Odpověď: Paragraf 163 zákoníku práce stanovuje minimální výši stravného, na které má zaměstnanec nárok při pracovní cestě v závislosti na její délce, a upravuje podmínky pro jeho snížení v případě poskytnutí bezplatného jídla nebo v jiných specifických situacích.
Zaměstnanci náleží stravné za každý kalendářní den pracovní cesty, přičemž jeho minimální výše je pevně stanovena podle délky trvání cesty (5-12 hodin, 12-18 hodin, nad 18 hodin).
Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci během pracovní cesty bezplatné jídlo (snídani, oběd nebo večeři), na které zaměstnanec finančně nepřispívá, může se stravné snížit o určitá procenta, která jsou rovněž stanovena v závislosti na délce pracovní cesty.
Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat nebo předem určit vyšší stravné, než je minimální zákonná výše, nebo nižší hodnotu snížení stravného v případě bezplatného jídla. Pokud tak neučiní, platí zákonné minimum, respektive maximální snížení.
Při pracovní cestě, která zasahuje do dvou kalendářních dnů, se pro výpočet stravného posuzuje celková doba cesty, pokud je to pro zaměstnance výhodnější, namísto odděleného posuzování každého dne.