72 CO 27/2022-224 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou svým v záhlaví uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., určil, že i nadále trvá zástavní právo ve prospěch žalobkyně, a to ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/2 na pozemku [parcelní číslo] a pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je i stavba rodinnému [adresa], vše nemovitostech nacházejících se v katastrálním území Město Žďár, obci [obec]. Žalované pak (výrokem II.) uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 29 321,60 Kč. 2. Při rozhodování ve věci samé vycházel soud prvního stupně ze závěru, že -) v roce 2010, kdy výše uvedené nemovité věci byly v rovnodílném spoluvlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení] (rodičů žalované), vzniklo na základě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a tehdejšími spoluvlastníky nemovitých věcí zástavní právo k oběma pozemkům, a to k zajištění pohledávek žalobkyně za společností [právnická osoba] (jejímž společníkem byl [jméno] [příjmení]) ze smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 8 500 000 Kč -) darovací smlouvou ze dne [datum] nabyla žalovaná spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na výše uvedených nemovitostech, a to ten, který náležel její matce [jméno] [příjmení] -) kupní smlouvou z [datum] uzavřenou mezi JUDr. [jméno] Mádrem, insolvenčním správcem dlužníka [jméno] [příjmení] jako prodávajícím, a žalovanou jako kupující koupila žalovaná zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 za částku 3 125 000 Kč, z majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení] (čímž došlo k zániku zástavního práva zatěžujícího v konkursu zpeněžený spoluvlastnický podíl) -) insolvenční správce vyhotovil potvrzení o zániku zástavního práva na spoluvlastnickém podílu o velikosti ½ a návrh na vklad, a tyto zaslal žalované -) [datum] rozhodl Katastrální úřad pro [obec], katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, o povolení vkladu v podobě výmazu zástavního práva na výše uvedených nemovitých věcech, a to v celém rozsahu, na základě zejména potvrzení insolvenčního správce o zániku zástavního práva, ve kterém byl údaj o tom, že se týká spoluvlastnického podílu na nemovitostech o velikosti 1/2, pozměněn na 1/1. 3. Soud prvního stupně pak dovodil, že pro rozhodnutí ve věci není významné, kdo toto pozměnění způsobil a zda k němu došlo před podáním návrhu na vklad u katastrálního úřadu či až potom. Měl za to, že zpeněžením spoluvlastnického podílu [jméno] [příjmení] v insolvenčním řízení zaniklo zástavní právo žalobkyni k tomuto spoluvlastnickému podílu, a to podle ust. § 167 odst. 4, § 285 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění předpisů pozdějších, že však současně nebylo zjištěno nic, co by svědčilo závěru, že zákonným způsobem dle ust. § 1377 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o. z.“) došlo k zániku i zástavního práva žalobkyni ke spoluvlastnickému podílu na nemovitých věcech, který žalovaná vlastnila jako právní nástupkyně [jméno] [příjmení], že toto zástavní právo může trvat i poté, co se žalovaná stala výlučnou vlastnicí nemovitých věcí (zde soud prvního stupně odkázal na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku z 6. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4397/2009) a bude trvat i nadále, až do doby, než pohledávka žalobce jako zástavního věřitele zanikne. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním žalovaná. Měla za to, že soud prvního stupně rozhodl na základě neúplného dokazování, dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům a nevypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi tvrzenými žalovanou, zejména se nezabýval důsledky rozhodnutí katastrálního úřadu o výmazu zástavního práva ve vkladovém řízení. Uvedla, že odkaz soudu prvního stupně na právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 4397/2009 není přiléhavý, že se nejedná o případ, kdy by mělo dojít k „ rozšiřování“ zástavního práva na celou nemovitost nebo naopak ke„ zužování“ zástavního práva převodem spoluvlastnického podílu. Za podstatnou pak měla otázku, zda ke změně v listinách podaných katastrálnímu úřadu došlo před podáním návrhu ze strany osoby, která byla navrhovatelem či účastníkem řízení, či až v průběhu katastrálního řízení ze strany jiné osoby, zejména pak některého ze zaměstnanců katastrálního úřadu. Zde uvedla, že pro ni i její rodinu je primární otázka nařčení z falšování předmětných listin. Měla za nepochybné, že ke změně údajů ve vkladových listinách došlo po podání návrhu na vklad dne [datum] a bez účasti účastníků řízení. Zde argumentovala tím, že v jí předloženém stejnopise opatřeném podacím razítkem změny provedeny nebyly a že podatelna může přijetí listiny potvrdit pouze na stejnopise, který je zcela shodný s podáním, které přebírá. Měla za to, že mělo být též prověřeno, zda ručně psané texty nebyly doplněny či pozměněny některým z pracovníků katastrálního úřadu, kteří se vkladovým řízením zabývali. Konečně uvedla, že dle ust. § 980 odst. 1 o. z. je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje, že rozhodnutím katastrálního úřadu nepochybně došlo k výmazu zástavního práva žalobce k nemovitým věcem ve vlastnictvím žalované, a to rozhodnutím o provedení vkladu, proti němuž nebyl ze strany žádného účastníků podán opravný prostředek. Zde odkázala na závěr uvedený Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 31 Cdo 823/2008, že vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru. Namítla, že bylo-li právo z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje. Poukázala na princip materiální publicity chránící nabyvatele práva k nemovitosti v souladu se stavem zápisu v katastru nemovitostí, na vznik zástavního práva věřitele [právnická osoba], který své zástavní právo nabyl v dobré víře za situace, kdy zástavní právo žalobkyně zaniklo výmazem zástavního práva v katastru nemovitostí. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně změnil tak, že podanou žalobu zamítne a žalobkyni zaváže k úhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalobkyně měla rozsudek soudu prvního stupně za správný, s odvoláním žalované nesouhlasila. Za stěžejní považovala skutečnost, že samotný insolvenční správce vydal potvrzení o zániku zástavních práv pouze v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti ½ a že k zániku zástavního práva (míněno zjevně ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu, který žalovaná již dříve vlastnila) nedošlo ani jiným ze zákona předvídaných způsobů. K námitce materiální publicity zápisu ve veřejném seznamu uvedla, že ust. § 980 o. z.„ pracuje“ s vyvratitelnou domněnkou, tedy v podstatě předvídá, že stav zapsaný v katastru nemovitostí nemusí někdy odpovídat skutečnému stavu. Uvedla, že domněnka plynoucí z ust. § 980 o. z. jí (žalobkyní) byla vyvrácena a výmazem zástavního práva z katastru nemovitostí k jeho zániku nedošlo. K možnosti domoci se určení, že zástavní právo v rovině hmotného práva trvá, a to v soudním řízení, odkázala na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku z 24. 8. 1999, sp. zn. 2 Cdon 756/97. Uvedla též, že žalovaná se nemůže dovolávat ochrany dobré víry v zápise ve veřejném rejstříku, když o rozsahu zániku zástavního práva a jeho trvání musela vědět. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o. s. ř.“), a to z pozice účastníka řízení, tedy jako osoba k podání odvolání subjektivně oprávněná (§ 90, § 201 o. s. ř.). Napadla rozsudek, proti němuž je odvolání objektivně přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 o. s. ř. à contr.), a to ze zákonem předvídaných důvodů (§ 205 odst. 2 písm. b/, d/, e/ a g/ o. s. ř.). Proto odvolací soud nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné. 7. Co se skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně týče (tak jak byly popsány stručně v odst. 2 tohoto odůvodnění), měl odvolací soud za to, že beze zbytku odpovídají provedenému dokazování. Lze též připomenout, že tyto skutkové závěry fakticky nebyly ani žalovanou zpochybněny. Námitka, že soud prvního stupně pochybil, když v odůvodnění rozsudku uvedl, že„ pokud Katastrálnímu úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, byl dne [datum] předložen návrh na vklad do katastru nemovitostí s jiným uvedením výše spoluvlastnického podílu než ½ a s jiným potvrzením insolvenčního správce rovněž s jiným uvedením vlastnického podílu než ½, potom se nejednalo o potvrzení a návrh na vklad vypracovaný insolvenčním správcem“, byla zcela nedůvodná ve vztahu k návrhu na vklad. Zde soud prvního stupně (z výpovědi insolvenčního správce) dovodil, že návrh na vklad, který byl katastrálnímu úřadu předložen, není návrhem na vklad, který vypracoval a zaslal žalované. Jestliže