Náhrada nákladů na výživu pozůstalých – kdy máte nárok?
Stručná odpověď: Pozůstalí, kterým zemřelý zaměstnanec zajišťoval výživu, mají nárok na finanční kompenzaci.
Klíčová fakta
- Právní základ: § 271h zákona č. 262/2006 Sb. (Zákoník práce) – úřední znění z e-Sbírky
- Týká se: zaměstnanec
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo důchodového věku, je-li jeho důchodový věk vyšší než 65 let.“
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…dosáhl 65 let věku nebo důchodového věku, je-li jeho důchodový věk vyšší než 65 let.“
- Částka nebo sazba (odst. 2): „Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval…“
- Částka nebo sazba (odst. 2): „…před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více…“
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo); novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Aktualizováno: (stav databáze zákonů a judikatury)
Paragraf 271h zákoníku práce upravuje nárok pozůstalých na náhradu nákladů na výživu, kterou jim zemřelý zaměstnanec poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a stanovuje podmínky a výši této náhrady.
V praxi
- Výše náhrady se odvíjí od průměrného výdělku zemřelého zaměstnance a počtu osob, kterým výživu poskytoval (50 % pro jednu osobu, 80 % pro více osob).
- Od vypočtené částky se odečítá důchod, který pozůstalí dostávají z důvodu smrti zaměstnance.
- Náhrada se poskytuje nejdéle do doby, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo vyššího důchodového věku.
Co říká § 271h – Zákoník práce
§ 271h Náhrada nákladů na výživu pozůstalých
(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo důchodového věku, je-li jeho důchodový věk vyšší než 65 let.
(2) Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.
(3) Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zemřelého zaměstnance; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku podle § 271b odst. 1, a nesmí být poskytována déle, než by příslušela zemřelému zaměstnanci podle § 271b odst. 6.
Související otázky
Na co si dát pozor
- K případnému vlastnímu výdělku pozůstalých se při výpočtu náhrady nepřihlíží.
- Celková náhrada pro všechny pozůstalé nesmí překročit částku, na kterou by měl zemřelý zaměstnanec nárok jako náhradu za ztrátu na výdělku, a nesmí být poskytována déle, než by příslušela zemřelému zaměstnanci.
Navazující ustanovení
Totéž téma v jiných předpisech
Zákoník práce – přehled paragrafůPracovní právoVšechny právní otázky