Co znamená „Závěrečné řeči“ podle zákona?
Stručná odpověď: Po skončení dokazování mají všechny zúčastněné strany právo přednést své závěrečné řeči, ve kterých shrnují své argumenty a návrhy.
Klíčová fakta
- Právní základ: § 216 zákona č. 141/1961 Sb. (Trestní řád) – úřední znění z e-Sbírky
- Judikatura: na § 216 odkazuje 311 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS a krajské soudy ve správních věcech), nejnovější z 8. 10. 2025
- Týká se: státní zástupce, poškozený
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Aktualizováno: (stav databáze zákonů a judikatury)
Paragraf 216 trestního řádu upravuje průběh a pravidla závěrečných řečí v trestním řízení poté, co je dokazování prohlášeno za skončené.
V praxi
- Pořadí řečníků je pevně stanoveno: nejprve státní zástupce, poté poškozený, zúčastněná osoba a nakonec obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný.
- Pokud státní zástupce reaguje na řeč obhájce nebo obžalovaného, mají obhájce nebo obžalovaný právo na to odpovědět.
- Předseda senátu může závěrečnou řeč přerušit pouze v případě, že řečník zjevně vybočuje z tématu projednávané věci.
Judikatura
Jak soudy aplikují § 216
Po přednesení závěrečných návrhů a přestávce bylo soudem podle § 216 odst. 1 tr. ř. vydáno usnesení, jímž byly důkazní návrhy obviněného zamítnuty jako nadbytečné, byly dány podstatné důvody rozhodnutí spolu s poučením, že proti usnesení není stížnost přípustná.
Na tyto návrhy odvolací soud ve smyslu § 216 odst. 1 tr. ř. reagoval tak, že ve veřejném zasedání další důkazy prováděny nebudou.
Jde o odlišný případ, nežli je např. rozhodování o uplatněných důkazních návrzích ve smyslu § 216 odst. 1 tr. ř., o kterých musí být vždy rozhodnuto samostatným usnesením procesní povahy, proti němuž není opravný prostředek přípustný, přičemž odůvodnění zamítnutých důkazních návrhů je obsaženo v rozhodnutí ve věci samé.
Co říká § 216 – Trestní řád
§ 216 Závěrečné řeči
(1) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným řečem.
(2) Po závěrečné řeči státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná osoba, obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný. Má-li poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, promluví zmocněnec. Je-li třeba, určí předseda senátu pořadí, v němž se po závěrečné řeči státního zástupce ujmou slova jednotlivé oprávněné osoby. Obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný mluví však vždy poslední.
(3) Jestliže se po řeči obhájce nebo obžalovaného ujal slova znovu státní zástupce, má obhájce, popřípadě obžalovaný právo na to odpovědět.
(4) Závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li zřejmě z rámce projednávané věci.
Související otázky
Na co si dát pozor
- Obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný, mluví vždy jako poslední, což jim dává možnost reagovat na všechny předchozí řeči.
- Možnost přerušení závěrečné řeči předsedou senátu je omezena pouze na případy, kdy řečník zjevně vybočuje z rámce projednávané věci.
Navazující ustanovení
Totéž téma v jiných předpisech
Trestní řád – přehled paragrafůTrestní právoVšechny právní otázky