44 CO 182/2021-300 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně odškodnění újmy na zdraví, kterou utrpěla dne 1. 12. 2014 v 11:30 hodin pádem na zledovatělém a neposypaném chodníku před domem v [obec], [ulice a číslo]. Dle znaleckého posudku požadovala na odškodnění bolestného částku 85 435 Kč a na odškodnění ztížení společenského uplatnění částku 206 523 Kč. 2. Soud prvního stupně původně rozsudkem ze dne 5.11.2019, č.j. 44 C 91/2016-172 (dále jen„ původní rozsudek“), žalobě zcela vyhověl s odkazem na ust. § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15 (který dle názoru soudu překonal dřívější judikaturu Nejvyššího soudu), když učinil závěr, že chodník, kde žalobkyně upadla, nebyl daného dne vůbec posypán, byl namrzlý souvislou vrstvou ledu a žalovaný tak nedodržel svou povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců, přičemž žalobkyně ke vzniku újmy nikterak nepřispěla. Co se týče výše náhrady újmy, soud prvního stupně vyšel při jejím stanovení ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., MHA, jímž byla ohodnocena bolestným ve výši celkem 340 bodů, s hodnotou jednoho bodu u bolesti vytrpěné v roce 2014 podle metodiky ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2014, sp. zn. Cpjn 14/2014 (dále jen: metodika), v částce 251,28 Kč, tj. po zaokrouhlení 85 435 Kč. Odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobkyně v důsledku trvalých následků úrazu pak činí dle znalce a metodiky 2,34 % ze 400- průměrné hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2016 odpovídající částce 27 589 Kč, kdy celková částka 258 233,04 Kč, po snížení o 20 % z důvodu věku žalobkyně, odpovídá částce 206 586 Kč. Jelikož žalobkyně požadovala za ztížení společenského uplatnění nižší částku 206 523 Kč, byla jí kromě náhrady bolestného na odškodnění ztížení společenského uplatnění přiznána pouze tato (nižší) žalovaná částka. 3. K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 7.10.2020 původní rozsudek soudu prvního stupně usnesením ze dne 7.10.2020, č.j. 44 Co 82/2020-211, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud s ohledem na závěry aktuální judikatury (kromě citovaného nálezu Ústavního soudu zejména rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 25 Cdo 3594/2013, 25 Cdo 564/2016 a 25 Cdo 1481/2017) dospěl k závěru, že v daném případě příčinou škody na zdraví žalobkyně nebyla závada ve schůdnosti komunikace tak, jak ji definuje § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., tj. nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace, když v řízení vyšlo najevo, že v době pádu byl chodník po celém povrchu zledovatělý a neposypaný, tj. celkově obtížně schůdný. Ve smyslu uvedené judikatury je však nutno zabývat se i tím, zda nejsou dány předpoklady vzniku obecné odpovědnosti za škodu vlastníka komunikace, tedy zda žalovaný neporušil své povinnosti, zejména povinnost odstranit, či zmírnit závady ve schůdnosti tak, jak mu ukládá § 27 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. s tím, že podrobnosti stanoví vyhláška č. 104/1997 Sb. Učinil-li soud prvního stupně závěr, že žalovaný nedodržel svou povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců, když chodník nebyl posypán ani jednou a byl namrzlý souvislou vrstvou ledu, učinil tak za situace, kdy mu zejména není znám obsah plánu zimní údržby žalovaného v dané lokalitě, včetně časových lhůt k provádění údržby konkrétních ulic a svědkyně nebyly dotázány k situaci provádění údržby v průběhu celého dne. Bez těchto základních informací nelze dovodit, že žalovaný nesplnil svou povinnost zmírnit závadu ve schůdnosti, vznikající povětrnostními vlivy (průběžné mrznoucí mrholení) a že v důsledku porušení této povinnosti je dán předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu dle § 2910 občanského zákoníku. Stejně tak odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že nebylo podrobněji zjišťováno a vyhodnoceno, zda žalobkyně dostatečně dodržela prevenční povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám ve smyslu § 2009 občanského zákoníku, tedy zda žalobkyně se chovala tak, aby svému úrazu předešla, či nakolik ke svému úrazu a vzniku újmy přispěla. Jelikož posouzení daného případu z pohledu vzniku odpovědnosti za škodu dle občanského zákoníku je novým náhledem na právní kvalifikaci uplatněného nároku ze strany soudu, odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení poskytl účastníkům možnost doplnění, jak skutkových tvrzení, tak důkazních návrhů, provedl i důkazy, jejichž potřeba vyjde v řízení najevo a poté o věci opětovně rozhodl. 4. Nyní napadeným rozsudkem ze dne 11.5.2021 soud prvního stupně žalobkyni opětovně vyhověl v celém rozsahu tím, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 291 958 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalovanému a vedlejšímu účastníku uložil samostatnými výroky povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky II. a III.), žalovanému a vedlejšímu účastníku uložil samostatnými výroky zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 3 570,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV. a V.), žalovanému a vedlejšímu účastníku uložil rovným dílem nahradit České republice - Městskému soudu v Brně náklady řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobkyně (výrok VI.) a žalovanému pak povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 14 598 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.). 5. Dospěl k závěru, že žalovaný v celém rozsahu odpovídá za vzniklou újmu na zdraví žalobkyně a že žalobkyně má nárok na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění, které si v řízení uplatnila, když byly prokázány všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu. Opětovně uzavřel, že byl prokázán žalovanou tvrzený skutkový děj, že dne 1.12.2014 kolem 11:30 hodin uklouzla a upadla na chodníku ve vlastnictví žalovaného, neboť tento nebyl do té doby ani jednou posypán a byl namrzlý souvislou vrstvou ledu. Konkrétně k pádu došlo na obrubníku na rozhraní chodníku vedoucího před domy [ulice a číslo], 12 a 14, [obec], a tzv. spojovacího chodníku, přičemž k tomuto obrubníku se žalobkyně přesunula z toho důvodu, že se jí v tomto místě zdál chodník pro chůzi vhodnější – méně zledovatělý a více vyšlapaný. 6. Po doplnění dokazování v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu přehodnotil svůj předchozí závěr k povaze odpovědnosti žalovaného za vzniklou újmu, že příčinou újmy na zdraví žalobkyně byla závada ve schůdnosti komunikace podle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích spočívající v nepředvídatelné změně ve schůdnosti, a namísto toho za stejného skutkového závěru ohledně stavu chodníku v době pádu dovodil předpoklady odpovědnosti žalovaného z titulu obecné odpovědnosti za škodu vlastníka komunikace podle § 2910 občanského zákoníku. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 pak vyhodnotil porušení povinnosti na straně žalovaného při péči o stav předmětné komunikace jako porušení generální prevence podle § 2900 o. z. či porušení stanovených pravidel pro zimní ošetřování chodníků, jsou-li obsažena v normativním aktu. Zavinění na straně žalovaného vyhodnotil jako nedbalostní podle § 2911 o. z. 7. Zjistil, že plán zimní údržby nebyl pro danou lokalitu zpracován a že existovala vyhláška statutárního města Brna č. 16/1998, o schůdnosti místních komunikací, ve znění nařízení města Brna č. 29/2005 a č. 14/2009 upravující povinnost k zahájení zmírňování závad ve schůdnosti a sjízdnosti ve lhůtě 20 hodin. Taktéž bylo zjištěno, že provádění údržby předmětného chodníku na ulici [ulice] není na základě smlouvy dílo mezi žalovaným a [právnická osoba] [obec], spol. s. r. o. smluvně zajištěno. 8. Podle soudu prvního stupně lze s ohledem na obsah deníků zimní údržby z inkriminovaného a předchozího dne předpokládat, že žalobkyně upadla maximálně 18 hodin od vzniku závady ve schůdnosti. K porušení ustanovení citované vyhlášky žalovaným sice nedošlo, avšak s přihlédnutím k délce stanovené lhůty, která je velmi benevolentní a tedy nepřiměřeně dlouhá a neodpovídající povinnosti žalovaného řádně zajišťovat údržbu chodníků ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob, lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k porušení povinnosti generální prevence. Soud na základě výpovědi žalobkyně a svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které shledal věrohodnými, dospěl k závěru, že v době pádu žalobkyně kolem 11:30 hodin chodníky v dané lokalitě posypány ani jednou nebyly. Výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří měli v dané lokalitě na starosti provádění údržby komunikací, neshledal soud prvního stupně dostatečně průkaznými, neboť přes obecné konstatování, že po třech hodinách byla provedena údržba hlavních chodníků, se ke konkrétnímu dni ani jeden z nich nebyl schopen vyjádřit. Jestliže námraza na chodníku vznikala v průběhu předchozí n