Co znamená „Stravné“ podle zákona?
Stručná odpověď: Zaměstnanci náleží stravné za každý kalendářní den pracovní cesty, přičemž jeho minimální výše je pevně stanovena podle délky trvání cesty (5-12 hodin, 12-18 hodin, nad 18 hodin).
Klíčová fakta
- Právní základ: § 163 zákona č. 262/2006 Sb. (Zákoník práce) – úřední znění z e-Sbírky
- Judikatura: na § 163 odkazuje 20 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS a krajské soudy ve správních věcech), nejnovější z 3. 2. 2026
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „58 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin“
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „88 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin“
- Částka nebo sazba (odst. 1): „138 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.“
- Částka nebo sazba (odst. 2): „70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin“
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Aktualizováno: (stav databáze zákonů a judikatury)
Paragraf 163 zákoníku práce stanovuje minimální výši stravného, na které má zaměstnanec nárok při pracovní cestě v závislosti na její délce, a upravuje podmínky pro jeho snížení v případě poskytnutí bezplatného jídla nebo v jiných specifických situacích.
V praxi
- Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci během pracovní cesty bezplatné jídlo (snídani, oběd nebo večeři), na které zaměstnanec finančně nepřispívá, může se stravné snížit o určitá procenta, která jsou rovněž stanovena v závislosti na délce pracovní cesty.
- Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat nebo předem určit vyšší stravné, než je minimální zákonná výše, nebo nižší hodnotu snížení stravného v případě bezplatného jídla. Pokud tak neučiní, platí zákonné minimum, respektive maximální snížení.
- Při pracovní cestě, která zasahuje do dvou kalendářních dnů, se pro výpočet stravného posuzuje celková doba cesty, pokud je to pro zaměstnance výhodnější, namísto odděleného posuzování každého dne.
V dalších zákonech
Judikatura
Jak soudy aplikují § 163
Zahraniční stravné je (stejně jako tuzemské stravné – srov. § 163 zák. práce) poskytováno jako paušální částka, bez ohledu na zaměstnancem skutečně vynaložené náklady.
Zahraniční stravné je (stejně jako tuzemské stravné – srov. § 163 zák. práce) poskytováno jako paušální částka, bez ohledu na zaměstnancem skutečně vynaložené náklady.
Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem (vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí) vydaným podle ustanovení § 189 zák. práce [srov. § 163 odst. 1 zák. práce].
Co říká § 163 – Zákoník práce
§ 163 Stravné
(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné nejméně ve výši
a) 58 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 88 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 138 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189.
(2) Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá (dále jen „bezplatné jídlo“), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu
a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
(3) Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance na pracovní cestu vyšší stravné, než je stanovené v odstavci 1, přísluší zaměstnanci stravné podle odstavce 1. Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance nižší hodnotu snížení stravného, přísluší zaměstnanci stravné snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou v odstavci 2.
(4) Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější.
(5) Po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance stravné zaměstnanci nepřísluší. Doba rozhodná pro právo na stravné před návštěvou člena rodiny nebo dohodnutým přerušením pracovní cesty končí ukončením výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem, a po návštěvě člena rodiny nebo přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance začíná současně se začátkem výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem.
(6) Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přísluší mu stravné pouze za cestu do místa jeho bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.
(7) Důvody pro neposkytnutí stravného stanovené v odstavcích 5 a 6 je zakázáno rozšiřovat.
Související otázky
Na co si dát pozor
- Stravné nepřísluší zaměstnanci po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance.
- Pokud je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, má nárok na stravné pouze za cestu do bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.
- Důvody pro neposkytnutí stravného uvedené v odstavcích 5 a 6 nelze rozšiřovat, což znamená, že zaměstnavatel nemůže svévolně odmítnout poskytnout stravné z jiných důvodů.
Navazující ustanovení
Totéž téma v jiných předpisech
Zákoník práce – přehled paragrafůPracovní právoVšechny právní otázky