Branný zákon

Kdo nenastoupí do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené povolávacím rozkazem

a) vojenské cvičení,

b) základní nebo náhradní službu nebo

c) mimořádnou nebo zvláštní službu za mimořádných opatření,

bude potrestán v případě uvedeném pod

písm. a) pro přečin tuhým vězením od 1 do 3 měsíců,

písm. b) pro přečin tuhým vězením od 3 měsíců do 1 roku, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50.000 Kčs, za branné pohotovosti státu pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs,

písm. c) pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 1000 do 100.000 Kčs, za branné pohotovosti státu pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs.

Kdo se po vyhlášení mobilisace nedostaví z ciziny neprodleně bez zvláštního povolání k nastoupení vojenské činné služby, jakož i kdo neuposlechne výzvy ke vstupu do vojenských služeb spojeneckého státu, je-li k tomu povinen podle § 48, odst. 1, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs.

Kdo neuposlechne povolávacího rozkazu, aby nastoupil k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil (§ 45), bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 14 dnů do 6 měsíců, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50.000 Kčs.

Cizinec, který se dopustil trestných činů uvedených v tomto zákoně, je trestný, i když čin byl spáchán v cizině.

Pokus přečinů a soudních přestupků uvedených v tomto zákoně je trestný i na Slovensku.

(1) Kdo předsevezme jednání směřující přímo ke spáchání správního přestupku uvedeného v tomto zákoně a čin nedokoná jen pro nemožnost nebo pro zevní překážku nebo náhodu, je trestně odpověden, jako kdyby byl čin dokonal.

(2) Kdo rozkazem, utvrzováním nebo poskytnutím pomoci úmyslně způsobí nebo usnadní spáchání správního přestupku uvedeného v tomto zákoně jinou osobou (pachatelem), je trestně odpověden stejně jako pachatel, i když pachatel nemůže být pro přestupek stíhán nebo odsouzen.

(1) Promlčecí lhůta je u soudních a správních přestupků podle tohoto zákona 6 měsíců a u přečinů 3 roky.

(2) Promlčení počíná

a) v případech uvedených v §§ 57, 59 až 62 a 65 až 67 dnem, kdy protiprávní stav pominul;

b) v ostatních případech dnem spáchaného činu.

(1) U trestů uložených za trestné činy uvedené v tomto zákoně je zkrácení pod dolní hranici zákonné trestní sazby vyloučeno, byl-li čin spáchán za branné pohotovosti státu. Toto ustanovení neplatí pro mladistvé.

(2) Trest vězení uložený tímto zákonem za přestupky se vykonává na Slovensku jako trest uzamčení.

(3) U přečinů uvedených v §§ 61 až 64 je přeměna trestu na svobodě v trest na penězích vyloučena.

(4) Pro případ nedobytnosti pokut uvedených v §§ 57, 58 a 60 vyměří se náhradní trest vězení podle míry zavinění, a to za každých 500 Kčs uložené pokuty jeden den vězení.

(5) U trestných činů spáchaných za branné pohotovosti státu je vyměřit trest na svobodě podle sazeb stanovených pro dobu branné pohotovosti státu, i když dojde k odsouzení pachatele po skončení branné pohotovosti státu.

(1) Stíhání pro správní přestupek nevylučuje stíhání soudem, naplňuje-li jednání též skutkovou podstatu soudně trestného činu.

(2) Podmíněné odsouzení je vyloučeno u zločinů uvedených v tomto zákoně, u přečinů uvedených v § 63, odst. 1 a v § 66 a u přestupku uvedeného v § 67 vůbec, a jde-li o některý z přečinů nebo přestupků uvedených v § 61, 62, § 63, odst. 2, § 64 nebo § 65, vyžaduje-li veřejný zájem výkon trestu. Toto ustanovení se nevztahuje na mladistvé.

(3) Trestné činy uvedené v §§ 62 až 64 se považují vždy za zvláště zavržitelné ve smyslu § 1, odst. 1 zákona ze dne 16. července 1931, č. 123 Sb., o státním vězení.

(1) Ustanovení této části platí jak pro občanské, tak pro vojáky.

(2) K trestnímu řízení o činech trestných podle §§ 65 až 67, po případě o zločinu zběhnutí jimi spáchaném jsou příslušné proti pachateli vojenské soudy. Nepodléhají-li spoluvinníci podle jiných zákonů vojenské soudní pravomoci, stíhají je občanské soudy.

Vláda vydá prováděcí předpisy k tomuto zákonu nařízením, které může vyhradit bližší úpravu některých věcí ve svých mezích služebním předpisům ministerstva národní obrany.

(1) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak, jsou k vydávání rozhodnutí a opatření podle tohoto zákona příslušné v prvním stupni okresní (a jim na roveň postavené) vojenské správy a příslušné územní orgány státní správy, ve druhém stupni orgány nadřízené okresním vojenským správám a příslušné územní orgány státní správy4). Sídla územních vojenských správních orgánů a obvody jejich působnosti stanoví federální ministerstvo obrany. Příslušnost vojenských útvarů ve věcech vojáků v činné službě upraví federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra služebními předpisy.

(2) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

(3) Soudy, prokuratura a orgány státní správy jsou v mezích své působnosti povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho.

(4) Orgány ministerstva vnitra jsou v mezích své působnosti povinny vyhovět přímým dožádáním okresních vojenských správ v případech, kdy je nebezpečí v prodlení, zejména ve věcech týkajících se zjišťování pobytu osob, které se nedostavily k zápisu nebo k odvodu, vojáků mimo činnou službu, kteří se nepřihlásili k pobytu, a vojáků, kteří nenastoupili činnou službu.

Podání, protokoly a vysvědčení potřebné k provedení tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho jsou osvobozeny od poplatků a dávek.

Ustanovení § 26, odst. 1 platí i pro příslušníky Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti, kteří nevykonali základní službu nebo vykonali jen její část a na které se vztahují ustanovení § 16, odst. 2 a 5 zákona ze dne 21. prosince 1948, č. 286 Sb., o národní bezpečnosti.

Vojáci mohou být v mezích organisační potřeby již za své základní služby jmenováni důstojníky základní služby až do hodnosti poručíka. Tito důstojníci mají nárok na služné jako důstojníci v záloze. Na jejich nároky na odpočivné a zaopatřovací platy se vztahují příslušné předpisy o důstojnících v záloze.

(1) Na odvody provedené na Slovensku v době od 15. března 1939 do 28. srpna 1944 se hledí, jako kdyby byly provedeny podle dosavadního branného zákona.

(2) Služba vykonaná v ozbrojených silách t. zv. Slovenského státu v době od 15. března 1939 do 28 srpna 1944 se započítává do celkové doby základní (náhradní) služby podle tohoto zákona.

(3) Krajanům, kteří se navrátili do Československé republiky, započítává se do celkové doby základní (náhradní) služby podle tohoto zákona doba vojenské služby, kterou vykonali ve spojeneckých armádách. O započtení vojenské služby vykonané v jiných armádách rozhoduje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí.

(4) Dosavadní předpisy upravující započítání vojenské služby vykonané v československé armádě v zahraničí, ve spojenecké armádě, v první československé armádě na Slovensku nebo v partyzánské jednotce zůstávají nedotčeny. Pokud nejde o vojáky z povolání, hodnotí se vojenská služba všech těchto druhů jako mimořádná služba podle tohoto zákona.

(5) Vojenská služba vykonaná ve spojenecké armádě na podkladě výzvy podle ustanovení § 48, odst. 1, věty druhé se započítává jako mimořádná služba konaná podle ustanovení tohoto zákona.

(6) Ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí osobám, které nabyly československého občanství, započítat do celkové doby základní (náhradní) služby dobu vojenské služby, kterou vykonaly v cizích armádách.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, rozumějí se tam, kde se mluví o „generálech“, muži i ženy, o „důstojnících, praporčících, poddůstojnících, vojácích, vojácích v záloze a dobrovolnících“ také „důstojnice, praporčice, poddůstojnice, vojákyně, vojákyně v záloze a dobrovolnice“ a výrazem „mužstvo“ se rozumějí muži i ženy.

(1) Zrušují se všechny dosavadní předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména:

1. branný zákon republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,

2. zákon ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb., o ročním kontingentu branců, o náhradní záloze a o některých změnách branného zákona,

3. vládní nařízení ze dne 15. dubna 1932, č. 52 Sb., jímž se poskytují úlevy ve vykonávání branné povinnosti příslušníkům československým trvale usedlým v mimoevropských zemích,

4. zákon ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb., o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona a zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb.,

5. vládní nařízení ze dne 28. dubna 1933, č. 71 Sb., o odkladu presenční služby,

6. zákon ze dne 19. prosince 1934, č. 267 Sb., o délce presenční služby,

7. zákon ze dne 3. března 1937, č. 26 Sb., kterým se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb.,

8. zákon č. 14/1946 Sb.,

9. ustanovení § 401 b) zákona č. 119/1873 ř. z.,

10. ustanovení § 509, odst. 2 zák. čl. XXXIII/1896,

11. ustanovení čl. I zákona ze dne 1. července 1947, č. 130 Sb., jímž se mění ustanovení branného zákona o povolování sňatků osob podléhajících branné povinnosti a s tím souvisící ustanovení zákona o vyživovacím příspěvku.

(2) Zákon ze dne 7. dubna 1948, č. 85 Sb., jímž se na přechodnou dobu vylučuje přeložení do zálohy (propuštění ze svazku československé branné moci) některých kategorií důstojníků z povolání, zůstává nedotčen.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1949; provedou jej ministři národní obrany a vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

arm. gen. Svoboda v. r.

1) Zákon č. 333/1991 Sb., o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie.

2) Komise u územního vojenského správního orgánu druhého stupně.

2a) § 9 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb. a zákona ČNR č. 15/1993 Sb.

Zákon ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona ČNR č. 592/1992 Sb., zákona ČNR č. 10/1993 Sb. a zákona ČNR č. 15/1993 Sb.

Nařízení vlády ČR č. 216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění nařízení vlády ČR č. 50/1993 Sb. (úplné znění č. 117/1993 Sb.).

3) § 1 odst. 1 a § 2 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě.

3a) § 29a zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 361/1992 Sb.).

4) Např. zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, zákon SNR č. 472/1990 Sb., o organizaci místní státní správy.

5) § 14 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb. a zákona č. 241/1994 Sb.

6) § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.

7) § 20 odst. 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony.

1) Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.