16 CO 45/2021-132 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že zamítl návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 223.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 223.000 Kč ode dne [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále pokud jde o náhradu nákladů řízení, zavázal žalobkyni k povinnosti nahradit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 58.148 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání proti oběma výrokům s tím, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (ustanovení § 205 odstavec 2 písm. e/ o. s. ř.), a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (ustanovení § 205 odstavec 2 písm. g/ o. s. ř.). Dle žalobkyně je nesporné, že žalovanému poslala na jeho účet částku 223.000 Kč, z čehož částka 195.500 Kč byla hrazena v pravidelných měsíčních platbách ve výši 4.000 až 5.500 Kč, dále šlo o částku 20.0000 Kč a částku 7.500 Kč, jež byla žalobkyní uhrazena na účet obce Zbýšov. [příjmení] 195.500 Kč byla jejím příspěvkem na splácení hypotečního úvěru žalovaného, částka 20.000 Kč byla mimořádnou splátkou tohoto hypotečního úvěru a částka 7.500 Kč byla cenou za připojení nemovitosti žalovaného ke kanalizaci. V rámci svého odvolání se pak vyjadřovala, proč pokládá zaplacení částky 195.500 Kč za příspěvek na splácení hypotéky, že tyto platby nelze považovat za její příspěvek na společnou domácnost, dále se neztotožnila se závěry soudu I. stupně obsaženými v bodě 19., k žalovaným tvrzené pohledávce ve výši 100.000 Kč uvedla, že se jednalo o dar a nešlo tak o půjčku. Vyjádřila se i k vrácení částky 26.500 Kč žalovanému, k okolnostem vrácení a z toho, že z poznámky„ vracím“ nelze dovodit, zda byla vrácena jako dar či půjčka. Závěrem navrhla napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil tak, že ze strany soudu I. stupně nedošlo k žádnému pochybení, odvolací důvody nemají oporu v provedeném dokazování. Uvedl, že žalobkyně za něj nikdy nehradila splátky hypotečního úvěru, on sám jí poskytl peněžitou zápůjčku ve výši 100.000 Kč, tuto částku mu vrátila jen částečně. Navrhl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. 4. Žalobkyně své odvolání ještě doplnila, kdy závěr soudu o platbách žalobkyně žalovanému měly představovat jakousi obdobu nájemného, je nesprávný, a poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že dle žalobkyně je z ustálené judikatury patrné, že mezi nesezdanými páry je zcela obvyklé uzavření neformální nepojmenované dohody o společném bydlení, která obsahuje také právo jednoho partnera k bezplatnému užívání nemovitosti ve vlastnictví druhého partnera a jeví se tak zcela absurdní závěr soudu I. stupně o tom, že by snad žalobkyně měla hradit žalovanému pravidelnou částku představující nájemné za užívání bytu, a to v situaci, kdy oba účastníci byli v partnerském vztahu, žili společně jako rodina a v průběhu vztahu se jim také narodilo dítě. Znovu zdůraznila, že částky, které hradila, je nutno považovat za investici do výlučného majetku žalovaného, kdy pro tuto investici měla žalobkyně právní důvod, neboť se tímto podílela na pořízení nemovitostí za účelem získání prostor pro společné bydlení. Takový právní důvod pak odpadl okamžikem ukončení vztahu účastníků a od tohoto okamžiku je pak nutné považovat investice žalobkyně za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. 5. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, oprávněným subjektem proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dovodil, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné jen ohledně nepatrné výše jí uplatňovaného nároku. 6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně se po žalovaném domáhala vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím s tím, že svými platbami v celkové výši 223.000 Kč přispívala žalovanému na splácení hypotečního úvěru a zaplatila za žalovaného obci [obec] připojení jeho nemovitosti ke kanalizaci. Žalovaného vyzvala k vrácení této částky s tím, že lhůta k vrácení uplynula [datum]. 9. Soud I. stupně z hlediska skutkového a právního dospěl k závěru, že žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení, v případě částek 20.000 Kč a 7.500 Kč byl toho názoru, že šlo o dar a v části bodu 17. svého odůvodnění pak vysvětluje, na základě jakých skutečností dospěl k tomuto závěru. Pokud jde o částku 195.000 Kč, pak dle soudu I. stupně žalobkyně nedoložila žádný důkaz, který by její skutkové tvrzení, že tuto částku hradila na hypoteční úvěr žalovaného, dosvědčil. V bodech 18. až 20. svého odůvodnění pak opět soud I. stupně vysvětluje, proč zamítl návrh žalobkyně, proč nepovažuje částku 195.500 Kč za splátky hypotečního úvěru a bylo zdůrazněno, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že se jednalo výhradně o hrazení hypotečního úvěru, a za bydlení nehradila žádnou částku s tím, že by toto odporovalo i vzájemné dohodě mezi účastníky. 10. Soud I. stupně postavil své zamítavé rozhodnutí na neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně (pokud jde o hrazení hypotečního úvěru), a poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ze strany soudu I. stupně nebylo dáno, přistoupil proto odvolací soud k tomuto poučení u odvolacího jednání dne [datum]. Na toto poučení reagovala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne [datum], zopakovala svoji argumentaci ohledně plateb ve výši 20.000 Kč a 7.500 Kč, i za co považuje částku 100.000 Kč (dar) a opětovně se též vyjádřila k měsíčním platbám ve výši 195.500 Kč, kdy opětovně poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se soužití nesezdaných párů, žádné nové důkazy k prokázání svého tvrzení tak, jak byla odvolacím soudem poučena, však neoznačila a závěrem pak znovu poukazovala na nesprávnost závěrů soudu I. stupně. 11. Na toto podání žalobkyně ze dne [datum] pak reagoval žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne [datum] tak, že na výzvu odvolacího soudu nereaguje protistrana odpovídajícím způsobem, neprokazuje ani prokázat nemůže jejich jednání ohledně úhrady hypotečního úvěru, žalobkyně tak stále je v důkazní nouzi a nemůže být úspěšná. Odkazy na judikaturu nemohou mít vliv na rozhodnutí v této právní věci a bylo tak odkázáno na procesní stanovisko ze dne [datum], kdy se žalovaný vyjadřoval k odvolání žalobkyně. 12. U jednání dne [datum] odvolací soud doplnil dokazování výpisem z úvěrového účtu žalovaného ke Smlouvě o hypotečním úvěru registrační [číslo] SU/01 a vzal za zjištěné, že v únoru 2015 činila měsíční splátka 5.834,17 Kč, pak již v následujících měsících byla splátka ve výši 5.835,17 Kč, žalobkyně v těchto měsících posílala žalovanému na jeho účet částku 4.500 Kč. 13. Po takto provedené rekapitulaci a doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že závěry soudu I. stupně o neunesení důkazního břemene v případě požadavku žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 195.500 Kč jsou správné, stejně tak i závěr o požadavku žalobkyně na vrácení částky 20.000 Kč, kdy lze mít za to, že šlo o splátku půjčky, pouze odvolací soud korigoval závěr soudu I. stupně se vztahu k částce 7.500 Kč, kdy dospěl k závěru, že pouze o tuto částku se žalovaný obohatil. 14. Odvolací soud uvádí, že poukázání částky 223.000 Kč žalovanému je nesporné, stejně i to, že částka 7.500 Kč byla zaplacena obci [obec] ze strany žalobkyně. Strany se pouze liší ohledně účelu poukázání těchto částek výše uvedených ze strany žalobkyně žalované. 15. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že došlo k dohodě o tom, že jí placené částky žalovanému ve výši 4.000 Kč až 5.500 Kč (celkem 195.500 Kč) jsou poměrnými částkami na splátky hypotečního úvěru žalovaného, tedy že žalovanému takto přispívala na splátky jeho hypotečního úvěru, pak zde žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že k této ústní dohodě vůbec došlo, sama v rámci účastnické výpovědi uvedla, že se na tom oficiálně nedohodli, její tvrzení, že to brali jako splátku na hypotéku žalovaný popřel, sama též i uvedla, že ji nepožádal, aby mu platila něco na hypoteční úvěr a žalobkyně nebyla schopna blíže popsat ani za jakých podmínek a kdy mezi nimi k případné ústní dohodě o splátkách hypotéky mělo dojít, ostatně ani účel těchto plateb nebyl v jednotlivých platbách uveden. Lze uzavřít, že nebyl prokázán účel zaslaných celkových finančních prostředků ve výši 195.500 Kč na splátky hypotečního úvěru, nebylo uneseno důkazní břemeno. 16. Pok