Zákon o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti

Ustanovení tohoto zákona se nepoužije

a) na poskytování ošetření a lékařské péče,

b) na humanitární pomoc, není-li omezena rozhodnutím příslušného mezinárodního orgánu; za takovou pomoc se považují zejména dodávky potravin, ošacení, léků, zdravotnického materiálu a jiných humanitárních potřeb nezbytných pro ochranu zdraví, záchranu života a důstojné ubytování civilistů,

c) na poskytování dávek sociální péče, státních sociálních dávek, dávek důchodového pojištění, dávek nemocenského pojištění (péče), podpory v nezaměstnanosti, podpory při rekvalifikaci a na platby pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění,

d) na poskytování mzdy, náhrady mzdy, odstupného a dalších plateb vyplývajících z pracovněprávního nebo obdobného pracovního vztahu,

e) na poskytování výživného,

f) na náhradu škody způsobené činností, která nemá souvislost s prováděním mezinárodních sankcí na základě tohoto zákona, a na výplatu pojistného s tím spojeného,

g) na získání věci na základě dědictví po sankcionované osobě, a

h) na úhradu pohledávky sankcionovaným subjektem nebo sankcionovanou osobou, jestliže tato pohledávka nevznikla porušením mezinárodních sankcí.

(1) Za porušení povinností v rozsahu podle nařízení vlády vydaného k provedení § 1 může být fyzické nebo právnické osobě udělena pokuta až do výše 5 000 000 Kč.

(2) Výše pokuty se určí s ohledem na míru, význam a dobu ohrožení zahraničněpolitických nebo bezpečnostních zájmů státu, popřípadě s ohledem na škodu vzniklou protiprávním jednáním.

(3) Od uložení pokuty za porušení povinností v rozsahu podle nařízení vlády vydaného k provedení § 1, kterého se dopustila fyzická osoba, se upustí, jestliže tato osoba toto porušení nezavinila anebo je-li toto porušení nepatrné.

(4) Byly-li takovým porušením ohroženy zvláště důležité zahraničněpolitické nebo bezpečnostní zájmy státu, může být pokuta uložena až do výše 30 000 000 Kč.

(5) Nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, pokutu ve věcech své věcné příslušnosti5) ukládá

a) Ministerstvo průmyslu a obchodu,

b) Ministerstvo dopravy a spojů,

c) Ministerstvo kultury,

d) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,

e) Ministerstvo vnitra.

V ostatních případech pokutu ukládá Ministerstvo financí.

(6) Rozklad proti rozhodnutí o uložení pokuty nemá odkladný účinek.

(7) Pokuty vybírá příslušný celní úřad.

(8) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.

(9) Pokutu lze uložit do tří let ode dne, kdy bylo porušení uvedených povinností zjištěno, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy k porušení došlo.

(1) Spolu s pokutou podle § 8 může být uloženo propadnutí věci, která je ve vlastnictví osoby, které byla pokuta uložena, a která

a) byla použita nebo určena k jednání porušujícímu povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebo byla takovým jednáním získána, nebo

b) byla získána za věc podle písmene a).

(2) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

(3) Ustanovení § 8 odst. 5 a 6 se použijí obdobně.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.

1) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

2) § 18 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

3) Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty.

4) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.