Devisový zákon

Cizince odsouzeného pro těžký důchodkový přestupek podle tohoto zákona může soud z území Československé republiky vypověděti.

(1) Bylo-li živnosti, jiného povolání nebo podniku zneužito ke spáchání těžkého důchodkového přestupku podle tohoto zákona, nebo byly-li spácháním takového trestného činu hrubě porušeny povinnosti, které ze živnosti, povolání nebo podniku vyplývají, a je-li odůvodněna obava, že bude i nadále živnosti, povolání nebo podniku zneužíváno, nebo že budou porušovány povinnosti z nich plynoucí, může soud v rozsudku vysloviti přípustnost odnětí živnostenského oprávnění nebo, jde-li o živnost reální, o jiné povolání nebo podnik, přípustnost zákazu je vykonávati nebo dále provozovati. To platí i tehdy, dopustil-li se trestného činu zaměstnanec, zmocněnec, zástupce nebo jiný orgán osoby, o jejíž živnost, povolání nebo podnik jde, leč by tato osoba prokázala, že hrubé porušení povinností, které ze živnosti, povolání nebo podniku vyplývají, nezavinila opominutím péče řádného hospodáře.

(2) Na základě takového rozsudku (odstavec 1) přísluší okresnímu národnímu výboru rozhodnouti o tom, má-li býti živnostenské oprávnění odňato nebo zakázáno vykonávati živnost, jiné povolání nebo podnik. Okresní národní výbor při tom určí dobu do deseti let, po jejímž uplynutí toto opatření zaniká, nebo, byla-li vyslovena ztráta živnostenského oprávnění, přestává pro dotčenou osobu překážka takového oprávnění opět nabýti. Okresní národní výbor může opatření zrušiti též před uplynutím určené lhůty, pominula-li jeho potřeba.

Fysické i právnické osoby ručí za pokuty a útraty trestního řízení, které byly jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům uloženy pro těžký důchodkový přestupek podle tohoto zákona, spáchaný při vykonávání tohoto zastupitelského poměru (§ 42). Z ručení jsou však vyňaty nesvéprávné fysické osoby, pokud jde o trestné činy jejich zákonných nebo úředně zřízených zástupců, a svéprávné fysické a právnické osoby, jež prokáží, že jejich zmocněnec jednal bez jejich vědomí. Výkon náhradního trestu na svobodě vylučuje uplatňovati ručení.

(1) Těžké důchodkové přestupky se promlčují po pěti letech a prosté důchodkové přestupky po jednom roce po spáchání činu.

(2) U trestných činů, spáchaných přesunem hodnot do ciziny nebo nesplněním povinnosti odvodové, nepočíná se promlčecí lhůta, pokud má vinník předmět činu nebo jeho hodnotu ve svém majetku.

(1) Pro stíhání a trestání činů trestných podle tohoto zákona platí předpisy trestního důchodkového práva, pokud není v tomto zákoně odchylných ustanovení.

(2) Trestati činy trestné podle § 33 přísluší:

a) okresním finančním ředitelstvím, jde-li o prosté důchodkové přestupky,

b) trestním soudům důchodkovým, jde-li o těžké důchodkové přestupky.

(3) Soudy a úřady rozhodující o trestných činech podle tohoto zákona hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

(4) Pro obor trestných činů podle tohoto zákona neplatí předpisy o nároku udavačů na podíl ze zaplacených peněžitých pokut. Za oznámení těchto trestných činů může však býti poskytnuta z vybraných pokut přiměřená odměna podle volného uvážení úřadu.

(5) O dozoru na zachovávání tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných, jakož i pro vyhledávání skutkové podstaty činů trestných podle tohoto zákona platí obdobně ustanovení §§ 13 až 20 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb., s obmezením, že oprávnění § 15 cit. zákona lze použíti jen při podezření z činů trestných soudně.

(1) Kdykoli může býti výrokem soudu podle §§ 35, 38 a 39 postižena jiná osoba než obviněný, musí býti také tato osoba, je-li vyšetřujícímu úřadu známa, obeslána k jednání; jest oprávněna přednésti skutkové okolnosti, které mohou míti význam pro posouzení věci, a činiti návrhy.

(2) Výrok, kterým se činí některé opatření uvedené v §§ 35, 38 a 39, třeba pojmouti do rozsudku.

(3) Kdo je výrokem o opatřeních podle §§ 35, 38 a 39 pojatým do rozsudku postižen, má právo bráti jej v odpor odvoláním.

Tresty na svobodě, uložené pravoplatně podle tohoto zákona, provedou na dožádání vyšetřujícího úřadu řádné trestní soudy podle předpisů trestního řádu.

Ministr financí může výjimečně z důvodů zvláštního ohledu hodných uložený trest, pořádkovou pokutu, propadnutí hodnot, ručitelský závazek nebo útraty zcela nebo zčásti prominouti nebo trest na svobodě proměniti v peněžitou pokutu.

Činy trestné podle devisových předpisů, spáchané před účinností tohoto zákona, o nichž dosud nebylo pravoplatně rozhodnuto, jest stíhati podle trestních ustanovení tohoto zákona, při čemž však jest použíti té trestní sazby, která jest mírnější.

Působnost, která přísluší podle §§ 29, 30, 32 a 44 ministru, po případě ministerstvu financí, se vykonává na Slovensku po dohodě s pověřencem, po případě s pověřenectvem financí.

Kde se v zákonných ustanoveních uvádějí ustanovení zákona č. 7/1924 Sb., vládního nařízení č. 155/1939 Sb. nebo předpisů je měnících a doplňujících, jest jimi rozuměti obdobná ustanovení tohoto zákona.

(1) Devisoví tuzemci, kteří jsou v den vyhlášení tohoto zákona vlastníky hodnot, podrobených odvodové povinnosti podle § 8 nebo ohlašovací povinnosti podle § 9, jsou povinni tyto hodnoty odvésti, po případě ohlásiti do 30 dnů po vyhlášení tohoto zákona. O této odvodové a ohlašovací povinnosti platí ustanovení §§ 8 a 9.

(2) Národní banka stanoví, které hodnoty netřeba jí podle odstavce 1 odváděti nebo ohlásiti.

(3) Kdo splní povinnost podle odstavce 1, nebude trestán za devisové trestné činy, jichž se před vyhlášením tohoto zákona co do odvedených, po případě co do ohlášených hodnot dopustil.

(1) Účinnosti, po případě použivatelnosti pozbývají:

a) zákon ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z roku 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel, se změnami a doplňky obsaženými v zákonech ze dne 15. července 1932, č. 121 Sb., ze dne 19. června 1934, č. 113 Sb. a ze dne 27. června 1936, č. 183 Sb., jakož i v opatření Stálého výboru ze dne 19. září 1938, č. 178 Sb.,

b) opatření Stálého výboru ze dne 16. listopadu 1938, č. 287 Sb., kterým se obmezují právní jednání s některými majetkovými hodnotami,

c) vládní nařízení ze dne 29. února 1924, č. 46 Sb., vládní nařízení ze dne 2. října 1931, č. 152 Sb., vládní nařízení (V) ze dne 16. října 1931, č. 159 Sb., vládní nařízení (VI) ze dne 2. prosince 1931, č. 179 Sb., vládní nařízení (VII) ze dne 18. ledna 1932, č. 7 Sb., vládní nařízení (VIII) ze dne 11. února 1932, č. 24 Sb., vládní nařízení (IX) ze dne 15. července 1932, č. 118 Sb., vládní nařízení (X) ze dne 28. července 1932, č. 132 Sb., vládní nařízení (XI) ze dne 30. března 1933, č. 55 Sb., vládní nařízení (XIII) ze dne 10. září 1934, č. 202 Sb., vládní nařízení (XIV) ze dne 12. října 1934, č. 218 Sb., vládní nařízení (XV) ze dne 7. prosince 1934, č. 242 Sb., vládní nařízení (XVI) ze dne 6. prosince 1935, č. 225 Sb., vládní nařízení (XVII) ze dne 8. května 1936, č. 122 Sb., vládní nařízení (XVIII) ze dne 15. května 1936, č. 135 Sb., vládní nařízení (XIX) ze dne 11. listopadu 1936, č. 278 Sb., vládní nařízení (XX) ze dne 18. června 1937, č. 113 Sb., vládní nařízení (XXI) ze dne 25. září 1938, č. 189 Sb., vládní nařízení (XXII) ze dne 25. září 1938, č. 190 Sb., vládní nařízení (XXIII) ze dne 25. října 1938, č. 247 Sb. a vládní nařízení (XXIV) ze dne 16. února 1939, č. 36 Sb. I.,

d) vyhláška ministra financí (98) ze dne 19. května 1938, č. 102 Sb., vyhláška ministra financí ze dne 22. listopadu 1938, č. 305 Sb., a vyhláška ministra financí (112) ze dne 17. února 1939, č. 37 Sb.I.,

e) vládní nařízení ze dne 23. června 1939, č. 155 Sb., kterým se vydává devisový řád, vládní nařízení ze dne 4. července 1939, č. 156 Sb., o soupisu, povinné nabídce a odvodu cizozemských platidel, drahých kovů, cenných papírů a pohledávek proti cizině, vládní nařízení ze dne 29. listopadu 1939, č. 290 Sb., o devisové amnestii, vládní nařízení ze dne 21. prosince 1939, č. 12 Sb. z r. 1940, vládní nařízení (II) ze dne 8. února 1940, č. 78 Sb., vládní nařízení (III) ze dne 11. dubna 1940, č. 180 Sb., vládní nařízení (IV) ze dne 12. září 1940, č. 323 Sb., vládní nařízení (V) ze dne 26. září 1940, č. 324 Sb., vládní nařízení (VI) ze dne 19. prosince 1940, č. 446 Sb., vládní nařízení (VII) ze dne 27. března 1941, č. 116 Sb., vládní nařízení ze dne 4. prosince 1941, č. 17 Sb. z r. 1942, o odvodu některých zlatých mincí a medailí,

f) vládne nariadenie zo dňa 14. marca 1939, č. 3 Sl. z., o devizových predpisoch, vládne nariadenie zo dňa 4. apríla 1939, č. 48 Sl. z., o povinnom postupe vývozných pohľadávok, vládne nariadenie zo dňa 24. apríla 1939, č. 76 Sl. z., o ochrane slovenskej meny a o obehu zákonných platidiel, vládne nariadenie zo dňa 17. mája 1939, č. 102 Sl. z., o doplnení devizových predpisov, vládne nariadenie zo dňa 1. septembra 1939, č. 210 Sl. z., o zabezpečení povinného súpisu a odvodu cudzozemských platidiel, drahých kovov a cenných papierov v pancierových schránkach alebo v iných uzavretých úschovách a o ochrane obehu zákonných platidiel, a vládne nariadenie zo dňa 20. septembra 1939, č. 252 Sl. z., o úprave obchodu s drahými kovmi, nariadenie s mocou zákona zo dňa 12. júna 1940, č. 152 Sl. z., o povinnom vyrovnávaní záväzkov vôči cudzine, zákon zo dňa 20. decembra 1940, č. 331 Sl. z., ktorým sa predlžuje platnosť niektorých právnych predpisov o ochrane slovenskej meny a obehu zákonných platidiel, vládne nariadenie zo dňa 6. novembra 1943, č. 145 Sl. z., o skladaní 5% z hodnoty exportnej valuty, vyhláška ministra financií zo dňa 16. marca 1939, č. 20 Sl. z., ktorou sa prevádza vládne nariadenie zo dňa 14. marca 1939, č. 3 Sl. z., o devizových predpisoch.

(2) Ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, jakož i předpisů podle něho vydaných zůstávají nedotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Beneš v. r.

Fierlinger v. r.

Dr. Šrobár v. r.