Co znamená „Pružné rozvržení pracovní doby“ podle zákona?

Paragraf 85 zákoníku práce definuje pružné rozvržení pracovní doby, které umožňuje zaměstnanci do určité míry ovlivnit začátek a konec své pracovní doby, přičemž zaměstnavatel určuje základní a volitelné časové úseky.

Zdroj: § 85 zákoník práce – plné znění s výkladem. Odpověď je generovaná z textu zákona, orientační.

• Mimo základní pracovní dobu si zaměstnanec sám volí, kdy začne a skončí jeho směna, ale celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.
• Průměrná týdenní pracovní doba musí být dodržena v rámci vyrovnávacího období, které určí zaměstnavatel.
• Pružné rozvržení pracovní doby se neuplatní například při služební cestě, dovolené, nebo pokud to brání provozní důvody. V takových případech platí předem stanovený rozvrh.

Pružná pracovní doba zahrnuje časové úseky základní a volitelné pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel (srov. § 85 odst. 1 zák. práce).

21 Cdo 2979/2023 · Nejvyšší soud · 10. 12. 2024

Protože „v závislosti na provozních potřebách zaměstnavatele“ je pracovní doba žalobce podle ustanovení § 85 odst. 1 zák. práce rozvržena nerovnoměrně na období kalendářního čtvrtletí, „nepředstavují případné kratší směny v určitém období daného kalendářního čtvrtletí překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 130 zák. práce, za niž by žalobce mohl po právu nárokovat náhradu mzdy“.

21 Cdo 5061/2009 · Nejvyšší soud · 10. 2. 2011

Z výsledků doplněného dokazování soud prvního stupně dovodil, že se žalobkyni „podařilo prokázat“ pouze to, že její pracovní směna – stejně tak jako „nejméně u dalších 12 zaměstnanců“ - netrvala vždy maximálně 12 hodin „tak, jak zaměstnavateli ukládá ustanovení § 85 odst. 2 zák. práce“;

21 Cdo 2875/2007 · Nejvyšší soud · 8. 7. 2008

Výňatky z odůvodnění rozhodnutí, která toto ustanovení citují. Celý kontext najdete v textu rozhodnutí.

§ 85 Pružné rozvržení pracovní doby

(1) Pružné rozvržení pracovní doby zahrnuje časové úseky základní a volitelné pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel.

(2) V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti.

(3) V rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby. Celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.

(4) Při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období uvedeném v § 78 odst. 1 písm. m).

(5) Pružné rozvržení pracovní doby se neuplatní

a) při pracovní cestě zaměstnance,

b) v době čerpání dovolené,

c) při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven,

d) brání-li jejímu uplatnění provozní důvody,

e) v době důležitých osobních překážek v práci podle § 191 a 191a a

f) v dalších případech určených zaměstnavatelem.

(6) V případech uvedených v odstavci 5 platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit.

Paragraf s výkladem a judikaturou

Zákoník práce – přehled paragrafůPracovní právoVšechny právní otázky

Řešíte konkrétní dopis či spor? Analýza dokumentu