Co znamená „Obecná ustanovení o daňovém přiznání“ podle zákona?
Klíčová fakta
- Právní základ: § 101 zákona č. 235/2004 Sb. (Zákon o dani z přidané hodnoty) – úřední znění z e-Sbírky
- Judikatura: na § 101 odkazuje 53 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS a krajské soudy ve správních věcech), nejnovější z 6. 5. 2025
- Týká se: plátce, správce daně
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila, nebo“
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plátcem deklarováno osvobozené…“
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo)
- Aktualizováno: (stav databáze zákonů a judikatury)
Paragraf 101 zákona o dani z přidané hodnoty stanovuje, kdo má povinnost podat daňové přiznání k DPH a v jakých lhůtách, a dále upřesňuje některé výjimky z této povinnosti, zejména pro plátce bez sídla v tuzemsku a identifikované osoby.
V praxi
- Povinnost podat daňové přiznání mají i osoby, které nejsou plátci, ale uvedly DPH na vystaveném dokladu, nebo jim vznikla povinnost přiznat daň z dodání zboží do jiného členského státu.
- Standardní lhůta pro podání daňového přiznání je do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém byl doklad vystaven (pro neplátce) nebo ve kterém bylo deklarováno osvobozené dodání zboží (pro neplátce).
- Lhůty pro podání daňového přiznání nelze prodloužit.
Judikatura
Jak soudy aplikují § 101
… a proto správce daně nemohl při existenci kontrolních hlášení automaticky předpokládat, že daňová povinnost společností S. a I. je nulová, tak nelze takto vznesené argumentaci přisvědčit, protože kontrolní hlášení podle § 101c zákona č. 235/2004 Sb. nenahrazuje povinnost podat řádné daňové přiznání k DPH podle § 101. Pro splnění daňové povinnosti u DPH platí podle § 20a odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb. povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby.
Daň z přidané hodnoty byla splatná ve lhůtě po podání daňového přiznání k této dani do 25 dnů po skončení zdaňovacího období (§ 101 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2004).
… byla neoprávněně zahrnuta do měsíčních daňových přiznání k dani z přidané hodnoty jako plnění osvobozená na výstupu od daně z přidané hodnoty, ačkoli u těchto plnění ve skutečnosti nárok na osvobození od daně z přidané hodnoty nevzniká, čímž došlo k porušení ustanovení § 21 odst. 1, § 13 odst. 2, § 64 odst. 1 a § 101 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, obviněný R. Č. podle domluvy zajistil slovenské obchodní společnosti, na které byl prodej zboží deklarován, přebíral vystavené doklady k prodejům a zajistil jeho odbyt a obviněná V. …
Co říká § 101 – Zákon o dani z přidané hodnoty
§ 101 Obecná ustanovení o daňovém přiznání
(1) Daňové přiznání má povinnost podat
a) plátce,
b) identifikovaná osoba,
c) osoba, která není plátcem a které vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila, nebo
d) osoba, která není plátcem, které vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 4 písm. h), a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plátcem deklarováno osvobozené dodání zboží do jiného členského státu.
(2) Lhůty podle odstavce 1 nelze prodloužit.
(3) Plátce je povinen podat daňové přiznání i v případě, že mu nevznikla povinnost přiznat daň.
(4) Plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, je povinen podat daňové přiznání pouze za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně. Nevznikla-li tomuto plátci ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně, nesděluje tuto skutečnost správci daně.
(5) Nevznikla-li identifikované osobě ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň, nesděluje tuto skutečnost správci daně.
(6) Plátce nebo identifikovaná osoba, kterým vznikla povinnost podat daňové přiznání ve zvláštním režimu jednoho správního místa, přiznají daň pouze v daňovém přiznání podle § 110zc, a to i pokud se jedná o daň za zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku. To platí i v případě, že povinnost podat daňové přiznání ve zvláštním režimu jednoho správního místa vznikla jejich zprostředkovateli.
(7) Plátce, kterému vznikla povinnost podat daňové přiznání ve zvláštním režimu jednoho správního místa nebo jehož zprostředkovateli vznikla povinnost podat takové daňové přiznání, uvede v daňovém přiznání i základ daně z vybraného plnění, na které byl použit zvláštní režim jednoho správního místa.
Výklad paragrafu
Související otázky
Na co si dát pozor
- Plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, podává daňové přiznání pouze tehdy, pokud mu vznikla povinnost přiznat daň nebo osvobozené plnění. Pokud mu tato povinnost nevznikla, nemusí nic oznamovat.
- Identifikovaná osoba nemusí správci daně sdělovat, že jí ve zdaňovacím období nevznikla povinnost přiznat daň.
- Pokud plátce nebo identifikovaná osoba podávají daňové přiznání ve zvláštním režimu jednoho správního místa (tzv. One Stop Shop), přiznávají daň pouze v tomto speciálním přiznání a uvádějí v něm i základ daně z plnění, na které byl tento režim použit.
Navazující ustanovení
Totéž téma v jiných předpisech
Zákon o dani z přidané hodnoty – přehled paragrafůDaňové právoVšechny právní otázky