§ 82 zákon o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) – Ověření znalosti českého jazyka
Zákon o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) · 96/2004 Sb. · Zdravotnické a farmaceutické právo
Stručně: Paragraf 82 zákona 96/2004 stanovuje, že znalost českého jazyka je vyžadována pouze v rozsahu nezbytném pro výkon nelékařského zdravotnického povolání a ministerstvo ji ověřuje několika způsoby, včetně posouzení dokladů nebo pohovoru. Ministerstvo zdravotnictví posuzuje znalost českého jazyka u uchazečů o výkon nelékařského zdravotnického povolání v ČR. (§ 82 zákona č. 96/2004 Sb., zákon o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Ověření znalosti českého jazyka
- Týká se: ministerstvo, žadatel
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 96/2004 Sb.
(1) Znalost českého jazyka se vyžaduje pouze v rozsahu nezbytně nutném k výkonu příslušného zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče. Schopnost vyjadřovat se v českém jazyce ověřuje ministerstvo
a) posouzením dokladu o jazykové zkoušce z českého nebo slovenského jazyka,
b) posouzením vzdělání absolvovaného v českém nebo slovenském jazyce,
c) posouzením jiných žadatelem doložených skutečností prokazujících znalost českého jazyka v rozsahu nezbytně nutném k výkonu příslušného zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, nebo
d) pohovorem; postup při ověření znalosti českého jazyka stanoví prováděcí právní předpis.
(2) Ověření znalosti českého jazyka pohovorem podle odstavce 1 písm. d) ministerstvo provede až po vydání rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace a před vydáním rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče na území České republiky.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Ministerstvo zdravotnictví posuzuje znalost českého jazyka u uchazečů o výkon nelékařského zdravotnického povolání v ČR.
- Znalost jazyka nemusí být perfektní, ale musí být dostatečná pro bezpečný a efektivní výkon dané profese.
- Jazykovou způsobilost lze prokázat různými způsoby, například jazykovou zkouškou, studiem v češtině/slovenštině, nebo jinými doloženými skutečnostmi.
- Pohovor jako forma ověření jazyka se provádí až poté, co je uznána odborná kvalifikace žadatele.
Na co si dát pozor
- Ministerstvo může požadovat pohovor, i když žadatel doloží jiné skutečnosti prokazující znalost jazyka.
- Rozsah požadované znalosti českého jazyka se může lišit v závislosti na konkrétním zdravotnickém povolání.
- Postup při ověření znalosti českého jazyka pohovorem je blíže stanoven v prováděcím právním předpisu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Související
§ 14 Termín a místo konání ověření znalosti českéh (Vyhláška o atestační zkoušce, aprobační )§ 15 Obsah, průběh a hodnocení ověřování znalosti (Vyhláška o atestační zkoušce, aprobační )§ 32 Ověření znalosti českého jazyka (Zákon o podmínkách získávání a uznávání )§ 24 Obsah, průběh a hodnocení ověřování znalosti (Vyhláška o atestační zkoušce, zkoušce k )§ 21 ŘÍZENÍ O UZNÁNÍ ODBORNÉ KVALIFIKACE (Zákon o uznávání odborné kvalifikace a j)