17 CO 145/2021-371 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Vyškově („ dále jen soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 6. 2021, č. j. 7 C 214/2013-327 (dále jen rozsudek soudu prvního stupně) rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na zadostiučinění za průtahy, vedené v řízení o přiznání příspěvku na živobytí od [datum] částku 119.185 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni další částku 739.225 Kč na zadostiučinění za průtahy, vedené v řízení o přiznání příspěvku na živobytí od 1. 1. 2007, zamítl (výrok II) a žalovanému náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznal (výrok III). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to výslovně proti jeho výrokům II a IIII, ve kterém namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, kdy nesprávně určil počátek běhu promlčecí lhůty. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že soud prvního stupně stanovil počátek běhu promlčecí lhůty od 18. 5. 2012, kdy jí měla být poslední dávka vyplacena, nicméně poslední dávka jí však ve skutečnosti byla vyplacena až 4. 7. 2013. Žádost o odškodnění byla podána v průběhu správního řízení, nikoliv až po jeho ukončení. Připomenula, že výplata dávek byla proplácena s několikaletým zpožděním v časovém rozmezí od 26. 3. 2008 do 4. 7. 2013, přičemž správní orgán si sám rozdělil výplaty na množství samostatných rozhodnutí a oznámení. Žalobkyně poukázala na svůj tíživý zdravotní stav a uvedla, že nebylo v jejích možnostech a silách podávat proti každému rozhodnutí samostatnou žalobu na náhradu škody. Uvedla, že z důvodu vývoje situace se na zablokování výplaty původní dávky sociální péče od června 2006 navázalo nevyplacení dalších dávek, na které měla nárok. Dávka, kterou označil soud prvního stupně jako rozhodnou pro určení běhu promlčecí lhůty, je dávka – příspěvek na živobytí, [číslo jednací] [anonymizováno], žádost byla podána 22. 1. 2007 a zahrnuje období od ledna 2007 do dubna 2008. Tato dílčí část dávky jí byla proplacena na základě několika samostatných rozhodnutí s počátkem od rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 18. 5. 2012 až [číslo jednací] ze dne 18. 8. 2012. Již zde je dle žalobkyně rozpor v určení rozhodného data 18. 5. 2012. Tímto úkonem začalo pouze proplácení dávek za období od ledna 2007. Žalobkyně uvedla, že rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 1. 7. 2013 bylo rozhodnuto o odejmutí dávky – doplatku na bydlení ode dne [datum]. Následné období bylo propláceno na základě několika dalších rozhodnutí s datem [datum]. Teprve na základě těchto posledních rozhodnutí zahrnujících období od ledna 2010 až února 2011 bylo ukončeno doplácení zadržených dlužných dávek – doplatku na bydlení. Žalobkyně uvedla, že poslední dávka – doplatek na bydlení, byla proplacena dvěma složenkami dne [datum] na základě vydaných rozhodnutí, [číslo jednací], [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizováno] ze dne [datum] za období 01 01 2010 až 31. 2. 2011. Až k tomuto datu došlo k vyplacení poslední zadržované dávky z důvodu odejmutí opakující se peněžité dávky sociální péče od 1. 6. 2006 rozhodnutím [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] po němž následovalo vleklé správní a soudní řízení, období po 1. 1. 2007 se vázalo na tento fakt a dávky proto nebyly přiznány. Tímto se soud prvního stupně vůbec nezabýval a rozhodl, že uplynula promlčecí lhůta. Žalobkyně v závěru poukázala na svůj tíživý zdravotní stav a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě, aby její žalobě vyhověl. 3. V písemném doplnění odvolání ze dne 5. 11. 2021 žalobkyně uvedla, že v daném případě se jedná o závažné porušování jejích práv a v tomto smyslu je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že sám žalovaný potvrdil, že v dané věci došlo k naprosto nepřiměřeným průtahům, a proto také byl ochoten nemajetkovou újmu žalobkyni uhradit a na základě rozsudku soudu prvního stupně jí také částku 119.185 Kč vyplatil. Žalobkyně poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu a na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 643/04 a ve světle závěrů tohoto nálezu uvedla, že v daném případě došlo k flagrantnímu porušení jejích práv ze strany žalovaného, který se tak nemůže úspěšně dovolávat námitek promlčení jejích nároků. Uvedla, že se na základě postupu žalovaného ocitla v obtížné sociální situaci a s přihlédnutím k jejímu složitému zdravotnímu stavu neměla možnost se úspěšně bránit nezákonnému postupu žalovaného. 4. Žalovaný se k podanému odvolání písemně nevyjádřil, při jednání před odvolacím soudem vyslovil nesouhlas s názorem žalobkyně, že by námitka promlčení měla být posouzena jako vznesená v rozporu s dobrými mravy, nicméně poukázal na to, že o části nároku žalobkyně bylo z důvodu promlčení jejího nároku již pravomocně rozhodnuto a promlčená část žalobkyní uplatněného nároku není předmětem tohoto řízení. Odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně však o promlčení nároku z titulu příspěvku na živobytí nehovoří. Připomenul, že soud prvního stupně zavázal žalovaného k úhradě žalobkyni částky uvedené ve výroku I, a to 119.185 Kč, přičemž tuto částku žalovaný žalobci již uhradil, a to přesto, že s výpočtem, jak jej učinil soud prvního stupně, v celém rozsahu nesouhlasil. Vyplacené a přiznané zadostiučinění označil žalovaný za přiměřené a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 5. Odvolací soud posoudil odvolání žalobkyně jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupě dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány. 6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze z části. Odvolací soud se nezabýval přezkoumáním výroku I rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl odvoláním žádného z účastníků napaden, a který ve smyslu ustanovení § 206 odst. 2 o.s.ř. nabyl samostatně právní moci. 7. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se svým návrhem podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 4. 7. 2013 domáhala zaplacení částky 1.000.000 Kč, přičemž tato částka představovala nemajetkovou újmu, která žalobkyni měla vzniknout v důsledku průtahů v řízeních o dávkách sociální péče a příspěvku na živobytí, které jí byly přiznány. Žalobkyně uváděla, že řízení o těchto dávkách trvá od roku 2006 a v jeho průběhu byla opakovaně vystavena stresu, nejistotě a psychickému vypětí, které vedly k rapidnímu zhoršení jejího již tak značně nepříznivého zdravotního stavu. Žalobkyně provedla podrobný přehled jednotlivých rozhodnutí správních orgánů i soudů, kterými bylo o jejích dávkách rozhodováno, vyjádřila se k otázce běhu promlčecí doby a uvedla, že žalovaným jí jako nemajetková újma byla přiznána pouze částka 81.675 Kč, s jejíž výší nesouhlasí a v době podání žaloby jí ani tato částka vyplacena nebyla. 8. Soud prvního stupně o žalobkyni uplatněném nároku rozhodl rozsudkem ze dne 25. 5. 2017 pod č. j. 7 C 214/2013-149 tak, že žalobu žalobkyně na zaplacení částky 1.000.000 Kč zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Na základě odvolání podaného žalobkyní byl rozsudek soudu prvního stupně přezkoumán a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2018, pod č. j. 17 Co 285/2017-172 byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně je promlčen a tyto závěry ohledně promlčení označil za předčasné. Konstatoval, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se domáhá náhrady nemajetkové újmy, která jí byla způsobena průtahy v řízení o dávkách sociální péče a příspěvku na živobytí, nelze počátek běhu promlčecí doby odvíjet od data, kdy byla žalobkyni příslušná peněžitá dávka skutečně vyplacena, ale od toho, kdy bylo ukončeno příslušné správní řízení vydáním rozhodnutí, kterým bylo řízení o příslušné dávce rozhodnuto a kdy se žalobkyně o ukončení tohoto řízení dozvěděla. Vzhledem k tomu, že žalobkyně své nároky odvíjela od více řízení, uložil odvolací soud soudu prvního stupně, aby žalobkyni vyzval k odstranění vad žaloby, aby vyčíslila jí požadovanou částku ve vztahu k jednotlivým řízením. 9. Okresní soud ve Vyškově v pořadí druhým rozsudkem ze dne 20. 6. 2019, č. j. 7 C 214/2013-209 rozhodl tak, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 141.590 Kč za zadostiučinění za průtahy vedené v řízení o přizn