Co znamená „Informování zaměstnanců vysílaných na území jiného státu“ podle zákona?
Stručná odpověď: Pokud zaměstnavatel vysílá zaměstnance pracovat do zahraničí, musí mu předem písemně sdělit, do jakého státu jede, na jak dlouho, v jaké měně dostane mzdu, jaké další peněžité nebo věcné plnění obdrží a zda a jak bude zajištěn jeho návrat.
Klíčová fakta
- Právní základ: § 37a zákona č. 262/2006 Sb. (Zákoník práce) – úřední znění z e-Sbírky
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „…informovat podle odstavců 1 a 2, nepřesahuje-li vyslání zaměstnance dobu 4 týdnů po sobě jdoucích.“
- Účinnost: znění účinné od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Aktualizováno: (stav databáze zákonů a judikatury)
Paragraf 37a zákoníku práce stanovuje zaměstnavateli povinnost písemně informovat zaměstnance o klíčových aspektech vyslání k výkonu práce do jiného státu, pokud tyto informace nejsou obsaženy v pracovní smlouvě.
V praxi
- Při vyslání do jiného členského státu EU v rámci nadnárodního poskytování služeb musí zaměstnavatel navíc informovat o odměně za práci podle předpisů hostitelského státu, o podmínkách cestovních náhrad a o odkazu na oficiální internetovou stránku hostitelského státu.
- Informace o měně mzdy/platu a odměně za práci v EU mohou být nahrazeny odkazem na příslušný právní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis.
Co říká § 37a – Zákoník práce
§ 37a Informování zaměstnanců vysílaných na území jiného státu
(1) Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance k výkonu práce na území jiného státu a neobsahuje-li tyto údaje pracovní smlouva, je zaměstnavatel povinen předem písemně informovat zaměstnance o
a) státu, v němž má být práce vykonávána,
b) předpokládané době tohoto vyslání,
c) měně, ve které mu bude vyplácena mzda nebo plat,
d) peněžitém nebo věcném plnění poskytovaném zaměstnavatelem v souvislosti s výkonem práce,
e) tom, zda a za jakých podmínek je zajištěn návrat zaměstnance.
(2) Je-li zaměstnanec vyslán do jiného členského státu Evropské unie k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb91), je zaměstnavatel dále povinen předem písemně informovat zaměstnance o
a) odměně za práci, na niž má zaměstnanec nárok v souladu s právními předpisy hostitelského členského státu,
b) podmínkách poskytování cestovních náhrad v souvislosti s výkonem práce a dalších plněních poskytovaných zaměstnavatelem v souvislosti s vysláním,
c) odkazu na oficiální celostátní internetovou adresu zřízenou hostitelským členským státem118).
(3) Informace uvedené v odstavci 1 písm. c) a v odstavci 2 písm. a) mohou být nahrazeny odkazem na příslušný právní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis.
(4) Zaměstnavatel není povinen zaměstnance informovat podle odstavců 1 a 2, nepřesahuje-li vyslání zaměstnance dobu 4 týdnů po sobě jdoucích.
(5) Ustanovení § 37 odst. 3 a 4 se použijí obdobně.
Související otázky
Na co si dát pozor
- Povinnost informovat zaměstnance o vyslání do zahraničí se nevztahuje na vyslání, které nepřesahuje dobu 4 po sobě jdoucích týdnů.
- Pokud jsou požadované informace již uvedeny v pracovní smlouvě, zaměstnavatel nemusí zaměstnance informovat znovu.
Navazující ustanovení
Zákoník práce – přehled paragrafůPracovní právoVšechny právní otázky