Stručně: Paragraf 16b zákona o krmivech stanovuje, že Ústav je kontaktním místem pro systém rychlého varování v oblasti krmiv a musí mít připravené plány pro řešení situací, kdy krmivo není bezpečné. Dále ukládá Ústavu povinnost neprodleně hlásit nebezpečná krmiva Národnímu kontaktnímu místu.
§ 16b Systém rychlého varování
(1) Ústav je kontaktním místem pro systém rychlého varování, přičemž pro tento účel zpracovává pohotovostní operační plány, v nichž stanoví opatření pro případ zjištění, že produkt ke krmení není bezpečný a představuje přímé nebo nepřímé riziko pro lidské zdraví, určí pravomoci, odpovědnost a způsoby předávání informací v rámci ústavu.
(2) Výskyt produktu ke krmení, který nemůže být podle předpisu Evropské unie3c) považován za bezpečný, je ústav povinen oznámit neprodleně Národnímu kontaktnímu místu12c).
Paragraf 16b zákona o krmivech stanovuje, že Ústav je kontaktním místem pro systém rychlého varování v oblasti krmiv a musí mít připravené plány pro řešení situací, kdy krmivo není bezpečné. Dále ukládá Ústavu povinnost neprodleně hlásit nebezpečná krmiva Národnímu kontaktnímu místu.
Co to znamená v praxi
Ústav (pravděpodobně Státní veterinární správa nebo jiná relevantní instituce) musí mít připravené postupy a plány pro rychlou reakci v případě, že se zjistí, že nějaké krmivo není bezpečné pro zvířata nebo může nepřímo ohrozit lidské zdraví.
Tyto plány musí jasně definovat, kdo za co odpovídá a jak se budou předávat informace uvnitř Ústavu.
Pokud Ústav zjistí, že krmivo nesplňuje bezpečnostní normy Evropské unie, musí tuto informaci okamžitě předat Národnímu kontaktnímu místu.
Cílem je zajistit rychlou výměnu informací a minimalizovat rizika spojená s nebezpečnými krmivy.