostředky si nebudou mezi sebou převádět a že je bude mít ve svém plánu pouze hlavní investor.

(3) Hlavní investor uvede ve svém plánu jako zdroj financování též prostředky zajišťované pro společnou výstavbu spoluinvestory.

(4) Dojde-li ke smlouvě o společné výstavbě v průběhu roku, zajistí investoři svou podílovou účast v plánu hlavního investora přesunem podílu jednak z hmotného a jednak i z finančního plánu investiční výstavby ve prospěch hlavního investora.

V případech, kdy se objem určité produkce závazně ukládá a rozděluje státním plánem, může Státní plánovací komise v dohodě s příslušnými ústředními orgány pověřit výkonem činností s tím spojených (soustřeďování, projednávání a zpracování podkladů, bilancování, příprava a projednání návrhů rozdělení, propojení dodavatelsko-odběratelských vztahů atd.) některý ústřední orgán, zpravidla ten, v jehož působnosti se převážná část produkce vyrábí.

(1) V rámci plánu dovozu může Státní plánovací komise pověřit jednotlivé ústřední orgány rozdělováním závazně plánem stanovených dovozních kvót na tu produkci, která svým charakterem spadá do odvětví řízeného pověřeným ústředním orgánem, a to v těch případech, kdy není účelné, aby již přímo ve státním plánu byly dovozní kvóty rozděleny na odběratelské ústřední orgány.

(2) Dodavatelské ústřední orgány jsou povinny zajišťovat případné další doplňkové dovozy, vyplývající z neočekávaných poruch v dodávkách tuzemské výroby, ze svých vlastních dovozních kvót, a to i v těch případech, kdy limit na běžný doplňkový dovoz je odběratelskému ústřednímu orgánu stanoven přímo státním plánem.

(3) Návrhy na konkrétní strukturu dovozu uskutečňovaného v rámci plánem stanovených dovozních limitů se předkládají před schválením k odbornému posouzení (expertize) hlavnímu výrobci v daném oboru, který se k návrhu vyjadřuje z hlediska technického a možnosti zaměnitelnosti výrobou tuzemskou. Na základě posouzení expertního vyjádření a návrhu odběratelského orgánu učiní konečné rozhodnutí o realizaci navrhovaného dovozu ten orgán, který dovozní limit stanovil.

(4) Nomenklaturu produkce, na kterou se vztahuje v případě dovozu povinnost předkládání k odborné expertize, stanoví Státní plánovací komise v dohodě s příslušnými odvětvovými ústředními orgány, které zároveň určují výrobní hospodářské jednotky (podniky) pověřené prováděním odborné dovozní expertizy.

(5) Povinnost předkládat návrhy dovozu k odborné expertize se nevztahuje na dovozy uskutečňované za devizy, získané buď za překročení vývozních úkolů, zakoupené za tuzemskou měnu nebo získané z devizových úvěrů v Obchodní bance, a dále na dovozy spotřebního zboží, uskutečňované organizacemi vnitřního obchodu. Organizace vnitřního obchodu však jsou povinny informovat v dostatečném předstihu tuzemské výrobce o zamýšleném dovozu.

(1) Na úseku plánu rozvoje vědy a techniky se uplatňuje gesce v těch případech, kde vzniká nezbytná potřeba koordinace při zabezpečování závazných úkolů státního plánu badatelského výzkumu a výzkumných a vývojových prací. Výkonem gesce tohoto druhu jsou zpravidla pověřována koordinační a hlavní pracoviště výzkumných a vývojových prací, určená Státní komisí pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky, popř. hlavní pracoviště badatelského výzkumu, určená Československou akademií věd.

(2) Potřeba případné další koordinace badatelských, výzkumných a vývojových úkolů, které nejsou závazně uloženy státním plánem rozvoje vědy a techniky, se řeší formou dobrovolných zájmových a účelových smluv mezi výrobními hospodářskými jednotkami, popřípadě i smlouvami mezi Státní komisí pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky a výrobními hospodářskými jednotkami ve smyslu § 84 této vyhlášky. Touto koordinací jsou zpravidla pověřována vedoucí pracoviště vědeckotechnického rozvoje.

Gesce je možno uplatňovat v zásadě jen na úrovni ústředních orgánů.

Ústřední orgány, slovenské národní orgány, národní výbory, oborová ředitelství a další státní socialistické organizace jsou povinny vytvářet podmínky a zajišťovat aktivní účast pracujících na řízení národního hospodářství, zejména ve spolupráci s Revolučním odborovým hnutím. Přitom vycházejí především z ustanovení zákoníku práce, z usnesení IV. všeodborového sjezdu o závodních výborech základních organizací Revolučního odborového hnutí se změnami a doplňky provedenými usnesením celostátní všeodborové konference v květnu 1965 a ze směrnic vydaných Ústřední radou odborů.

Hospodářské organizace a národní výbory se mohou přímo podílet svými prostředky na investiční výstavbě školských a zdravotnických objektů a na vybavení škol a zdravotnických objektů zařízením a pomůckami. Pomoc školám a školským a zdravotnickým zařízením lze uskutečnit buď poskytnutím finančních prostředků z příslušných fondů nebo přímým převodem hmotných základních a oběžných prostředků anebo pracovní výpomocí. Tím nejsou dotčeny jejich povinnosti podle § 9 zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči.

(1) Výjimky z této vyhlášky může povolit vláda, která též může stanovit zvláštní způsob plánovitého řízení pro některá odvětví národního hospodářství nebo obory.

(2) Výjimky z ustanovení části čtvrté může povolit Státní plánovací komise v dohodě s ministerstvem financí.

(3) Pro organizace a výrobní hospodářské jednotky, které se souhlasem Státní plánovací komise provádějí experimenty za účelem dalšího zdokonalování plánovitého řízení, může na dobu provádění experimentu povolit výjimky z této vyhlášky Státní plánovací komise v dohodě s ministerstvem financí.

Způsob plánování, financování a přizpůsobování ekonomických nástrojů a hmotné zainteresovanosti pro oblast obrany a bezpečnosti upravují zvláštní předpisy.

(1) Zrušují se:

1. vládní vyhláška č. 134/1958 Ú. l., o opatřeních ke zvýšení osobní hmotné zainteresovanosti pracujících;

2. vládní vyhláška č. 78/1960 Sb., o rozpočtovém řádu národních výborů;

3. vyhláška č. 63/1958 Ú. l., o vlastních oběžných prostředcích hospodářských organizací státního socialistického sektoru;

4. § 16 odst. 2 vyhlášky vlády Československé socialistické republiky a Ústřední rady odborů č. 42/1964 Sb., o závodním stravování;

5. pokyny Státní plánovací komise pro zavádění a provádění gescí (č. j. 152 542/1959);

6. pokyny Státní plánovací komise upravující postup při účelném omezování dovozu surovin a materiálů (č. j. 121 401/64-SM/4);

7. zásady pro bilancování decentralizovaně (podnikově) plánovaných strojírenských výrobků a výkonů, publikované v metodických pokynech Státní plánovací komise pro plán rozvoje národního hospodářství ČSSR na rok 1962 (č. j. 173 050/1961-č. 5/3);

8. zásady pro zajištění péče o hospodárnost nároků na dopravu, vydané Státní plánovací komisí (č. j. 163 506/60-SM/13);

9. směrnice Státní plánovací komise pro plánování a provádění materiálně technického zásobování výzkumných ústavů, vědeckých pracovišť vysokých škol, vědeckých akademií a výzkumných a vývojových středisek podniků (č. j. 152 264/62-SM/4).

(2) Pro výrobní hospodářské jednotky a hospodářské organizace s hmotnou zainteresovaností podle části třetí této vyhlášky neplatí:

1. vládní vyhláška č. 154/1960 Sb., o podnikových fondech pracujících;

2. vyhláška č. 123/1960 Sb., o finančních zdrojích některých hospodářských organizací státního socialistického sektoru a o úhradě jejich ztrát;

3. vyhláška č. 152/1960 Sb., o finančních zdrojích hospodářských organizací řízených národními výbory a o úhradě jejich ztrát;

4. vyhláška č. 78/1961 Sb., o změně úpravy finančního hospodaření některých hospodářských organizací;

a předpisy vydané k jejich provedení.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1966.

Inž. Černík v. r.