Stručně: Paragraf 2 zákona o technické normalizaci definuje technické normy jako výsledek nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, který je zpracován, projednán, schválen a vyhlášen podle tohoto zákona, a rozlišuje je na státní, oborové a podnikové podle jejich důležitosti a okruhu uživatelů.
§ 2 Technické normy
(1) Technické normy jsou výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, zpracovaný, projednaný, schválený a vyhlášený podle tohoto zákona a jeho prováděcích předpisů.
(2) Technické normy jsou státní, oborové a podnikové. Stupeň technické normy se určuje podle důležitosti předmětu, který upravuje, popřípadě podle okruhu jejích uživatelů.
(3) Státní normy schvaluje Úřad pro normalizaci a měření; oborové normy schvalují příslušné ústřední orgány nebo jejich podřízené organizace, které byly pověřeny řízením technické normalizace v určených oborech; podnikové normy schvalují příslušné organizace.
Paragraf 2 zákona o technické normalizaci definuje technické normy jako výsledek nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, který je zpracován, projednán, schválen a vyhlášen podle tohoto zákona, a rozlišuje je na státní, oborové a podnikové podle jejich důležitosti a okruhu uživatelů.
Co to znamená v praxi
Technické normy jsou oficiálně uznávané dokumenty, které stanovují nejlepší postupy nebo specifikace pro opakující se technické úkoly.
Existují tři úrovně technických norem – státní, oborové a podnikové – přičemž jejich hierarchie závisí na rozsahu a významu předmětu, který upravují.
Schvalování norem probíhá na různých úrovních: státní normy schvaluje Úřad pro normalizaci a měření, oborové normy ústřední orgány nebo jimi pověřené organizace a podnikové normy samotné organizace.
Na co si dát pozor
Stupeň technické normy (státní, oborová, podniková) určuje její důležitost a okruh uživatelů, což může mít vliv na její závaznost a aplikovatelnost.