Rozsah a způsob náhrady škody – kdy máte nárok?
Stručná odpověď: Pokud zaměstnanec způsobí škodu, má primárně povinnost ji uvést do původního stavu; pokud to není možné, hradí skutečnou škodu v penězích.
Klíčová fakta
- Právní základ: § 257 zákona č. 262/2006 Sb. (Zákoník práce) – úřední znění z e-Sbírky
- Judikatura: na § 257 odkazuje 77 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS a krajské soudy ve správních věcech), nejnovější z 29. 4. 2026
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Aktualizováno: (stav databáze zákonů a judikatury)
Paragraf 257 zákoníku práce stanovuje, jakým způsobem a v jakém rozsahu zaměstnanec hradí škodu, kterou způsobil zaměstnavateli, a to včetně omezení výše náhrady v určitých případech.
V praxi
- Při škodě způsobené z nedbalosti je náhrada omezena na maximálně čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.
- Toto omezení neplatí, pokud zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, v opilosti nebo pod vlivem návykových látek, a v takovém případě může zaměstnavatel požadovat i náhradu ušlého zisku.
- Pokud na vzniku škody nese podíl i zaměstnavatel, nebo pokud škodu způsobilo více zaměstnanců, hradí zaměstnanec pouze poměrnou část škody odpovídající míře jeho zavinění.
V dalších zákonech
Judikatura
Jak soudy aplikují § 257
Zákoník práce totiž omezuje povinnost zaměstnance hradit újmu, kterou způsobí zaměstnavateli zaviněním z nedbalosti (§ 257 odst. 2 zákoníku práce).
Výše náhrady škody způsobené žalovanou z nedbalosti, kterou by žalobkyně mohla po ní požadovat podle § 257 odst. 2 zák. práce, by pak ovšem nesměla přesáhnout částku rovnající se čtyřapůlnásobku jejího průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým žalovaná způsobila žalobkyni škodu v podobě souhrnu částek vyplacených na náhradě platu dotčeným zaměstnancům, a tento limit by proto nemohl být uplatněn ve vztahu ke každému z těchto zaměstnanců (k částce jemu vyplacené) zvlášť.
Zákoník práce totiž omezuje povinnost zaměstnance hradit újmu, kterou způsobí zaměstnavateli zaviněním z nedbalosti (§ 257 odst. 2 zákoníku práce).
Co říká § 257 – Zákoník práce
§ 257 Rozsah a způsob náhrady škody
(1) Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.
(2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.
(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.
(4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
(5) Je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
Související otázky
Na co si dát pozor
- Omezení výše náhrady na čtyřapůlnásobek průměrného výdělku se nevztahuje na úmyslné způsobení škody, škodu způsobenou v opilosti nebo pod vlivem návykových látek.
- V případě úmyslného způsobení škody může zaměstnavatel požadovat i náhradu ušlého zisku, což je nad rámec skutečné škody.
Navazující ustanovení
Totéž téma v jiných předpisech
Zákoník práce – přehled paragrafůPracovní právoVšechny právní otázky